Já se vrátím..

Aďa

Páni! Tak tohle je líbání! Je to docela jiné, než jsem si představovala. Nezdá se mi to? Tohle musí být sen. Zkusím se štípnout do ruky. Opatrně, aby nepostřehl že se hýbu. Auu! Jsem vzhůru. Páni!

Tom mě najendou pustí a začne se hrozně smát. No bezva, teď řekne, že si dělal legraci a já se hambou propadnu.

"Můžeš mi říct, co to sakra děláš, když se konečně odhodlám tě políbit?" řekne Tomáš a stále se směje. Začervenám se a se svou odpovědí zaváhám.

"Štípla jsem se, abych věděla, že se mi to nezdá," odpovím nakonec. Tom se začne ještě víc smát a obejme mě.

"Ty si ťuňťa," zašeptá. Nic neodpovím. Snažím se užívat si přítomnost jeho těla. Mrzí mě, když mě od sebe zase odtáhne. Podívá se na mě a já nevím, co mám dělat. Tak tam jen tak sedím a čekám, co udělá. Když se dostatečně vynadívá, řekne: "Jsi strašně krásná."

Nenapadne mě odpovědět nic lepšího než: "To je oximorón." Tom se opět začne smát.

"Kubo, jsi to ty?" řekne a začne si mě prohlížet a ťukat mi na hlavu, jestli jsem v pořádku. Musím teď asi vypadat jako rajče.

"Promiň," řeknu zkroušeně, "bylo to první, co mě napadlo."

"Ale vždyť já se nezlobím," odpoví, "bylo to vtipný." Ach jo, má tak krásný úsměv, pomyslím si. Jako by mi četl myšlenky, usměje se ještě víc. Také se usměji a Tom mě znovu políbí.

"Ou vááu," řeknu když skončí, "na tohle si asi zvyknu!" Tom se zasměje. Nemohu se udržet a poprvé ho políbím sama. V tu chvíli se ovšem otevřou dveře.

"Víš, že tady záchod není, že jo?" řekne Kuba.

"Jo, asi jsem trochu zabloudil," pokrčí rameny Tomáš. Kuba se nechápavě podívá na něj a potom na mě.

"A zabloudil si jenom do tohohle pokoje a nebo rouvnou do ségřiny pusy?" Moc nevím, jestli je tohle další 'Kubova chvilka' nebo je vážně naštvaný. Tomáš asi sází na první možnost a proto odpoví: "Tak trochu obojí." Kuba se zamračí řekne: "Aha," otočí se, vyjde ven z pokoje a práskne za sebou dveřmi.

"Co je?" zeptá se Tom.

"Myslím," odpovím potichu, "že se naštval."

"Proč?" otočí se na mě Tomáš nechápavě.

"Vypadám, že ho chápu?"

Tom se zvedne a vyjde ven z pokoje.

"Počkej!" zavolám, "Co chceš dělat?"

Tomáš se na mě otočí a řekne: "Nevím, ale nechci mu ublížit."

"Cože? Nechceš mi to nejdřív vysvětlit a pak až ho jít utěšovat?" zeptám se.

Tomáš zakroutí hlavou, "Promiň" řekne potom a sejde dolů po schodech.

No bezva, pomyslím si.