Já se vrátím..

Aďa

"Počkej, takže on ho k vám fakt přivedl?" zeptá se se smíchem Lucka, když jedeme do školy.
"Jo, věřila bys tomu?" zasměju se, "A vrcholem všeho bylo, že jsem ho zase srazila."
"Máš na to nějaký štěstí, co?"
"Asi," odpovím jí a zamyslím se. Z přemýšlení mě vytrhne klakson auta, které do mě málem narazilo.
"Sakra dávej pozor!" zakřičí na mě řidič, když okolo mě projíždí.
"Jsi v pohodě?" zeptá se ustaraně Lucka.
"Jo, jen jsem se zamyslela," odpovím.
"Začínají se ti tyhle nehody stávat čím dál tím víc. Nejsi ty zamilovaná?" usměje se na mě šibalsky.
"Ha ha ha," odpovím jen a šlápnu do pedálů.

První dvě hodiny máme tělocvik. Nevadí mi, ale dnes na něj nemám náladu. Když se převlékneme, jdeme s Luckou do tělocvičny. Tělocvikář si hází na koš. Doufám, že nebudeme hrát basket, nesnáším ho.
"Tak si dneska dáme basket, ne?" otočí se na nás a já se cítím, jako by mi dal pěstí.
"Pane učiteli," začne Lucka, "basket né."
"Musíte se taky trochu hejbat!" zasměje se.
"Vždyť my se hýbeme!" odpovím já.
"Víte, že mě nepřemluvíte," ukončí naši debatu.
"Tak zkusit se má všechno," odpoví mu Lucka a já i učitel se zasmějeme.
Když přijdou z šatny i kluci, učitel zavelí: "Takže basket. Pravidla všichni znáte. Uděláme smíšený družstva po pěti. To jsou tři. A pak dáme takovej malej turnaj, okej?" Všichni začnou přikyvovat nebo souhlasně vykřikovat.
Učitel pokračuje: "Takže kapitáni," rozhlédne se po tělocvičně, "co třeba Lucka a Aďa? Když máte tak rády basket. A k vám třeba Honza," vybere ještě jednoho spolužáka. Já s Luckou se na sebe podíváme. Ne jen, že si musíme vybírat, ale ještě nemůžeme být spolu. Rozhlédnu se po mých spolužácích, ani jednoho nechci mít v týmu.
První volí Lucka, protože je holka a starší než já. Vybere si někoho z kluků. Teď volím já. Znovu se zamyslím. Učitel už netrpělivě podupává nohou a tak řeknu první jméno, které mě napadne: "Tomáš."
Všichni se na mě divně podívají. Tomáš se trochu nejistě usměje a stoupne si za mě.
"Doufám, že mě nesrazíš," pošeptá mi.