OMG!JEN TO NE

7.1K 305 1
                                    

Vicky
Seděli jsme na posteli a koukali na sebe. Nic neříkal a sklopil hlavu. ,,Víš, já a Johan jsme převzali obchod po svých otcích. Naši rodiče byli spoluvlastníci jako my teď." vstal a chystal se obléct.,, Počkej počkej, tos mi neřekl nic. Jakej obchod?" vstala jsem a chytla ho za loket.,, To to nemůžu říct. Jakmile se to dozvíš, pojedeš v tom s náma. Už teď je to s tebou nahnutý. Svým nepřátelům , ale i přátelům musíme tvrdit. Že jsi Johanovo děvka a že nic nevíš." pousmál se na slovem děvka a popotahl si ručník výš.,, Nejsem Johanova děvka. A řekneš mi to. Už teď je můj život v hajzlu a nemám co ztratit." zamračila jsem se a dale ruce na prsa.,,Ok. Sama sis o to řekla. Obchdujeme s drogama, děvkama a autama. Ale teď už si v tom i ty a jen tak se nezdechneš. Protože za hodinu jdeme na schůzku a ty nám budeš dělat společnici." mrknul na mě a já se hned naštvala. ,, To že jste mi jic neřekli o vašem obchodu skousnu. Ale nikam s váma nepůjdu." zhnusila se mi předsatava ža budu stát u takových hovad jako je moje osudová chyba. MAX.Po mé poslední větě mi Max stiskl tváře k sobě a řekl mi hnusně.,, Ty jsi jednou z nich. Děvka. A budeš poslouchat , nebo připravovat sobě hrob." odsekla a hodil se mnou na zem. Rychle jsem se zvedla a otevřela jsem dveře. ,,Nejsem vaše služka ty hajzle." zabouchla jsem a než jsem práskla dveřmi uviděla jsem jeho slizský úsměv. Vydala jsem se do 'naší' chatky. Chvíli jsem stála před dveřmi a potom jsem vtrhla dovnitř. Johan seděl na posteli a jakmile mě uviděl stoupl si. Pomalu jsem k němu přišla se slzama v očích a jednu mu ubalila. On se jenom nechápavě na mě koukl a v jeho očích byl vztek. Vztek a zlost.,, Můžeš mi vysvětlit , kam si šla? Jak si to představuješ, takhle mi zdrhnout." zařval na mě.,, Tobě to může být úplně ukradený. A já nejsem tvoje štětka abych tě musela poslouchat." doječela jsem na něj a teď jsem schytala zase jednu já. Štíplo to.,, Tos neměl dělat. Letim domů a už nikdy v životě tě nechci vidět." řekla jsem s pláčem. Vytahla jsem zespod postele kufr a hodila jsem do něj pár věcí. Jenže za ruce mě chytl Johan.,, Omlouvám se, nechtěl jsem tě uhodit. A za to jednání se taky omlouvám. Edvard je hnusný prase a každou kterou jsem měl rád buď znásilnil, nebo zabil." Bylo mi ho líto. Soucítila jsem s nim. Ale nemůžu mu jen tak odpustit. Vytrhla jsem mu ruce.,, Kdyby jsi se mi v klidu zeptal. Nebyla jsem za Edvardem. Z Edvarda mám strach.Ale za Maxem. A ten mi všechno řekl. I o tom setkání dnes." řekla jsem už v klidu a stoupla si blíž k Johanovi. Chtěla jsem cítit jeho objetí. Chtěla jsem cítil jeho lásku ke mě a proto jsem ho políbila. Za chvíli jsem se od něj odtrhla a zeptala se ho.,, Prosím , řekni mi , že nejsem jenom další tvoje štětka." zavzlikala jsem a opřela mou hlavu o jeho hruď.,,Nejsi. Miluju tě.Nikdy jsem to o tobě netvrdil. Ale když o tom víš nemůžu tě nikam pustit.Musím tě hlídat a proto musíš jít se mnou na tu schůzku. " jen jsem souhlasně kývla a on mě odnesl do postele. Po chvíli jsem usnula.
Ahoj doufám že se tahle část bude líbit a hrozně moc chci poděkovat za 1000 přečtení. A doufám že vám vysvědčení dopadlo dobře. Díky moc.

Krásně sexy/korekce/Kde žijí příběhy. Začni objevovat