Jsi to ty?

8.část

,,Moje hlava...'' Probudila jsem se s ukrutnou bolestí hlavy a poslední co jsem si pamatovala byl příchod do pokoje s Martinem. S klukem co leží vedle mě. 'Ne! Ne! Ne! Nemůže být nahej. Nic mezi námi nebylo...Myslíš? Jo. Vím, že mezi námi nic nebylo.' Povídala jsem si sama pro sebe a zděšeně pozorovala Martina.

Pomalu jsem nadzvedla tyrkysovou deku s černými hvězdami, abych se ujistila jestli jsem oblečená. Jediné co jsem na sobě měla byla Martinova modro-černá košile. Jinak nic. Pomalu jsem vstala z postele a zamířila do koupelny. V koupelně jsem za sebou zavřela potichu dveře a posadila se na zem. ,,Kurva, kurva, kurva! Jo, jediné slovo co na mě v tuhle chvíli pasuje.'' Nadávala jsem si a byla jsem na sebe dost naštvaná. ,,Seber se. S Vadimem přeci nechodíš. Nemělo by ti to dělat hlavu.'' Uklidňovala jsem se a pomalu se zvedala. Po špičkách jsem se vrátila do pokoje pro oblečení a následovně zpět do koupelny.

Pustila jsem sprchu. ,,Ve sprše se přeci nejlíp přemýšlí, ne?'' Vlezla jsem do horké sprchy s těmito slovy. Nechala jsem na sebe téct vroucí vodu a ani jsem se nehnula. 'Jediné co musíš udělat mu nic neříkat, i když ti už možná nezavolá.' Řeklo mi mé svědomí a já zavřela oči. ,,I když už možní nikdy nezavolá.'' Zopakovala jsem si nahlas a do ruky vzala levandulový šampon a nalila jsem si ho do hrsti. Umyla jsem si vlasy a následně tělo. Vylezla jsem ze sprchy a usušila se fialovým ručníkem. Pokusila jsem se usušit i vlasy, ale moc to nepomohlo. Polosuché vlasy jsem si rozčesala a vrátila se do pokoje. Ano, jen v ručníku.

Ručník jsem položila na postel a k šatní skříni jsem šla nahá. Nevadilo mi to, už mě nahou viděl. Vyndala jsem světlé spodní prádlo s černou krajkou a oblíkla si ho. Následovali černé legíny a Martinovu košili jsem si nechala.

Vrátila jsem se zpět do postele. Martin stále spal. Nebo měl jen schválně zavřené oči. (Méně pravděpodobný, ale tak co.) Ležel na zádech a neměl na sobě nic, až na tmavě modré ponožky. Usmála jsem se a vlezla do mé dvoulůžkové postele. Přiblížila jsem se k němu po kolenou a přes deku jsem si na něj obkročmo sedla. Cukl sebou a rychle otevřel oči. ,,Dobré ráno.'' Pozdravila jsem ho a on se pousmál. Zvedal horní část těla, aby mě mohl políbit, ale já ho rukama přidržela na posteli. Nechápavě se na mě podíval a já jen nadzvedla ramena. ,,Takže...No. Nevím jak mám začít, ale jsem celkem depkař a od rána jsem zděšená...A prostě se tě musím na něco zeptat. Mám hrozný okno ze včerejška si nic nepamatuji a vzbudila jsem se s tebou v posteli...Nahá... Takže asi tušíš jaká otázka se nabízí.'' Spustila jsem na něj a on párkrát zamrkal. Přetočil nás, tak že jsem ležela pod ním a on se mi koukal přímo do očí. ,,Přesně vím na co se mě chceš zeptat...A pro tebe asi bohužel, ale ano vyspali jsme se spolu.'' Odpověděl mi na otázku a já nevěděla co dělat. ,, A neboj...'' Odmlčel. ,,Ochranu jsem použil, teda pokud tě to uklidní.'' Usmál se a trochu se zasmál, ale mně do smíchu nebylo. ,,Můžeš slézt prosím?'' Poprosila jsem ho a jak jsem řekla on udělal. ,,Díky.'' Poděkovala jsem a vstala z postele.

Šla jsem po chodbě a nakoukla do máminy ložnice. Ležela tam Eliška s Tomem. Odkašlala jsem si a Eliška se hned vzbudila. Podívala jsem se na ní zle a odešla jsem. Pokračovala jsem po schodech dolů a co jsem viděla mě vůbec nepotěšilo. Všude bordel a spící lidé (které samozřejmě vůbec neznám.). Spali kde se dalo. Někdo na zemi, někdo na pohovce a někdo pro změnu na stole. Zapískala jsem na prsty a zahrála si na mou matku. ,,Takže vstávat a všichni ihned odejděte!'' Probouzela jsem a stála jsem u otevřených dveří. Všichni postupně odcházeli, až na kluka ležícího na jídelním stole. Pomalu jsem k němu došla a třikrát do něj šťouchla prstem. ,,Vstávej a jdi domů!'' Řekla jsem neznámému klukovi a on se sebral a odešel. V tu chvíli přiběhl dolů Martin(Už oblečený.) a šel směrem ke mně. ,,Pomůžu ti uklidit.'' Nabídl se a já souhlasila. Přeci jenom kdo by chtěl uklízet po asi 30 lidech ?

Uklízeli jsme a mně začal zvonit telefon. Nechala jsem to zvonit. ,,Ty to nevezmeš?'' Zeptal se mě, když zavíral myčku. ,,Měla bych?'' Hodila jsem poslední pet lahev do igelitového pytle. Přikývl a vysypal mi do pytle ještě plný popelník. Sáhla jsem do kapsy pro mobil. ,,Vadim?'' Divil se Martin a já to zvedla s nadšením, že si na mě konečně udělal čas. V telefonu ale bylo ticho. Zavěsila jsem. ,,Taky jednoho znám, ale to on asi nebude. Ten kterého znám se mnou točí videa. Vlastně se známe jen díky youtube.'' Řekl a já vykulila oči. ,,Ty točíš?'' Zeptala jsem a docházelo mi, že oba myslíme na stejného Vadima. Přikývl a já se jen usmála. 'Sakra. To je v prdeli...Oni se znají a určitě to praskne. Jsem blbá, blbá, blbá! Ne...On je blbej! To mi nemohl říct, že točí?' Honilo se mi hlavou, když jsem se na něj upřeně dívala. ,,No nic...Tak já asi půjdu, vypadá to, že máme hotovo. Jo a na facebooku se jmenuješ normálně, nebo máš nějakou přezdívku?'' Byl na odchodu a ptal se. ,,Normálně Lillyana Nováková.'' Informovala jsem ho a šla s ním ke dveřím. Posadil se na schody a obul si bílé kecky od značky Converse. Z věšáku si vzal černý kabát a ve dveřích mě políbil na tvář. Zčervenala jsem a rychle zabouchla dveře.

,,Nechcete už se vypakovat z máminy ložnice?!'' Křikla jsem na Elišku s Tomášem, když jsem vycházela schody. ,,Jo už jdeme!'' Zavolala Eliška a já slyšela zavření dveří. Scházeli dolů a já jim rovnou otevřela dveře. Tomáš vyšel a ani se nerozloučil. ,,Není zač za zpříjemnění večera.'' Odcházela Eliška s těmito slovy a já na ní měla vztek. Zabouchla jsem za ní dveře a šla do pokoje. Šla jsem do pokoje a byla přešlá z toho že Vadimovo volání bylo s největší pravděpodobností omyl.

V pokoji jsem si sedla na kraj postele a vzala do ruky telefon. 'Uživatel Martin Carev odeslal/a žádost o přátelství' vítalo mě upozornění na výsuvné liště telefonu. Rozklikla jsem a potvrdila. Přeci jenom se po včerejší noci známe dost dobře. Hned po potvrzení žádosti byl můj telefon zaspamován upozorněními z Instagramu. Každá moje fotka se Martinovi líbila... ,,Bože...'' Nadechla jsem se nejen proto, že se mi kvůli tomu sekal mobil, ale taky kvůli tomu, že to začínalo být otravné. Někdo zvonil. Byla jsem si na sto procent jistá, že mamka neotevře dveře, protože má ruce plné nákupu a nebo si prostě zapomněla klíče. ,,Už jdu!'' Zakřičela jsem směrem k mým dveřím a dala můj zaspamovaný telefon na nabíječku. Jen co jsem vyšla z pokoje, volalo mě upozornění z Messengeru. Zastavila jsem se, ale pak jsem se rozhodla to ignorovat a šla jsem otevřít. Pomalu jsem otevřela dveře a docela jsem se divila, když jsem je otevřela. Stál tam úplně někdo jiný. ,,Eliško?'' Divila jsem se a ona se na mě jen uměle zasmála. ,,Tak jdeme na nákupy?'' Zeptala se a brala kladnou odpověď jako samozřejmost. Beze slov jsem odešla do pokoje a převlíkla jsem se do oblečení, ve kterém můžu vyjít mezi lidi. Vzala jsem na sebe potrhané, světlé džíny a košili. ,,Tak můžeme jít.'' Sešla jsem schody a Eliška vyšla ven. Rychle jsem se obula do tenisek od Nike a zamkla dveře. ,,Pořád ses mi neomluvila za tu nečekanou párty...'' Podívala jsem se na ní a ona jen nadzvedla obočí. ,,Tak promiň, že si se bavila. Jo a Martin mi volal. Nemáš zač...Konečně nejsi panna.'' Pronesla, jako kdyby to byla výhra. ,,Tak díky, že mám co vysvětlovat matce.'' Pronesla jsem podrážděně, ale víc mě štvalo to, že jsem ''zahnula'' Vadimovi s jeho kamarádem. 'Vážně tě žere, že jsi mu podle tebe zahnula? Za 1. Nechodíte spolu. Za 2. Bylo to jen jednou a naposledy. Za 3. Pokud se to nedozví, bude to v pohodě.' Odříkávala jsem si v hlavě důvody, proč by mě to nemělo tížit. ,,Hele už na to nemysli. Martinovi se sice líbíš, ale řekla jsem mu, že není tvůj typ. Ale měla by sis uvědomit, že jsem to myslela dobře.'' Mluvila tím jejím pisklavým hlasem a urazila se. ,,Tak promiň.'' Omluvila jsem se. Jen aby bylo jasno, vždycky, když se hádáme se musím nakonec omluvit já. Nikdy to nebylo jinak a řekla bych, že se to ani měnit nebude. Nikdy...