That Cute Blonde || NM, Part 2

Kapitola první

"Roxy!"

Zvedla jsem hlavu a s širokým úsměvem zamávala na svého dobrého kamaráda z místní univerzity. Přisedl si k mému stolu a nasměroval pohled na porcelánový hrnek s horkým zeleným čajem.

"Ahoj, Dylane." Špitla jsem.

"Čaj?" Ohrnul nad mým hrnkem nos.

"Něco špatně?" Zeptala jsem se a taky se podívala na svůj nápoj.

Dylan pokrčil rameny. "Venku je zhruba dvacet stupňů a ty se tu nalíváš horkým čajem? Nechceš radši zmrzku?"

Zavrtěla jsem hlavou a napila se. "Já si vystačím s tímhle. Děkuju."

Dylan se zasmál a potom si mě celou prohlédl. Jeho pohled mi byl najednou nepříjemný.

"Co?" Zeptala jsem se.

"No nic. Jsi nějaká skleslá. Ses nevyspala?"

Zasmála jsem se a vzala do rukou svoji kabelku, z níž jsem vytáhla bílou obálku. Podala jsem ji Dylanovi.

"Co to je?" Zeptal se.

"Otevři to." Poručila jsem mu a on poslechl. Vytáhl z obálky zdobenou čtvrtku formátu A5 a přečetl si, co se na ní psalo.

"Pozvánka na svatbu?" Jeho obočí vystřelilo prudce vzhůru.

"Ne na ledajakou svatbu. Ale svatbu mé nejlepší kamarádky. Známe se už od dětství."

Dylan vložil pozvánku zpět do obálky a podal mi ji. Schovala jsem si to zpět do kabelky.

"Budu hádat," Dylan se ušklíbl, "tobě se tam nechce."

Povzdechla jsem si. "Jasně, že chce."

"Ne, nechce. Nechce se ti na svatbu svý drahý kámošky." Hvízdl.

Zpražila jsem ho pohledem. "Jo, chce. Lissu jsem neviděla už pěkně dlouho. A Theu taky ne."

"The-u?" Opakoval Dylan udiveně.

"To je moje druhá kamarádka." Vysvětlila jsem mu.

"Hej a proč se ti teda nechce na svatbu?"

Měla jsem ho už plné zuby. Otráveně jsem zasténala a zavolala na číšníka, že zaplatím.

"Tak já už půjdu." Oznámila jsem Dylanovi.

"Počkej, Roxy! Kdy letíš?" Dohnal mě a srovnal se mnou krok. Popravdě, netoužila jsem po ničem jiném, než se ho teď a tady zbavit.

"Zítra ráno." Řekla jsem mu.

"Jo? Takže máš dneska čas a my bychom mohli zajít... někam?"

Ach, Dylane!

"Potřebuju si ještě sbalit a vyřídit si důležitosti se svojí spolubydlící. Víš, že Gwen moc ráda pořádá večírky, když nejsem 'doma'."

Gwen také chodila na Montanskou univerzitu. Už v Santa Rose jsem ji objevila na Facebooku, takže jsme se domluvily na společném bydlení. Vybraly jsme skromný byt v centru města. Já každý večer chodila uklízet ve fastfoodu a Gwen... taky něco dělala.

Takže o nájem nebyla nouze. Ani o školné, to jsem totiž před třemi lety dostala z rodičů. Tehdy jsem to uhrála fakt dobře.

Musela jsem prostě odjet z města. I ze státu.
Vzpomínky na událost ze září toho roku, kdy Lissu obtěžoval ten stalker, byly příliš bolestné. Za všechno jsem si mohla sama, přirozeně. Za všechno, co se stalo.

Způsobila jsem to já. Zničila jsem... všechno.

Moc jsem se bála toho, že to zjistí někdo z mých příbuzných nebo kamarádů. Odsoudili by mě. Nepochopili by to. Právě proto jsem v Santa Rose už nesměla dál zůstávat, tudíž jsem si vymyslela to s tou univerzitou. Do karet mi ještě zahrál můj skvělý prospěch ve škole, takže přesvědčování rodičů nebylo zas tak těžké.

Jak se vezme... Drewa to zlomilo a myslím, že Lissu a Theu taky.

"Tak teda ahojky, Roxy." Dylan mi zamával a vydal se jiným směrem, než jsem měla namířeno já. Došla jsem na parkoviště a očima vyhledala tmavě zelený Chevrolet Malibu z roku 1980. Jeho barva hezky kontrastovala s obyčejnými auty naokolo. Jen hodně málo lidí vědělo o mém šílenství do aut. Do aut jako bylo tohle.

Odemkla jsem dvířka a nasedla. Před rokem jsem dostala řidičák a teď už jsem jezdila, jako bych měla řidičský průkaz celé roky. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mě rychlé jízdy nikdy nebraly. Teď bych dala cokoli za vítr ve vlasech a nezaměnitelné vrčení motoru.

Dobře. S tím větrem to bylo o něco málo složitější, jelikož já nevlastnila kabriolet.

Nastartovala jsem a vyjela směrem k bytovému domku, kde jsme s Gwen bydlely. Byt měl dvě místnosti, kuchyni a koupelnu. Já měla svůj pokoj a Gwen zase svůj. Problém byl ten, že Gwen si domů často vodila návštěvy, tudíž zabrala i můj pokoj a já si tak musela vystačit s židlí v kuchyni.

Vyšlapala jsem dvě patra a vtrhla dovnitř. Gwen seděla ve svém pokojíku na posteli v tureckém sedu a sledovala reprízu pařížské módní show. Oči jí zářily.

"Ahoj, Gwen." Kývla jsem jí a odešla do svého pokoje.

"Kdy, že to odjíždíš?" Zavolala na mě bez pozdravu. Pohlédla jsem na svůj připravený kufr a usmála se.

"Zítra ráno." Zavolala jsem na ni nazpět. Zavřela jsem za sebou dveře a sedla si na postel. Do uší jsem si zastrčila sluchátka a najela na svou oblíbenou písničku.

Potom jsem z kabelky vyhrabala Lissinu pozvánku a znovu si ji přečetla. Svatba se měla konat v sobotu, třináctého července.

"Dneska je úterý." Zamumlala jsem si pro sebe. Lissa mě včera po telefonu přemluvila, ať se v Santa Rose zdržím déle, ale já v hlavě zas promýšlela plán, jak ji přesvědčím, že nemohu zůstat tak dlouho, jak po mně moje kamarádka žádala: celé dva týdny.

Rozhodla jsem se zabalit si všechno oblečení. Můj pohled směřoval ke skříni, kde na mě již týden (tedy od té doby, co jsem dostala pozvánku) čekaly letní šaty bez ramínek světle modré barvy. Délkou dosahovaly asi ke kolenům. Gwen je ihned schválila a já málem v tom obchodě nadšeně pištěla, což je mým zvykem.

Zavzpomínala jsem na ta léta, kdy platilo: Lissa, Roxy, Thea- my tři proti světu. Všechno se začalo kazit kvůli Joshovi, který nám Lissu vzal. A potom nám ji Adrian vzal znovu.

Přeju jí to! Jim... jenže motat se mezi ně, motat se k Thee...

Svalila jsem se na postel. Všechno to najednou bylo zase tak zvláštní! Tak neznámé. Nevěděla jsem, co si počnu. Vždyť jedu za rodinou, kamarádkami...

Proč se teda cítím, jako bych se chystala někam hodně daleko, kde mi hrozí největší nebezpečí světa?

....

Ahoj, lásky!

Jsem zpátky! :D

Co říkáte na první kapitolu příběhu That Cute Blonde z pohledu Roxy?

Chrissy

Média: Roxy Garnett as Ashley Benson