Lord Voldemort's Daughter (CZ, Harry Potter ff)

KAPITOLA 22:

"Omlouvám se pane profesore. Zdržel jsem se s paní profesorkou Preatovou." Zalhal Draco profesoru Snapeovi po tom, co dorazil do třídy o patnáct minut později.
"Ale, ale. Pan Malfoy se nám uráčil přijít. To je váš problém, kde jste se s kým zdržel." Začal Snape a Draco vytušil, že to s ním nevypadá moc dobře, přestože ho Snape většinou nechával na pokoji.
"Srážím Zmijozelu pět bodů! A vy, pane Malfoyi, se zítra večer laskavě dostavte do mého kabinetu." Dořekl Snape a škodolibě se usmál. Asi dnes nemá svůj den, pomyslel si Draco. Rozhlédl se po třídě a jako naschvál, jediné volné místo bylo vedle Pansy. Uraženě se došoural do třetí lavice a posadil se vedle ní. Jakmile dosedl, přilepila se na jeho ruku a zamrkala na něj, jako by si o sobě myslela, že má o ní sebemenší zájem. Setřásl jí a otevřel si učebnici na správné straně. Pak už si jen hlavu podepřel rukou a zaposlouchal se do Snapeova výkladu.

Zbytek vyučování utekl docela rychle. Po lektvarech už ho čekala jen dvouhodinovka obrany proti černé magii s Umbridgeovou, péče o kouzelné tvory s Hagridem a pak další dvouhodinovka, ale tentokrát věštění. Na obědě Grangerovou nepotkal, a tak neměl možnost se s ní domluvit na detailech jejich schůzky. Teď už jenom cvičný zápas Famfrpálu proti Nebelvíru a pak bude mít až do večeře volno. V klidu si to všechno rozplánoval, a jakmile si byl jistý, že mu to klape, vydal se do šaten. Když ale přišel, nikdo tam už nebyl.
"Sakra! Proč dneska všude chodím pozdě?" Zaklel si Draco. Rychle si ze své skříňky vytáhl úbor. V hlavě jsem si imaginárně odškrtával oblečené věci. Béžové elastické kalhoty, černý nátělník a přes něj zelený svert. Kožené chrániče na holeně, boty, plášť stejné barvy jako svetr. Přes plášť kožené chránicě na předloktí a prstové rukavice. V poslední řadě už jen uchopil svůj Nimbus 2001 a rozběhl se do stanu vedle hřiště, kde se většinou plánujeme hráčské taktiky.
"To je dost že jdeš Draco. Už jsme tě chtěli jít hledat." Ušklíbl se na něj Marcus Flint, kapitán našeho družstva.
"Promiň, nestíhal jsem." Opáčil chladně Draco.
"Doufám že nám to dneska vychytáš. Proti Nebelvíru nesmíme prohrát ani ve cvičácích." Ozval se Martin Hemr. Vynikající odrážeč, výbušný člověk, ale týmový hráč. Draco se posadil na lavičku u stolu.
"Tak co máme v plánu?" Zeptal se a směřoval svou otázku na Marcuse, ale odpověděla mu Mary Carterová.
"Vlastně nic zvláštního. Ty máš svojí úlohu chytače jasnou, ostatně jako vždycky. My se budem snažit vyřídit brankáře. To máme na starost já a Martin. Jestli se nám podaří Wooda zbavit, tak já půjdu po Potterovi a Martin se bude snažit chránit naše střelce, abysme nasázeli co nejvíc bodů. Rychlý. Efektivní." Posledním dvěma slovům dala Mary zvlášťní důraz.
"Všichni souhlasí?" Zeptal se Marcus a dostalo se mu kladných odpovědí.
"Tak jdeme!" Zavelel a ostatní se za ním poslušně vydali.
Nebelvírští už byli na hřišti. Stáli u svých obručí a vesele si povídali. Draco využil situace a podíval se, jaký má letos Nebelvír tým. Chytač samozřejmě Potter. Brankář Wood, odrážeči Weaslyovy dvojčata. Střelkyně Katie Bellová, Angelina Johnsová a ještě jedna dívka, kterou nepoznal. Jakmile je Nebelvírští zpozorovali, Wood jim vyrazil naproti. Podali si s Marcusem ruku a pak už se všichni mohli rozletět na svá místa. Na tribunách sedělo pár studentů, kteří se přišli podívat na první cvičný zápas v sezóně. Mezi nimi seděla i Trix. Draco se jí zahleděl do tváře. Má vůbec ponětí co všechno se tu děje, nebo jí Voldemort ani nedovolí se dívat co všechno působí? Přemýšlel Draco usilovně. Dokonce se tolik zamyslel, že málem spadl z koštěte.
"Co to provádíš Draco? Teď není čas na blbosti!" Řval na něj Marcus když si všiml, že zmijozelský chytač sotva balancuje ve vzduchu.
Draco si vrazil facku a rozhlédl se po hřišti. Hra už byla v plném proudu a jako vždy na hřišti panoval dokonalý chaos. Camrál měla pod kontrolou Johnsová a mířila ke Zmijozelským obručím. V závěsu za ní se řítil John Bee, jeden ze zmijozelských nejlepších střelců. Potter kroužil opodál a hledal zlatonku. Dracovi se ulevilo, že ji Harry ještě nezahlédl.

Skóre hry stoupalo docela vyrovnaně. Momentálně vedl Nebelvír o dvacet bodů. V oddechovém čase Martin prohlásil, že Wood je dnes ve formě, takže se musí spolehnout na to, že Draco chytí zlatonku. Takže v druhém poločase se Draco nervózně rozhlížel po zlatonce a doufal, že ostatním nepokazí hru.
Najednou periferním viděním zahlédl, jak se vedle něj vpravo něco pohnulo. Okamžitě se otočil a spatřil ten malý zlatý míček s tenkými a elegantními křídly. Na nic nečekal a vyrazil za ní jak zběsilý. Potter si ho po chvíli všiml, a rozletěl se za ním. Zlatonka si to namířila do oblak. Draco za ní. Potter za Malfoyem. Stoupala stále výš a výš. Když už  byli tak vysoko, že pod sebou neviděli nic než mraky, rozlétla se zlatonka úplně opačným směrem. Draco se na místě otočil a strčil do Pottera co nejsilněji, aby získal náskok, a vydal se za zlatonkou dolů. Už měl pocit, že mám zlatonku téměř v rukou, když v tom se najednou všechno seběhlo velmi rychle. Z mraků se pod Dracem vynořila hřiště. Uslyšel radostné výkřiky několika zmijozelských studentů, stále však klesal dolů. Výškově už byl na úrovni tribun. A potom, Draco chytil zlatonku. Konečně Pottera porazil. Samou radostí vykřikl a vyzvedl ji nad hlavu. A pak ho najednou zachvátila silná bolest. Něco mu prudce a silně narazilo do břicha. Spadl z koštěte a nebezpečnou rychlostí se řítil na zem.
"Draco!" Uslyšel něčí jekot. Ale jediné, co vnímal, byla rychle se zmenšující vzdálenost od země. A pak dopadl. Dracovým tělem projela další vlna bolesti. Kosti, jako by se rozlámaly, cévy popraskaly. A pak jeho vědomí zaplnila temnota.

"Pane Malfoyi? Pane Malfoyi, proberte se!" Draco pomalu procital zpátky k sobě. Otevřel oči a zaostřil na Madam Pomfreyovou, která se nad ním skláněla.
"Co se stalo?" Zeptal se blonďák zmateně.
"Jeden z těch Weaslyových dvojčat na tebe odpálil potlouk." Ušklíbla se Mary.
"Spadl si z košetěte a trochu se natloukl. Byl jsi dvě hodiny v bezvědomí." Převzal za ni slovo Marcus.
"Přesněji, pane Flinte, si pan Malfoy udělal několik pohmožděnin a drobných zlomenin. Ale nebojte se, vše jsem dala do pořádku. Zlomeniny jsou hračka. Máte štěstí, že už zde neučí pan Zlatoslav Loghart. Abyste nedopadlo jako pan Potter, před dvěma lety." Zasmála se Madam Pomfreyová.
"Pane Malfoyi, pokud mi slíbíte, že nebudete tropit žádné nepravosti a budete se pár dní vyhýbat náročnějším fyzickým aktivitám, můžete rovnou jít." Řekla ošetřovatelka, a odešla se starat jiné věci. Draco se pomalu začal rozpomínat. Vzpomněl si jakou měl radost, když chytil zlatonku, jak ho Snape znemožnil před ostatními a na schůzku s Grangerovou. Schůzka s Grangerovou! Vyděsil se Draco, aby zase nepřišel pozdě, jako už dneska tolikrát.
"Kolik je hodin?" Zeptal se nervózně ostatních zmijozelských.
"Co? Proč se ptáš?" Draco málem nenechal Mary dopoložit otázku a skočil jí do řeči.
"Dělej! Rychle! Kolik je hodin?" Vyjel na ni.
"Čtvrt na osm." Odpověděl mu Martin. "Zrovna jsme přišli z večeře když jses probral."
"Aha. Díky, Martine." Draco odhodil peřinu a vyskočil na nohy.
"Ahh." Zasténal, protože jím projela nepříjemná vlna bolesti. Ale musel jít dál. Vyšel z ošetřovny a co nejrychleji kulhal do druhého patra. Díky bohu, Grangerová čekala na smluveném místě. Seděla na gauči u zdi a naštvaně si podupávala nohou.
"Kde seš Malfoyi? Čekám už tady na tebe snad věčnost!" Vyjela na něj hned, co ho zpozorovala. "Když už si s někým domluvíš schůzku, a potřebuješ jeho pomoc, tak se aspoň uráči přijít včas!" S posledním slovem dupla nohou do podlahy.
"Klídek, uklidni se, Grangerová!" Řekl Draco, chytl ji za ramena a zacloumal s ní. "Já jsem byl na ošetřovně! Nemohl jsem přijít dřív. Před pár minutami jsem se probudil!"
"Aha." Zamumlala zaraženě. Oba se posadili na gauč. Chvíli se nic nedělo a oba mlčeli.
"Ty, Herm, teda Grangerová, hodláme tady jen tak sedět, nebo budem něco dělat?" Prolomil ticho mezi nimi. Hermiona se na něj podívala pohledem, jako by ji právě probudil ze spaní.
"Co? Ne, ne, jasně že tu nebudem jen tak sedět!" Řekla a opřela si ruce v bok. "Navíc, proč bych se s tebou jinak scházela? Abych s tebou trávila čas?" Odfrkla si posměšně a ušklíbla se na něj. Kdoví proč, tohle v Dracovi probudilo dobrou náladu.
"Tak jdeme na to." Prohlásil a oplatil nebelvírce vyzývavý úšklebek.