Já se vrátím..

Aďa

"Seš fakt hroznej!" zařvu za Tomášem, když vybíhá z místnosti.
"Jdi do háje!" zakřičím ještě jednou a hodím polštář na zavírající se dveře.
Ať už jdou všichni do háje. Už na to kašlu, jdu spát.
A tak usínám v slzách.

Uprostřed noci mě něco probudí. Uvědomím si, že jsem se ani převlékla. Dojdu ke skříni, než ji otevřu, něčeho si všimnu.
Tomovi boty. Zapomněl je tu. Zvednu je a položím je na stůl. No co, vezmu mu je v pondělí do školy.
Svléknu se a oblečení uklidím do skříně. Potom si obléknu pyžamo, hodím přes sebe župan a jdu se podívat do obýváku, abych zjistila, v jakém stavu je dům.
Když sejdu ze schodů, to co vidím mě příjemně překvapí.
Celý dům je uklizený. Nikde ani známka po tom, že by se tu něco dělo. Rozsvítím v obýváku a neubráním se smíchu. Na gauči vedle sebe leží Lucka a Kuba.
Bohužel se směju tak nahlas, že ty dva probudím.
"Co tu hejkáš?" zeptá se rozespale Kuba.
"Kolik je hodin?" řekne Lucka a posadí se.
"Nevím," odpovím a podívám se na hodiny v kuchyni, "půl třetí."
"Můžu jít spát k tobě?" promne si Lucka oči.
"Jasně, že jo," vezmu ji okolo ramen.
"Vy dva ste tu uklidili?", zeptám se při cestě nahoru.
"Jo," odpoví Lucka a zývne si, "cítili jsme se provinile." Usměju se na ní. Když ji uložím do postele, seběhnu ještě dolů.
"Kubo?" řeknu k bratrovi, který ještě sedí na pohovce, "měl by si taky jít spát."