Já se vrátím..

Aďa

Je fajn vidět, že nejsem jediná, kdo se tu červená. Když se mě dotkl, proběhl mnou zvláštní pocit. Vlastně jsem si docela přála, aby mě za ruku vzal.
"Půjdeme dál?" zeptám se, abych ukončila ticho.
"Jasne," odpoví Tom ještě trochu rozpačitě. Pokračujeme tedy dál po cestě. Je zde hodně malých pláží pro rybáře. Navrhla bych, že si sedneme, ale písek je podle všeho vlhký. Jdeme v tichosti pořád po cestě, dokud nedojdeme k hospodě, která se nachází naproti pláži, kde jsme byli před chvílí.
"Dál už nic moc není," poznamenám, když se zastavíme, "dá se jít dál, ale ne až k Labi."
"Je tam ještě nějaká pláž?" zeptá se Tom.
"Ještě jedna písečná," odpovím.
"Tak tam dojdeme, ne?" usměje se.
"Jasně," oplatím mu úsměv.

Písek je opravdu vlhký, takže zůstaneme sedět na trávě. Tentokrát se začne vyptávat Tom: "Ty vlasy," vezme pramínek do ruky, "to se u vás dědí?"
"Jo, když budu jednou mít dceru, s největší pravděpodobností to bude také zrzka." Tom se usměje.
Odvrátím se od něj a řeknu: "Mně se ale nelíbí."
"Proč?" zeptá se trochu překvapeně.
"Jsou zvláštní, mamka je má hezčí. Ty moje jsou takové moc kudrnaté."
"Vypadáš jako lev," odpoví Tom.
"To slýchám docela často," přiznám.
"Ale ne jenom kvůli vlasům, i obličej máš takový kočičí," prohlásí a začne si mě zvláštně prohlížet. Potom ale udělá: "Mňáu," a já se začnu hrozně smát. "Co to děláš?" zeptám se.
"Chtěl jsem si popovídat," zasměje se také.
"V tom případě mňau i tobě," řeknu a pokusím se o něco jako vrnění. Tomáš se začne smát ještě víc. Když se dosmějeme, zeptá se: "Jako jaké zvíře vypadám já?"
Prohlédnu si ho a zamyslím se. "Trochu jako žirafa," rýpnu si do něj.
"Hej, proč jako?" zasměje se.
"No, jsi vysoký a hubený, máš světlé vlasy i pleť, k dokonalosti ti chybí jen dlouhý krk a fleky."
"No teda!" strčí do mě, "čekal jsem cokoli, ale žirafu tedy ne."
"Neměl si se ptát," strčím do něj na oplátku. Potom se chvíli jen strkáme a smějeme, dokud se mě Tom nezeptá: "Kolik je vlastně hodin?"
Rychle se podívám na hodinky. "Teprve půl páté," řeknu.
"Nechceš už jít pomalu zpátky?" zeptá se najednou trochu ustaraně.
"Klidně," odpovím jen.