Já se vrátím..

Aďa

"Šťastnou cestu!" volám za autem, když rodiče vyjíždí z garáže.
"Buďte tu hodní," řekne mamka z okénka.
"Neboj!" zavolám ještě, ale to už jsou pryč z naší ulice.
"Jdu koukat na televizi," zamumlá Kuba a zmizí. Rozhlédnu se, abych se přesvědčila, že rodiče opravdu nejsou na dohled. Potom se rozběhnu k Lucce domů.
"Čistej vzduch," zavolám, když vtrhnu do dveří. Než se naději, Lucka už stojí vedle mě a v náručí má všechny věci, které jsme včera nakoupily.
"Jsem ready," usměje se. Vezmu si od ní pár věcí, aby toho nenesla tolik.

"Jsme šikulky!" prohlásí Lucka, když dokončíme výzdobu domu. Vlastně jsme jen nafoukly pár balónků a rozvěšely jsme je po obýváku a kuchyni, ale jo, jsme šikulky.
"To jsme," přisvědčím, "kolik je hodin?"
Lucka se podívá na hodinky.
"Bude pět," odpoví, "máme ještě čas."
"Tak co budeme dělat?" sednu si na sedačku, kde se válí Kuba.
"Nevím," odpoví Lucka zamyšleně.
"V kolik hodin jsi jim řekla, aby přišli?" zeptám se.
"V sedm," řekne Lucka skoro nepřítomně.
"Chceš jít nahoru nebo koukat tady s Kubou?"
"Klidně můžeme zůstat tady," zamumlá a rozplacne se na křesle vedle sedačky.
"Na co to koukáš, Kubo?" zeptá se po chvíli, když jí dojde, na co to vlastně kouká.
"Dokument o středověkých mučidlech."
"Aha, zajímavý," pronese Lucka ironicky a s jemným úšklebkem.
"Je to zajímavý," kývne Kuba, "věděla jsi třeba, že gilotina ve většině případů neusekla hlavu? Jenom ti rozdrtila páteř."
"Dobře, půjdeme nahoru," zavelí Lucka a zvedne se.