Já se vrátím..

Aďa

"Co ti dneska je?" otočím se na Lucku, která nepřítomně kouká kamsi do dálky, "jsi nějaká mimo."
"Cože?" trhne sebou a málem na mě vyleje obsah svého kelímku.
"Říkám, že se chováš divně."
"Aha," odpoví jen a odejde.
"Děláš si ze mě srandu?!" zavolám za ní. Ani se neotočí a tak si uraženě sednu na židli, která stojí kousek ode mě.
Skoro nikoho tu neznám. Vůbec nevím, jak se Lucce podařilo pozvat tolik lidí.
"Máš tu volno?" zeptá se mě nějaký mužský hlas za mnou.
"Jo, jasně," zamumlám.
"Jsem David," napřáhne ke mně ruku neznámý chlapec.
"Adéla," odpovím a na okamžik jeho ruku stisknu.
"Nevíš, kdo je vlastně oslavenec?" zeptá se zatímco zkoumá obsah svého kelímku.
"Vím," řeknu a trochu se uchechtnu, "já."
"Joooo?" rozzáří se, "tak to všechno nejlepší," rozkřikne se a dá mi pusu na tvář.
"Díky, ale zase v klidu, jo?" odstrčím ho. Kluk si poslušně sedne, závan alkoholu ovšem zůstane viset ve vzduchu.
"Jak jsi se o té oslavě dozvěděl, když mě ani neznáš?" zeptám se ho.
"Aleš mi o ní řekl," odpoví a napije se.
"Kdo je sakra Aleš?" vyhrknu. Kluk ale nestačí odpovědět, protože něco jiného upoutá moji pozornost.
Je to Tomáš bloumající po zahradě.
"Tome!" zavolám na něj, "tady jsem."
"Už jsem se bál, že tě nenajdu," řekne, když ke mně přiběhne. Políbí mě a já na chvíli zapomenu na okolní svět.
Než stačím cokoli říct, vytáhne z náprsní kapsy džísky nějakou věc.
"Zavři oči a otoč se," přikáže mi. Udělám co mi řekl. Za chvilku ucítím něco studeného na krku. Otevřu oči a nahmatám si řetízek, který mi právě připnul.
"Je nádherný!" vyhrknu, "moc děkuju," řeknu ještě a dám Tomovi pusu.
"Nemáš za co," usměje se na mě.
"Moc hezký dárek," slyším, jak říka někdo ironickým tónem. Prudce se otočím.
"Ahoj Tome," zašveholí Bára zavěšená do nějakého kluka.
"Co tu děláš?" vyštěknu na ní, "a kdo je tohle?"
"Byla jsem pozvána tvou kamarádkou," zašveholí znovu, "a tohle je Aleš," pohladí kluka po rameni.