Já se vrátím..

Aďa

"Takže to uděláme takhle," začne Lucka, jen co vyjedeme na kolech od školy, "teď dojedeme domů, necháme si tam věci a vezmeme peníze. Potom pojedeme zpátky do města a nakoupíme věci na zítra. Hele, co alkohol?" prohodí jakoby nic.

"Alkohol?" zeptám se nechápavě. Zastavíme u hlavní silnice a dáme přednost projíždějícím autům.

"Co nechápeš?" zasměje se Lucka. Když auta přejedou a my se rozjedeme, odpovím jí: "Já tam ale nechci alkohol, připadá mi to zbytečný. A i kdybych ho chtěla, stejně nám ho neprodají." Lucka se začne hrozně smát, až skoro spadne z kola.

"Ale plosim tě," zašišlá na mě, jako bych byla malé dítě, "si roztomilá, když si tohle myslíš." Uraženě se od ní otočím. "Ale stejně tam alkohol nechci," řeknu trochu nejistě.

"Jak myslíš," odpoví nezaujatě Lucka a šlápne do pedálů. Ryhle jí dojedu.

"Ty se na mě kvůli tomu zlobíš?" zeptám se naštvaně. Lucka se na mě otočí a potom pokrčí rameny. Vrátí svůj pohled zpátky na silnici.

"Seš hrozná," řeknu potichu ale zároveň tak, aby to slyšela. Mlčky jedeme až k nám před dům. Lucka se konečně rozhodne promluvit.

"Ale no taaaaaaak," skoro zakřičí, "bude to legrace."

"Jo legrace," řeknu ironicky, "ale za jakou cenu? Buď nám to neprodají a když jo, určitě se stane něco doma. Buď někomu, nebo někdo něco rozbije. Já to nechci mít na svědomí." Lucka se na mě nejdřív trochu zvláštně podívá, potom mi položí ruku na rameno a řekne: "Víš Aďo, ty jsi ta nejrozumnější patnáctiletá holka, kterou znám."

"Jdi do háje," řeknu s úsměvem a vyrazím k domu.

Doběhnu do pokoje, hodím batoh na zem a ze skříně vytáhnu krabičku, ve které shraňuji peníze. Vezmu si pětistovku, ale doufám, že tolik neutratím. Potom opět seběhnu dolů, zamknu dveře a vyjdu na zahradu. Vezmu kolo, které jsem jen opřela o zeď a podívám se přes plot. Zjistím, že Lucka venku ještě nečeká, proto se rozhodnu, že ji vyzvednu u nich doma.

Zaklepu na dveře a rovnou vstoupím. "Dobrý den," zavolám tak trochu do prázdna. Z patra se ozve: "Nenamáhej se, nikdo tu není. Ale nahoru nechoď, už jdu." Počkám tedy dole pod schody. Asi za minutu Lucka opravdu sejde dolů ze schodů. Když jí vidím, zůstanu jen stát jako přikovaná.

"Co tomu říkáš?" zasměje se Lucka, "Pořád myslíš, že nám nic neprodají?" ještě jednou jí sjedu pohledem. Má na sobě minisukni. Když říkám minisukni, myslím tím vážně MINI! Je tak krátká, že kdyby se předklonila, je jí vidět až bůh ví kam. Ale musím uznat, že v kombinaci s boty na podpatku její nohy vypadají ještě delší, než normálně.

A tílko, které si oblékla, má stejný efekt na její prsa. Tedy, hlavně za to asi může push-up podprsenka, která se zajisté pod tím tílkem skrývá. Když můj pohled dojede až k obličeji, je mi trochu do smíchu. Ne proto, že by se nalíčila vtipně, spíš to že je vůbec nalíčená. Normálně používá jen řasenku, nyní ale má na obličeji úplně všechno, na co si jen vzpomenete. Nemůžu říct, že jí to nesluší, jen je to nezvyk.

"No myslím," odpovím jí konečně, "že takhle ti prodají snad úplně všechno."

"Bezva," odpoví rozesmátě Lucka a vyjde ven ze dveří. Následuji jí, potom mě ale něco napadne.

"A to jako v tomhle pojedeš na kole?" zeptám se nevěřícně.

"No co mi zbývá?" zasměje se. Zakroutím hlavou, ale radši už nic neříkám. Nasedneme na kola a rozjedeme se k městu.

"Co všechno nakoupíme?" zeptám se Lucky.

"To, co se nám bude hodit," odpoví mi.

"Díky, že jsi tak sdílná," řeknu ironicky.

Až do města jedeme mlčky. Obdivuji Lucku, jak jí to jde i s těmy podpatky. Když přejíždíme náměstí něčeho, nebo spíše někoho si všimnu a zastavím.

"Jé, ahoj Tome," řeknu s úsměvem, když přijde blíž.

"Ahoj," řekne Tom trochu nejistě.

"Co tu děláš?" zeptám se překvapeně.

"No, já..," nestačí odpovědět. Dveře jednoho z domů se otevřou a vyběhne z nich Bára s něčím v ruce.

"Tome," zavolá, "nechal sis tu bundu!"

"Aha," odseknu, nasednu na kolo a odjedu směrem k obchodu.