Šly sme ke koním. Na Rossovi bylo vidět že je nervozní. "Neboj bude to v pohodě" řekla sem mu a chytla ho za ruku. "A co když spadnu?" vykřikl. "Neboj nespadneš" zasmála sem se jeho výrazu. Ross jen po mě hodil naštvanej pohled a šel dál ale já pořád smála. Začal mi zvonit mobil a Rossovi taky. Tomu se musel usmát. Byla to mamka. "Ahoj mami. Co potřebuješ?" "Ahoj. Prosím tě běž se oblíknout večer jdeme na večeři ke kamarádovy od táty jo" "Jo a v kolik tam jedeme?" "V 5 říkal táta" "Dobře tak to se du zkulturnit" zasmála sem se. Ross taky už dotelefonoval. "Musim jít. Máma chce abych jí s něčím pomohl" řekl otráveně. "Jo my dem někomu na večeři" taky sem řekla otráveně. Nejradši bych se jela projet, ale musim na nějakou pitomou večeři. Stejně tam budu jen sedět a nikdo si mě nevšimne. Rozloučila sem se s ním a šla se upravit. Přišla sem do pokoje a hned běžela do šatníku vybrat si oblečení(media) a pak se šla vykoupat. Umyla sem si vlasy a smyla si šampon. Vylezla sem a omotala okolo sebe ručník. Nechci se vytahovat, ale mám fakt úžasnou koupelnu. Mamce se nelíbí ale mě jo.Je dost prostorná.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Usušila sem se a vyfénovala si vlasy. Když sem byla suchá tak sem si na sebe vzala šaty. Byly 4 hodiny, takže sem měla ještě hodinu. Podívala sem se na sebe do zrcadla jak vypadám a uvědomila sem si že nejsem namalovaná. Po půl hodině líčení, odličování a znova líčení sem byla hotová. "Fajn tam mám půl hodiny" zamumlala sem si pro sebe a sedla si na postel. Zajímalo by mě kde je máma s tátou. Chtěla sem zavolat mámě, ale byla rychlejší protože mi vtrhla do pokoje. "Tak co? Už seš připravená?" usmála se na mě. "Já jo. A vy?" úsměv sem jí oplatila a vstala z postele. "Fajn tak jdem čekat na tátu. Za chvíli by tu měl bejt" usmála se a zavřela dveře. Ještě sem se podívala do zrcadla a šla za mamkou. "A ke komu vůbec jdeme?" zeptala sem se jí a koukala do mobilu. Nesnáším čekání. "Budeš překvapená" zasmála se. Čemu se pořád tlemí? "K Lynchům." Tak už vim čemu se pořád směje, ale mě to vtipný nepříjde. "Počkej! Jakože k Lynchům od Rosse?!" vykřikla sem na ní. "Jasně. Ty znáš někoho jinýho kdo má příjmení Lynch" povzdychla si. "No náhodou znám. Lenka z Harryho Pottera se jmenuje Evanna Lynch tak bacha" zasmála sem se. Asi po 10 minutách přijel táta. "Páni vám to sluší" usmál se na nás a prohlížel si nás. "Cassidy už ti asi nemusim říkat kam jdem na večeři vid" mrkl na mě a já se jen falešně usmála.
Ross Když sem zjistil, že jdou k nám na večeři Watsonovi, začal sem plašit. Rodiče a sourozenci byli úplně v klidu, jen já sem byl nervozní. "Co tady tak lítáš Rossi!" okřikla mě Rydel, když sem do ní vrazil. "No proč asi? Příjde mu přece holka a je nervní" smál se Rocky. "Nehádejte se tam a pojďte dolů. Za chvíli tu budou" okřikla nás mamka ze zdola. Za 5 minut tady byly. "Ahoj Davide. Pojďte dál" pozdravil je táta. Ani nevim odkud se znaj. Když přišli, usmál sem se na Cassidy, která se mračila. Riker, vedle kterýho sem stál, do mě dloubl ramenem a culil se od ucha k uchu. "Tak tohle je můj kamarád David s manželkou Arianou" ukázal na ně. "A dcerou Cassidy. Ale tebe a Rosse asi představovat nemusím" usmál se a já mrkl na Casidy, která na mě koukala se zdviženým obočím. "A tohle je moje manželka Stormie a nejstarší syn Riker, dcera Rydel, Rocky, Ross a Ryland" představil nás. "Delly pojď mi ještě pomoct s večeří" řekla mamka Delly, která za ní hned běžela. "Pojďte se posadit do jídelny než bude večeře hotová" vedl nás táta.
Cassidy Šly jsme do jídelny kde seměla podávat večeře. Musela sem jít vedle táty, protože sem byla nervozní. Byla sem v jedné místnosti se sedmi kluky. No můj a Rossův táta už kluci nebyly,ale nevadí. Mamka šla do kuchyně pomoct s večeří a nechala mě tu samotnou. Zrádkyně. Sedla sem s naproti Rossovi, kterej sena mě pořád usmíval. "Jak ste se vůbec poznali? Myslím ty a Ross?" prolomil ticho myslím že Riker, který seděl vedle Rosse. "Na konkurzu ve škole" usmál se Ross a já mu úsměv oplatila. "Večeře se nese" do jídelny přišla usměvavá Rydel a mamky. Zajímalo by mě proč se Lynchovi pořád usmívaj. Měly sme rybí filé s bramborama. Ryby nemusím ale tyhle mi chutnaly. "Řekni nám něco o sobě Cassidy" usmál se na mě Mark. Už mě štve jak se pořád usmívaj. "Moje celé jméno je Cassidy Rebbeca Watson" zajímavé jméno, který se mi nelíbí. "Je mi 18. Sem z New Yorku, ale já a mamka smese narodily ve Španělsku. Ráda zpívám, hraju na klavír, kytaru, housle. Dělám gymnastiku, maluju a chodila sem na balet. Jo a taky jezdim na koni a to je tak všechno" řekla sem zamyšleně a ještě sem počítala jestli sem něco nevynechala. "Páni tolik koníčků sem neměla ani já a to sem starší" usmála se na mě Rydel. Sice sem jí viděla asi jen 5 minut a moc si sní nepopovídala ale i tak mi příjde sympatická. Po večeři si šly mamky popovídat a tátové někam zmizeli. "Tak co budem dělat?" zeptal se Ross, který mě držel za ramena. "Nepůjdem ven?" navrhl Ryland. Všichni sme kývli a šli to oznámit rodičům, kteří nebyly moc nadšený ale pak nás pustily. Konečně sem je mohla líp poznat.
Po 20 letech sem se odhodlala přidat novou kapitolu. Poslední dobou nemám náladu a ani čas psát tak se moc omlouvám. Pokusím se psát častěji a kapitoly si budu psát předem. Jsem ráda že to někdo čte. Hlas nebo komentář potěší.
