Jsi to ty?

14.část

Horké, rudé tváře. Měla jsem je vždy, když jsem byla skoro nahá před někým, kdo se mi líbil. Tím nechci naznačit, že ve spodním prádle stojím před kluky často. To vůbec! Vadim se na mě díval jako bych byla princezna. Tedy já se tak alespoň cítila. 'Jasně! Docela levná princezna Lilly...' Pošťuchovalo mě mé svědomí. Rychle jsem zamrkala a tím vypustila na povrch jednu z mých slz. 'Vážně? Vždy když nevíš jak vycouvat začneš brečet?! Jsi ubohá!' Vyčítal mi hlas ve mně. Nejsem ubohá. Tohle nejsou slzy smutku, ale slzy štěstí. ,,Je ti něco?'' Zeptal se starostlivě Vadim. Sklopila jsem hlavu a párkrát jí zatřásla. ,,Nic mi není... já jen. Že nevím jestli je tohle správný.'' Vysvětlovala jsem a on mi jeho prsty nadzvedl hlavu. ,,Nemusíš se bát.'' Ujišťoval mě. 'Dělá tohle s hodně holkami, nebo jsem první? A chci s ním vůbec něco mít?' Zeptala jsem se sama sebe, ale znáte to. Srdce říkalo ano, ale mozek říkal ne. ,,Já nevím jestli to není rychlí.'' Řekla jsem se sklopeným zrakem. 'Oh... S Martinem to nebylo vůbec rychlí, že?' V hlavě jsem si připomínala jak jsem vůči Vadimovi sobecká. ,,Nemusíme to dělat, jestli nechceš.'' Znovu mě ujišťoval, ale bylo pozdě. Mezi oblečením na zemi už ležela i má podprsenka. Na nic nečekal a políbil mě. Při polibku mě svalil na Martinům gauč a skousl můj ret. ,,Nemusíš mít strach.'' Pronesl, když ho mé rty přestaly zajímat.

Usnula jsem v jeho objetí. Tiskl mě na jeho hrudník a hladil mi vlasy. 'Tohle se stát nemělo.' Řekla jsem si a to co se stalo, mě začalo mrzet. ,,Dobrou Lilly.'' Políbil mě na tvář a usnul. ,,Jo... dobrou.'' Pronesla jsem, ale neusnula. V hlavě se mi honily nejrůznější myšlenky. Jak o tom co se stalo, ale také o tom co bude doma. 'Pochybuji že tě matka přivítá s otevřenou náručí.' Zapochyboval hlas v mojí mysli. Celé tři hodiny jsem se v posteli převalovala, než se mi podařilo usnout.

*sen*

Všude kolem mě byla mlha. Bála jsem se. I přes můj strach jsem se prodírala mlhou, než jsem si uvědomila, že jsem na naší malé zahrádce. Z ničeho nic přede mnou stála moje matka, David a Denisa. ,,Ahoj,'' Všechny jsem pozdravila. ,,co tu všichni děláte? Ještě před chvílí jste tady nebyli.'' Celé mi to přišlo divné. Nikdo z nich nic neřekl. Všichni se jen podivně usmívali. Cítila jsem jak někdo svírá mé pravé zápěstí. Lekla jsem se, když vedle mě stál Vadim. ,,Tohle začíná být čím dál tím divnější.'' Pronesla jsem a Vadim se zasmál. Když se zasmál Vadim má ''rodina'' taky.
V tom jsem se na pár minut ocitla ve tmě. Kolem mě nikdo nebyl. Nikdo nic neříkal, a jediné co jsem slyšela byl můj zrychlený dech. Stále jsem se kolem sebe rozhlížela, až jsem očima narazila na zrcadlo. Podívala jsem se do něj a měla na sobě bílé svatební šaty. ,,Co to sakra?!'' Oddálila jsem se od zrcadla, a objevila se v místnosti, kterou už jsem někdy viděla. Vše jsem kolem sebe bedlivě pozorovala, ale nemohla jsem přijít na to, co za místnost to je. Zastavila jsem se u křesla s vysokým opěradlem. Křeslo přikrýval přehoz s květinovým vzorem. V křesle pohodlně seděla osoba s černými vlasy, které byli sčesané do drdolu. Té osobě jsem párkrát zaklepala na rameno. ,,Promiňte, ale potřebuji pomoct. Nevím co tu dělám.'' Informovala jsem neznámou ženu, která i když byla neznámá byla něčím známá. Otočila se směrem ke mně s širokým, upřímným úsměvem. Vrásčitý, veselý a kulatý obličej s výrazným kulatým nosem. Uslzené hnědé oči, které mě pozorovali jako bych byla bohyně. ,,Babi?!'' Došlo mi kdo mi právě sedí u kolen. Začaly se mi spouštět slzy a ona hned vstala. ,,Lilly. Nesmíš brečet, rozmažeš si oči.'' Vytáhla růžový, látkový kapesník a lehce mi otřela slzy. ,,Jsi tak nádherná.'' Přitáhla si mě do objetí a já ji stiskla a zkoušela nasát její vůni. Nešlo to. ,,Můžeš mi vysvětlit, co se děje?'' Ptala jsem se a ona se na mě nechápavě podívala. ,,Dneska se vdáváš s tím-'' Nestihla dokončit větu. ,,Vadimem?'' Doplnila jsem jí, ale nebyla jsem si jistá. ,,Ano. Přesně s ním.'' Potvrdila a dala mi do ruky kytici. Kytici růží, které ještě před chvílí v ruce nedržela. Možná je vzala z křišťálové vázy na jejím skleněném stole. ,,Tak pojď, už se čeká jen na tebe.'' Popoháněla mě lehkým poplácáváním na záda.