Jsi to ty?

15.část

Pohled Denisy.

Tramvají jsem se vrátila domů k tátově přítelkyni. I když jsem si vůbec nebyla jistá, jestli jsem u správného domu. Všude kolem byla tma a já k tomu všemu šla sama. Lilly zůstala s Vadimem. Díky našemu autu jsem věděla, že jsem u správného domu. Nejistě jsem došla ke vchodovým dveřím a zaklepala. Ano. Zaklepala. Nemám klíče, a proto se musím spoléhat na ostatní. Brzy je ale mít budu, protože se sem budeme stěhovat. Táta to jako vždy moc uspěchal. Tedy... Alespoň si to myslím.

Dveře se pomalu začaly otevírat, a já sledovala vycházející proužek světla. Ve dveřích stála Lucie, tátova přítelkyně. ,,Ahoj Denčo.'' Pozdravila mě a podržela mi dveře. Já na poděkování přikývla a v jejich hnědé chodbě se začala zouvat. Cítila jsem na sobě Lucčin pohled. Cítila jsem jak si mě prohlíží od hlavy až k patě. Odkašlala jsem si. ,,Děje se něco?'' Otočila jsem se k ní čelem a postavila boty vedle tátových. ,,Ne...ne...ne. Vůbec, ale jen mě zajímá... Kde je Lilly ?'' Zeptala se. ,,Zůstala s tou její kamarádkou. Prý se vrátí zítra.'' Lhala jsem, ale nemohla jsem Lilly prozradit. Co bych potom byla za sestru? ,,Dobře...'' Řekla a z jejího tónu bylo poznat, že mi vůbec nevěří. ,,No, a nemáš hlad?'' Zeptala se zdvořile, když odcházela do kuchyně. ,,Ne! Jen jsem trochu unavená. Kam si můžu jít lehnout?'' Odmítla jsem. ,,K Lilly do pokoje.'' Posílala mě, ale já nevěděla, kde má pokoj. Ještě se tu nevyznám. Dokázala bych i zapomenout jak se jmenuji. ,,Jo...ale.'' Zaváhala jsem. ,,Nahoru, úplně dozadu a dveře napravo!'' Ozvalo se v tu chvíli z kuchyně. ,,Jo. Jako navigace.'' Zašeptala jsem a vydala se po schodech nahoru.

V Lillyiném pokoji už na mě čekal můj růžový kufr. Má to tu pěkné. Útulné. Tady se bude spát dobře. Krásně to tu voní. Stejně krásně jako Lilly. Když koukám na tu postel představím si Lilly, jak leží ve spodním prádle a vlasy má sčesané do drdolu. 'Na co zase myslíš?! Deniso! Už žádná holka. Nikdy!' Zařvala jsem sama na sebe. Nemůžu si pomoct. Lilly je jedna z mála holek, která se mi za poslední dobu vážně líbila. Je krásná, milá, chytrá a vtipná. Ale jeden problém tu je. 'Není na holky.' Připomněla jsem si a opět zesmutněla. ,,To nevadí!'' Povzbudila jsem se a pomalu se začala dostávat z šatů. Nenávidím, když na sobě mám šaty. Není to můj styl. Chodím v nich jen když chce táta.

Když jsem se dostala z šatů zamířila jsem do koupelny. Otevřela dveře a celou koupelnu si prohlídla. Jde poznat, že Lillyina oblíbená barva je fialová. Všude fialové ručníky, župany, koberce a dokonce i držák na kartáčky. ,,Hnus.'' Znechutila jsem se. Podívala jsem se na jednu ze světlých skříněk a měla tam připravený ručník. 'Vážně myslí na vše.' Pousmála jsem se.

Pustila jsem teplou vodu, a mezitím položila ručník na topení. Byla jsem zvyklá, že musím čekat než se voda ohřeje. V bytě to tak máme, ale tady a teď se z vody kouřilo. Rozhodla jsem se tedy do sprchy vlézt. Vroucí voda mi po zimě na Náplavce dělala dobře. Proudem vody jsem si mířila na hrudník a měla zavřené oči. Voda ale začala stydnout. ,,Co se to..?'' Nechápala jsem a rychle rukojeť opřela o kohoutek. Pod proud jsem strčila ruku. Voda byla studená. ,,No super!''Vykřikla jsem a bleskurychle odešla ze sprchy. Obmotala jsem se topením vyhřátým ručníkem a chvíli stála před zrcadlem. Prohlížela jsem si každičkou nedokonalost mého baculatého těla. A že nedokonalostí mám dost! Naučila jsem se s nimi žít.

,,Jsi v pořádku?'' Ujišťovala se Lucie stojící ve dveřích. ,,Jo, jo. Jsem v pohodě. Jen, že se hrozně rychle ochladila voda.'' Sledovala jsem její odraz v zrcadle. Na mou poznámku jen chápavě přikývla. Asi to tu je časté.

Po tom co jsem se usušila jsem si šla lehnout. Lilly měla krásně vyvoněnou postel. Voněla jako její vlasy. Nasávala jsem její vůni z šedého povlečení, než jsem se sama nad sebou pozastavila. ,,Co to sakra dělám?!'' Odtrhla jsem svůj nos připomínající knoflík od polštáře a zrudla jsem. Vážně jsem to přeháněla. Cítila jsem se trapně. Je možné, že jsem se zamilovala do své (dá se říct) nevlastní sestry? Ne. To nemůže být možné. Nebylo by to poprvé.