Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

Kapitola 28.

*Minule jste četli : *

"Dnes, v osm hodin večer, čekej v Prasinkách. Obleč si teplé sportovní oblečení a vezmi si s sebou hůlku.

Narcissa"

Tak to vypadá, že Voldemort se rozhodl, že
nás bude dusit i přesto, že jsme zrovna ve škole. S pocitem úzkosti z toho, co mě dnes večer čeká, jsem vyrazil na první hodinu.

-------------------------------------------------------

Den utekl rychle jako voda. Poté, co se hodiny přehouply na sedmou večerní a slunce zmizelo za obzorem, byl čas začít se připravovat.
Seděl jsem na posteli a přemítal o dnešním věceru. Docela jsem se bál toho, co si pro nás Voldemort vymyslel. Ze zadaných informací v dopise od matky jsem vyvodil, že tohle bude nejspíš náš první úkol při cestě za tím, stát se smrtijedem. Proč by nás jinak Bella celé léto tak usilovně cvičila?

Na večeři jsem nebyl. Při pomyšlení na jídlo se mi dělalo špatně. Takže jsem ještě při obědě musel Hermioně nějak šetrně vysvětlit, že dnes ještě není ten správný den na prostudování svitku od Snapea. Načež se Hermiona naštvala a prohlásila, že si ho klidně prostuduje sama, když já jsem jsem se do toho prvně tak hrnul, a dneska to odkládám. Naštěstí se mi ji ale podařilo uklidnit.

Zvedl jsem se z postele a přešel ke skříni. Kvůli zimnímu počasí jsem byl nucen vzít si dvoje kalhoty, triko, svetr, bundu a přes ní ještě plášť, aby jsem cestou z hradu nevypadal moc podezřele. Hůlku jsem si zastrčil do boty, což jsem se naučil od Trix. Mezitím co jsem se oblékal, přišel do pokoje Goyle.

"Čau kámo." Pozdravil mě ledabyle a zhroutil se do postele. Mávnul jsem na něj rukou, ale pusu jsem nechal zavřenou. Poté jsem se co nejrychleji do oblékl, protože tam, kde je Goyle, se s největší pravděpodobností do několika sekund objeví Grabbe. A ten už není tak tichý jako jeho kamarád. Grabbe si rád povídá. A to by teď mohl být problém, jelikož do deseti minut musím vypadnout.
A opravdu, nemýlil jsem se. Vzápětí do dveří vstoupil trošku silnější kluk menšího vzrůstu, s tmavě hnědými vlasy.

"Nazdar!" Pozdravil Grabbe své dva spolubydlící. Byl dobře naladěný. A jak by taky ne, když se zrovna vrátil z večeře, kde si určitě dopřál více, než bylo normální.
Mávnul jsem na něj rukou, stejně jako na Goyla a naposledy se ujistil, že mám všechno. Pak jsem si to rychle namířil ke dvěřím, abych se vyhnul zdržení.

"Jé Draco, kam jdeš?" Zeptal se mě Grabbe.

"Ven." Odpověděl jsem suše a už bral za kliku.

"Půjdu s tebou!" Odvětil vesele Grabbe.

"Ne. Já sám." Řekl jsem přísně a vyšel ven na chodbu. Zabouchl jsem za sebou dveře pospíchal ven ze sklepení. Cesta proběhla hladce. Nikdo si mě nevšiml a tak se mi bez větší námahy podařilo nepozorovaně dostat do třetího patra, k chodbě Jednooké čarodějnice.

"Dissendium." Zašeptal jsem a poklepal hůlkou na hrb Jednooké čarodějnice. Socha se odsunula.

"Lumos." Skočil jsem do temné chodby a pomalu, s rukama nataženýma před sebou postupoval vpřed. Po pár minutách jsem dlaní nahmatal jakýsi kovový kruh. Zatáhl jsem za něj. Padací dveře se otevřely a mně se naskytl výhled na sklep Medového ráje. Světlo z mé hůlky se odráželo ve sklenicích plných všemožných sladkostí. 
Chtěl jsem vykročit k východu ze sklepa, ale úzkost mi v tom zabránila. Nohy se ne a ne pohnout. Musím tam jít. Není cesty zpět. Stejně by si mě našli. Nemám jinou možnost...
Jen silou vůle se mi podařilo znovu rozproudit krev v žilách. Vydal jsem se stříct svému osudu.

***

Jen co jsem vyšel ven z medového ráje, zahlédl jsem dvě postavy zahalené do černých plášťů. Bella i Trix už čekaly kousek ode mě, a mírně se třásly pod lehkou zímní přeháňkou.

"No konečně Draco." Pronesla Bella místo pozdravu svým obvyklým pohrdavým tónem. Mimo to jí byla z úst cítit ohnivá whiskey. Ale vypadala zcela při smyslech.

"Ahoj." Pozdravil jsem čistě ze slušnosti.

"Tak honem. Jdeme. Chyťte se mě!" Rozkázala Bella. Rychle jsme na sebe s Trix pohlédli a pak jsem se chytli. Každý za jedno rameno.
Zimní krajinu zahalila černá mlha. Nohy vypověděly svou službu, a žaludek o tom nebyl o moc lépe. Přemístili jsme se.
Když se svět kolem mě přestal točit. Dopadl jsem koleny na zem. Kdybych býval šel na večeři, už by ze mě byla venku. Trix vypadala podobně.

S námahou se mi podařilo vstát. Přemístili jsme se na odlehlé místo uprostřed polí, bez nejmenší známky života.

"Kde to jsme?" Zeptala se Trix. Vypadala stejně zmateně.

"Uvidíte." Odsekla Bella a začala se pomalu sunout v před. Po osmi váhavých krocích se zastavila.

"Revelio." Zašeptala. A zničeho nic se před námi odhalil velký, hrůzu vzbuzující hangár.

"Jdeme dovnitř." Poručila nám a vykročila směrem k velkým rezavým dveřím. Při otevírání nepříjemně zavrzaly v pantech.
Uvnitř hned za dveřmi stála malá budka a v ní seděl obtloustlý vrátný. Ve zbytku prostoru se rozkládalo pět pomyslných kurtů, šatna a něco, co mohlo připomínat sklad. Mizerné blikající světlo tomuto místu akorát dodávalo na hrůze.

Na nejvzdálenějším kurtu pod kouzelnou bariérou trénovali dva muži. Lítaly mezi nimi záblesky všemožných barev.

"Aaa... Madam Lestrangeová. Čím jsem si zasloužil toto potěšení?" Vrátný špatně zakrýval třas rukou a evidentně mu na čele strachem vystoupla žíla.

"Jdeme na jednu ze smrtijedských zkoušek. Potřebujem stav 2S+2M." Vrátný si nás změřil podezíravým pohledem.

"Madam Lestrangeová, nechci se vás dotknout, ale myslíte si, že je to dobrý nápad? Vypadají ještě jako děti. Nejsem si jistý, jestli je to pro ně dobré." Poznamenal opatrně kancelářský tlouštík.

"Co pro ně je a není dobré, nechte laskavě na mě." Vyštěkla už mírně podrážděná Bellatrix.
Muž za okénkem sebou škubl a přikývl.

"Dobře. Běžte na třetí kurt, potřebný oděv a ostatní věci najdete v šatně. 2S a M přijdou až je budete potřebovat. Budou po ruce."
Co je to 2S a 2M? To se mi nelíbí. To se mi vůbec nelíbí.

"Dík." Utrousila Bella a hodila mu pár ošuntělých galeonů. Pak se otočila k nám.

"Tak na co čekáte?! Zajděte si do šatny a vemte co uznáte za vhodné. Sejdem se za deset minut na třetím kurtu. Čeká vás váše první zkouška."

***

Ahooj! :) zdravím vás po sto letech! :D neeexistuje vysvětlení které by omluvilo mojí velkou neaktivitu, takzě se Vám jednoduše omlouvám, že tak dlouho nic nevyšlo. Prostě je toho moc :( ... Jinak, překročili jsme 4K shlédnutí! Je to úžasný pocit, moc moc Vám děkuju, děláte mi neuvěřitelnou radost❤️
Takže snad se vám díl líbil, a příště se můžete těšit už na první zkoušku :3.
- Terka❤️