Já se vrátím..

Aďa

Cože to řekl? Že mě miluje? Vždyť se známe jen pár dní! Tedy, také ho mám ráda, ale říct tohle, to už musí něco znamenat. Co mám dělat? Lucka jen stojí a kouká na to, jak Tomáš odchází.. počkat! On odchází?
Rychle šťouchnu do Lucky. "Co mám dělat?" zašeptám. Místo odpovědi do mě jen strčí. Vyběhnu k Tomovi.
"Počkej!" zavolám, "Myslel jsi to vážně?" zeptám se, když zastaví a já ho doběhnu. Na znamení souhlasu přikývne.
"Neřekl jsi to jen proto, abych se přestala zlobit?" ujistím se a založím si ruce na prsou. Tomáše to ale zjevně naštve, takže se opět rozejde.
"Ale no tak," chytím ho za ruku, "jen se ujišťuji."
"Čekal bych, že řekneš, že ty mě taky, ne že se mě zeptáš, jestli to myslím vážně." Tentokrát si ruce na prsou založí on.
"Taky tě miluju," řeknu potichu. Nevím jestli to myslím úplně vážně, ale nechci aby se na mě zlobil.
Tom se usměje a spustí ruce podél těla. Chytnu ho za ně.
Nakloní se a políbí mě. Naší zamilovanou chvilku ovšem přeruší Lucka: "Jsem ráda, vy hrdličky, že jste se usmířili, ale my potřebujeme s Aďou ještě něco zařídit, takže kdyby si nás omluvil.." odtáhne mě od Tomáše a vrazí mi do ruky kolo.
"Co to tady vlastně děláte?" zeptá se Tom.
"Nakupujeme věci na tu zítřejší oslavu," odpovím.
"No a co ještě potřebujete zařídit?" vyzvídá Tomáš dál.
"To je překvapení," vyhrkne Lucka, jakoby snad ani nechtěla, aby Tom šel s námi.
"No tak si užijte zbytek odpoledne," řekne Tom trochu nedůvěřivě. Potom mi ještě věnuje jeden dlouhý polibek a odejde.
"Co tak tajnýho chceš dělat?" zeptám se Lucky, když už Tom není nadoslech.
"Nic," odsekne Lucka, "jen se mi nelíbí, jak rychle jsi mu odpustila."
Nad jejím výrokem jen zakroutím hlavou.