Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

KAPITOLA 8:

Ještě nějakou tu chvíli Trix jen stála a přemýšlela. Nad událostmi včerejšího večera, nad tím, jak se teď bude moct podívat matce nebo Narcisse do očí. Matka se za ni určitě bude velmi stydět, a zaručeně ji nenechá bez trestu. A co teprve, jestli znovu potká jeho, svého otce, Voldemorta. Temné myšlenky však z hlavy vyhnalo zakručení v břiše. Potichu seběhla schody a vešla do moderně zařízené kuchyně, samozřejmě, Narcissina práce.
Otevřela lednici a chvíli si prohlížela, co nabízí. Jogurty, nějaké ovoce, zelenina, vajíčka a spoustu dalších věcí. Nejvíce ji lákala vajíčka, a tak už je za pár minut spokojeně smažila na pánvi. Zadoufala, že po lehké snídani by se jí snad mohlo udělat lépe. Najednou však unavená černovláska uslyšela blížící se kroky. Ztuhla, a potichu zaklela. Hlavou jí probleskla myšlenka na maskovací kouzlo a povzdechla si, že se učí až v posledním ročníku. Rychle si vajíčka přendala na talíř a pánev hodila do dřezu. Ale nebyla dost rychlá na to, aby se stihla vypařit z kuchyně dříve, než ji kroky dostihnou. Už byla skoro u dveří, když v tom do kuchyně vešel Avery. Smrtijed, který je nedílnou součástí Voldemortova kruhu a nepochybně včera přihlížel jejímu utrpení.
„Co tu děláš?" Štěkl po ní Avery nepříjemným tónem. To ale neměl. Trixiina lehce konfliktní a drzá povaha jí bohužel nedovolila zůstat zticha.
„Co asi myslíš?" Odpověděla mu stejně kousavě. „Já tady na rozdíl od tebe bydlím, a jestli tě to vážně tolik zajímá, tak teď si dělám snídani." Odsekla uštěpačně a protočila oči v sloup.
„Aha, to jsi ty. Ty jsi ta Voldemortova holka." Konstatoval posměšně, ignorujíc její odpověď.
„To se teda divím, že vůbec stojíš na nohou. Včera si dostala dost do těla." Ušklíbl se a jeho výraz dával naprosto jasně najevo, že si to rozhodně zasloužila.
„To vím i bez tebe." Odsekla Trix.
"Nejsem z cukru." Neodpustila si hrdinskou poznámku. Avery se zasmál a klidně si dál připravoval snídani.
„Co je na tom vtipného?"
„Ale nic. Jen mě baví sledovat, jak jsi naivní a slabá, zatímco si o sobě myslíš přesný opak." To už však na Trix bylo moc. Rozpřáhla se a hodila Averymu vajíčka přímo do obličeje. Je načase mu ukázat s kým vlastně mluví, pomyslela si sebevědomě.
„Tak poslouchej!" řekla hrozivěji, než původně bylo v plánu.
„Žádný smrtijed si ze mě nebude utahovat! A už vůbec ne taková špína, jako ty!"
„Ty čubko!" Obořil se na ni plný náhlého přívalu vzteku. Napřáhl se a pěstí udeřil Trix do obličeje tak silně, že zavrávorala, upadla a praštila se hlavou o stůl. V puse pocítila pachuť krve. Oči se jí zalily krví smíchanou se slzami, ale i přesto viděla rozmazaně siluetu Averyho, jak se k ní blíží.
„Jestli se mě ještě někdy pokusíš ponížit, dopadneš mnohem hůř než teď, je ti to jasné?" Přikývla. Věděla, že další ránu už by nesnesla.
„Tak si to dobře pamatuj!" řekl chladně a odešel.
V tu chvíli konečně Trix pochopila, že chovat se podle vlastních pravidel už nebude fungovat. Že i její drzá mysl se bude muset alespoň dočasně podvolit novým pravidlům a chovat se jako poslušná dcera největšího černokněžníka všech dob, aby tyto prázdniny vůbec přežila.

Poté, co odezněly nejhorší bolesti, se Trix postavila na nohy a vydala se z kuchyně pryč. Vyšla schody a nalevo, v prvním patře spatřila svůj pokoj. Ale namísto toho, aby se šla opět zavrtat do peřin, zabočila od schodů do prava. Šla dlážděnou studenou chodbou dokud nenarazila na zelené dveře se znakem zmijozelu. Zastavila se a zaklepala.
„Dále." Ozvalo se. Trix vešla dovnitř a spatřila Draca, jak sedí na židli u stolu a čte nějakou knihu. Vypadal poměrně ospale. Ale jakmile se na Trix podíval, okamžitě vyskočil ze židle a zhrozil se.
„U Salazara! Trix, kdo ti to udělal?" Z obličeje se mu vypařila všechna barva.
„To je na delší vyprávění." Zašeptala.
„Můžeme si promluvit?"