Jsi to ty?

3. část

Seděli jsme na lavičce v parku a já nevnímala. Nevnímala jsem Eliščino vypravění. Nevnímala jsem to, že zítra je CineTube. Vnímala jsem jen to, že tam bude Vadim. A taky jsem si uvědomovala, že mě vůbec nebude znát. Nechci vypadat jako jeho fanynka, ale přesto tak vypadat budu. Budu stát dlouhou frontu, jen abych mu mohla dát o sobě vědět.

,,Haló, vnímáš mě?'' Vyrušila mě z mého přemýšlení. Já jen přikývla. Eliška se na moje kývnutí zvedla a šla k autobusové zastávce. ,,Tak jdeš, nebo ne ?'' Otočila se na mě a čekala než se zvednu. Rychle jsem se zvedla a došla k Elišce. ,,Kam vůbec jdeme?'' Nechápala jsem. ,,Kdyby jsi mě poslouchala, tak to víš. Potřebuju si koupit něco, abych se zítra na CineTube Adamovi líbila.'' Odpověděla a mně bylo jasné, že jdeme opět do obchodního centra. ,,Adamovi?'' Podívala jsem se na Elišku a ona jen nadzvedla obočí a šla dál. Poslušně jsem šla za ní i když se mi nechtělo.

Dojeli jsme do pro mě neznámého obchodního centra. ,,Kde to vůbec jsme?'' Čekala jsem na Eliščinu odpověď, ale ona hned zaplula do HaM. Odkašlala jsem si a vešla za ní dovnitř. ,,Máš aspoň představu o tom co si vezmeš?'' Zeptala jsem se jí, když jsem viděla, že by nejraději koupila vše. ,,Kraťasy, tílko, tenisky a nějaký ten doplněk.'' Řekla a z regálu vytahovala tmavé kraťásky. ,,Jdi mi najít nějaký bílý tílko.'' Příkázala nepříjemným hlasem a já hned šla. Vzala jsem čistě bílé tílko bez potisku a donesla jí ho. ,,Čtyřicítka?!! Copak jsem nějakej slon?'' Hodila po mně tílko a poslala pro menší. Vzala jsem jí teda menší a donesla. ,,Osmuatřicítka, už je lepší. '' Vzala mi tílko z ruky a zatáhla závěs od kabinky. Chvíli jsem seděla u zrcadla a koukala na sebe. Pak vyšla z kabinky ven Eliška. ,,Tak co mi říkáš? Černý konversky mám doma, takže boty kupovat nemusím. '' Stála před kabinkou a usmívala se na mě. ,,Jo dobrý.'' Pochválila jsem jí a stále se sledovala v zrcadle. ,,Mám chuť na kafe, zvu tě.'' Přerušila mě ze sledování sami sebe. Táhla mě ke kavárně, když jsme tam došli posadili jsme se do rohu. Objednali si a čekali až to přinesou. Kávu nám přinesli a my si začali povídat. ,,Víš aspoň co si zítra vezmeš na sebe?'' Zeptala se mě Eliška a já jen nadzvedla obočí. ,,Času dost...'' Podívala jsem se na telefon. ,,Je teprve jedna odpoledne a my jedeme zítra ve 2 odpoledne, takže času mám ještě dost.'' Odbyla jsem jí a projížděla sociální sítě. Celou dobu u kávy jsem seděla mlčky s pohledem do telefonu. Eliška si odkašlala. ,, Hele asi už budu muset jít, ať jsem na zítra připravená. '' Byla na odchodu a já bez pohledu na ní přikývla. ,,Ty nejdeš? '' Zastavila se, když si brala tašku z HaM. ,,Ne. Ještě chvíli tu zůstanu.'' Odpověděla jsem a zamávala jí. Stále jsem koukala do telefonu a jen poslouchala Eliščiny kroky. Po hodině mě to tam přestalo bavit. Zvedla jsem se a odešla.

Neuvědomila jsem si, že nejsem tam kde vždy. Šla jsem prostě jen tak. Procházela jsem se kolem centra a ve sluchátkách poslouchala písničky. Došla jsem k nějakému obchodu a potkala mamku. ,,Co tady proboha děláš?'' Zeptala se nechápavě mamka a dala mi do náruče tašku s potravinami. ,,Já vlastně ani nevím kde jsem.'' Odpověděla jsem a stále byla mimo. Naše auto se odemknulo a kufr se otevřel. Automaticky jsem nákup do kufru položila a šla si sednout dopředu. Připoutala jsem se. Čekala jsem na mamku. Čekala jsem až nastartuje a pojedeme domů. Mamka nasedla a nastartovala, připoutala se a jeli jsme domů. Celou cestu jsme byli potichu. Dojeli jsme domů a mamka mi dala klíče. Hned co jsem vystoupila, vzala z kufru nákup a šla odemknout tak odjela. Nechápala jsem. ,,Dneska je divnej den. '' Pronesla jsem, když jsem klíč strčila do zámku. Vešla jsem dovnitř, zula jsem se a odložila nákup v kuchyni. Přesunula jsem se do koupelny a napustila vanu. Pomalu jsem si sundala všechno oblečení a lehla si do horké vody. Zaklonila hlavu a zavřela oči. Přemýšelal jsem o tom co si na sebe zítra vezmu, nebudu lhát. Přemýšlela jsem nad celým zítřkem. V hlavě mi kolovala spousta myšlenek, ale všechny se motaly kolem Vadima. Dveře od koupelny se začaly otevírat. Rychle jsem na svůj hrudník nahrnula pěnu. ,,Oh...Lilly! Promiň!'' Zavřel rychle dveře můj lékař. ,,Neumíte klepat?!'' Mluvila jsem na něj, protože jsem věděla, že stojí za dveřmi. On už neodpověděl. Rychle jsem se doumyla a oblékla se. Sešla jsem schody a šla do kuchyně. ,,Mami? Kam jsi odjela?'' Divila jsem se, že moje matka je už doma. ,,Byla jsem pro tvého lékaře.'' Odpověděla monotónně. ,,Nemyslíš, že je na čase abys mi řekla jak se jmenuje?'' Zeptala jsem se jí. ,,Dobře. Martine Lilly, Lilly to je Martin. '' Představila nás a my si jen podali ruce. ,,Těší mě.'' ,,Mě taky'' Dlaň jsem pustila a šla si sednout. ,,Vrať se a pojď mi pomoct s večeří!'' Nakázala mi mamka a já se vrátila do kuchyně. ,,Dej vařit těstoviny.'' Přikázala a podávala mi balíček s těstovinami.

,,Takže Kdy se hodláš nastěhovat?'' Ptala jsem se Martina a usmála se. Mamka na mě jen nahodila naštvaný výraz. ,,Mno...To záleží na tvojí mamince. To já bych se nastěhoval hned, máte to tu útulný.'' Mluvil se mnou jako s malou holkou a pomalu se napil. ,,Takže to záleží na mně?!'' Zbystřila mamka a šibalsky se usmála. Martin jen přikývl. ,,Dobře, tak dojez a jedeme ti pro věci!'' Spěchala nadšená mamka a Martin jen vyjukaně koukal. Rychle dojedl a já byla doma zase sama. ,,Né...Však ona na to spěchat nebude...'' Mluvila jsem sama se sebou ironicky. Naštvaně jsem kopla do skříňky vedle našeho jídelního stolu. ,,To byl blbej nápad!'' Chytla jsem si ukopnutý malíček a sedla si na zem. ,,Jsem prostě dement!'' Nadávala jsem sama sobě a pomalu se zvedala. Šla jsem do pokoje a vytočila Elišku. ,,Lilly?'' Ozvalo se z telefonu nadšeně. ,,Nebudeš tomu věřit, ale Adamovi se líbí moje fotka na Instagramu!!'' Pokračovala nadšeně dál a mně to nepřišlo nějak super. ,,No...Vidíš, to je super!'' Zkoušela jsem předstírat nadšení a u toho jsem si čistila obličej. ,,Super?...Super?...To je kurva úžasný!!'' Jásala dál. ,,Hele v kolik zítra teda půjdeme?'' Ptala jsem se. ,,Vyjdeme asi kolem dvanáctý.'' Informovala mě a já šla ke skříni s oblečením. Vybírala jsem si oblečení. Když jsem uviděla červeno černou kostkovanou košili měla jsem jasno. ,,Máš už jasno v tom co si zítra vezmeš?'' Ptala se Eliška. ,,Jo.'' Odpověděla jsem a ze skříně jsem vytáhla oblečení na zítra. ,,To je dobře, protože nechci abys mi dělala ostudu.'' Řekla Eliška upřímně. ,,Tak díky no.'' Zasmála jsem se do telefonu. Eliška hned na to zavěsila. Vlezla jsem si do postele a jako vždy jsem si vzala notebook. Do půl jedné jsem koukala na youtube a potom usnula. 

--------------------------------------------------------
Asi už jste si všimli, že mám nový obal na tuto knihu.:) Whisper191 děkuju moc !! :)