Jsi to ty?

4.část

Celý předešlý týden jsem sledovala Vadimova videa. Opět jsem přemýšlela, nejen nad tím co si vezmu na sebe, ale taky nad tím jestli se mu budu líbit. Usínala jsem se smíšenými pocity až do dne konání CineTube.

V ten den jsem vstala dříve než obvykle. Pomalu jsem se zvedla a posadila se na postel, když jsem se podívala na digitální hodiny nalevo od mé postele ukazovaly čas 8:30. Promnula jsem si oči a šla do koupelny. Svlékla jsem své pyžamo a vlezla do sprchy. Zavřela jsem oči a nechala jsem na sebe téct vlažnou vodu. Otevřela jsem oči a vzala do ruky tekuté mýdlo. Nalila jsem si potřebné množství do dlaně a namydlila se. Mýdlo jsem ze sebe spláchla vodou a vylezla ze sprchy. Z věšáku jsem si vzala sivě fialový ručník a obmotala jsem si ho kolem těla. Z koupelny jsem vešla do mého pokoje a z křesla jsem si vzala předem připravené oblečení. Z pokoje jsem se vrátila do koupelny a usušila se. Oblékla jsem se do připraveného oblečení (viz. obrázek) a šla se do kuchyně nasnídat.

Ze skříňky přímo nad myčkou jsem vzala misku a nasypala do ní cereálie a zalila je mlékem. seděla jsem v kuchyni u stolu čelem ke dveřím a poklepávala si prsty. ,,Ahoj zlatíčko.'' Pozdravila mě mamka, když vešla do kuchyně. Já jen nadzvedla ruku, ktrou jsem poklepávala po stole a jedla dál. Dojedla jsem a misku i se lžící jsem naskládala do myčky. ,,Ty a Eliška dneska jdete na ten...Festival?'' Ptala se mě mamka. ,,Jo...Dá se tomu tak říct.'' Odpověděla jsem z úsměvem a šla zpět do pokoje. Pomalu jsem otevřela dveře od pokoje, vešla dovnitř a zamířila k posteli. Sednula jsem si na kraj postele a sáhla po mém mobilu, který se nabíjel. Jednou jsem stiskla home button a všimnula si zmeškaného hovoru od Elišky asi před deseti minutami. Ihned jsem jí tedy volala zpět a čekala jsem, že mě znovu seřve na tři doby, ale nic takového se nestalo. Její hlas po telefonu zněl šťastně. ,,Tak co už jsi připravená?'' Ptala se po telefonu a já kolem ní slyšela auta. ,,Jo jasně jsem připravená, už čekám jen na tebe.'' Odpověděla jsem a srdce mi bylo radostí rychleji než kdy dřív. ,,Dobře tak mi dej pět minut a jsem u tebe.'' Ihned na tuhle větu zavěsila. Popadla jsem svou černou kabelku a dala do ní vše, co je pro mě potřebné. Tudíž mobil, sluchátka, balzám na rty, parfém, peněženku a tak dále. Sešla jsem přímo do chodby a z botníku jsem vytáhla černé boty od Vans. ,,Mami tak já jdu'' Rozloučila jsem se a šla na Elišku čekat před náš dům. Chvíli jsem jen tak postávala před domem s pohledem do telefonu, ale Eliška mě po pěti minutách vyrušila. ,,Ahoj!'' Pozdravila mě a obejmula. Na pozdrav jsem jí jen pohladila po zádech. Ona mě pustila z obětí a usmála se na mě. ,,Tak teda jdeme.'' Chytla mě na chvíli za ruku a vedla za sebou. Po chvíli mě pustila a já šla vedle ní. ,,Musíme jet sockou!'' Řekla jako kdyby to byl nějaký problém. ,,Proč?'' Zeptala jsem se, i když mi to vůbec nevadilo. ,,Protože tam nedojdeme.'' Informovala mě, když nám k zastávce přijela tramvaj. Zaplatili jsme a posadili se. Tramvaj nás dovezla skoro, až k místu kam jsme potřebovali. Vyšli jsme ven z tramvaje a chdníkem jsme došli, až ke kinu Dlabačov. ,,Tak jsme tady.'' Pronesla a z kapsy vytáhla telefon, na kterém měla vstupenky . Přišli jsme mezi posledními, takže jsme nečekali tak dlouho jako ti před námi.

,,Vidíš, chodit pozdě má své výhody.'' Řekla mi, když nám na ruku dávali razítko CineTube. Vešli jsme do promítacího sálu a hledali si místa k sezení. ,,Ale má to taky svoje nevýhody.'' Pronesla jsem provokativně, když jsme si sedali do jedné z posledních řad. Eliška se na mě jen ukřivděně podívala, ale hned na to se usmála. ,,Hele a kter....'' Chtěla jsem se zeptat Elišky, ale ona mě hned vyrušila. ,,O můj bože to je Adam!!'' Roztékala se vedle mě pištící Eliška, když vykřikl muž na pódiu přezdívku Vidrail. Nějak mě to nebralo, všude kolem byli křičící fanynky a bolela mě z toho hlava. Adam z kamerou v ruce všechny pozdravil a pak odešel. ,,A poslední a zároveň nejočekávanější youtuber je Vaďák!'' Uvítal Vadima ten muž na pódiu, on hned přišel. Na všechny se usmíval a mával, ale jako u Adama slečny pištěly, možná trošičku víc. ,,Nemůžu tomu uvěřit.'' Pošeptala jsem Elišce do ucha a Vadima jsem nezpouštěla z očí. ,,Já taky ne.'' Odpověděla a já si všimla stekající slzy na její tváři. ,,Zdravim všechny!'' Pozdravil všechny v sále a chvíli se posadil na kraj pódia. Povídal si s lidmi vepředu a potom pomalu odešel. ,,Potřebuju na záchod.'' Pošeptala mi Eliška a zvedala se ze židle, já šla hned za ní. Čekala jsem na ní před kabinkami a dívala se do zrcadla hned nad umyvadlem. Pousmála jsem se a stále se sledovala. Uslyšela jsem spláchnutí a odemykání kabynky, otočila jsem se na Elišku a vešli jsme na chodbu před sálem. Chvíli jsme tam jen stáli a potom Eliška pronesla. ,,Potřebuju na vzduch.'' Vyšli jsme tedy ven a povídali si. Normálně jsme si povídali a já stála zády ke vchodovým dveřím a Eliška na ně naopak viděla. Najednou se uprostřed věty zastavila a vykulila oči. ,,Co je?'' Nechápavě jsem se jí zeptala a mávla před ní rukou. ,,Slib mi, že když se otočíš, nezačneš jančit.'' Stále mluvila jak kdyby viděla ducha. Já se tedy pomalu otočila a předemnou stál Vadim. Stál ke mně zády a taktéž se pomalu otáčel. Stáli jsme k sobě čelem. Dívala jsem se mu do jeho zelených očí a usmála se. ,,Jsi opravdu vysoký.'' Plácla jsem to první co mě napadlo a on se jen lehce zasmál.

,,A ty jsi zase malá.'' Řekl mi s úsměvem a já se snažila vypadat smutně, jenže to nešlo. Nešlo to, už jen kvůli tomu, že přede mnou stál. ,,Tak co...Fotka nebo podpis?'' Úplně změnil téma. ,,Ani jedno. Jen jestli máš čas se můžeme projít.'' Navrhla jsem a on odmítl. ,,Nemám moc času.'' Řekl smutným tónem hlasu a pohladil mě po tváři. ,,Tak teda tu fotku.'' Řekla jsem mu smutně a sklopila hlavu. Objal mě. Nasála jsem jeho vůni a přitiskla si ho víc k sobě. V tu chvíli jako by se zastavil čas a byli jen my dva, ale on mě z obětí pustil a já vytáhla mobil na vyfocení. Vyfotili jsme se a já ho ještě jednou objala. ,,Hele tak až začne promítání tak se můžeme projít, ale teď si jdu povídat s ostatními fanoušky.'' Znovu mě pustil z obětí a já se na něj podívala. ,,Ty mě bereš jako fanynku?'' Zeptala jsem se, i když jsem věděla že ano. ,,Zatím jo.'' Odpověděl a odešel. ,,Jsi nějaká rudá.'' Provokovala mě Eliška. ,,Mám na to právo.'' Odpověděla jsem a byla jsem velmi šťastná. ,,Počkáme tu na něj?'' Zeptala se Eliška a já na to jen přikývla. 
,,Ty mu jako věříš jo?'' Zeptala se mě Eliška, když slyšela jak lidi v sále tleskají videím na plátně. ,,Jo věřím.'' Usmála jsem se, když jsem ho viděla jít směrem k nám z hlavního vchodu. ,,Tak kam půjdeme?'' Zeptal se, když stál těsně u mě. Chytla jsem ho za ruku a šli jsme hledat nějaký park.