Já se vrátím..

Aďa

"Jaký bylo rande?" zeptám se Lucky, jen co se sejdeme na rohu ulice.
"Vlastně docela fajn," usměje se, "asi spolu teď tak nějak chodíme."
"Asi? Tak nějak? Nemůžeš se vyjadřovat přesně?" uchechtnu se.
"No," zarazí se trochu, "neřekli jsme si to, ale líbali jsme se, drželi za ruce a tak. Řekla bych, že spolu chodíme."
Na chvíli se trochu zamyslím, ale nakonec mile odpovím: "No, tak to ti přeju."

Když přijdeme do třídy, je teprve 7:45, což znamená, že jsme zde skoro samy. Kazí nám to jen Kuba, který přišel chvíli po nás.
"Co si vlastně včera dělala ty?" zeptá se Lucka s neskrývanou zvědavostí.
"Taky jsem byla s někým venku," odpovím trochu rozpačitě.
"S kým?" naléhá Lucka.
"S Tomem," odpovím po chvíli skoro šeptem.
"Páni," šťouchne do mě ramenem, "jaký to bylo?" vyzvídá dál.
"Fajn, povídali jsme si a tak," odpovím a vzpomenu si na dotek rukou. Zaleje mě příjemný pocit.
"A tak?" zasměje se Lucka.
"No nebylo to tak zajímavý, jako tvoje rande," ujistím jí.
"Škoda," pokrčí rameny, "bylo by fajn, kdybychom měly kluky obě najednou."
Pousměji se, "Jo, to asi jo."
"Nepůjdeme na záchod?" řekne Lucka a vytrhne mě tím z myšlenek na to, jaké by to bylo chodit s Tomem.
"Jo, jasně," odpovím ještě trochu zamyšleně. Co se děje mi dojde, až když se Lucka zvedne.
"Tak jdeš nebo ne?"

Vyjdeme na chodbu a vydáme se směrem k záchodům. Když míjíme schody, všimnu si dvou postav, které stojí v mezipatře. Jakmile si uvědomím, kdo to je, chytnu Lucku za ruku a zatáhnu jí ke zdi.
"Co je?" podívá se na mě nechápavě.
"Podívej se na ty schody, vidíš, kdo tam je?"
Lucka se na mě nejdříve podívá ještě nechápavěji, ale nakonec se podívá na schody.
"Hej není to," zasekne se a podívá se zpátky na mě, "Bára z béčka?"
Přikývnu.
"A ten druhej je," teď už se na mě otočí spíše soucitně, "Tomáš?"
Opět přikývnu. Chvíli tam jen stojíme a koukáme, co dělají. Bára ho pohladila po hlavě. Cože? Proč? Tom se tváří dost nejistě, to mě trochu uklidňuje. Bára se k němu ještě trochu přiblíží a něco mu pošeptá.
"Půjdeme na ten záchod?" otočím se poněkud vztekle na Lucku.
Nic neřekne jen se otočí a rozejde se dál po chodbě.

"V pohodě?" promluví konečně Lucka, když dojdeme na záchody.
"Jo, v pohodě," zalžu a jdu rovnou do kabinky.