30. část

900 71 14
                                    

,,No tak pojďte.'' Ustoupil z otevřených dveří a pravou rukou naznačil, že máme jít dovnitř. Otočila jsem se na Vadima, který stál za mnou a pomalu z hlavy sundaval kšiltovku. ,,Běž.'' Usmál se na mě a ukázal na vchod do Vláďova bytu. ,,Dobře...'' Pokrčila jsem ramena a nejistě se rozešla do bytu. ''Co když teď zavře a znásilní mě?!'' Napadlo mě. Ano, vždy mě napadá jen to nejlepší. Nebo ne?

Stála jsem uprostřed dlouhé, bílé chodby se spoustou plakátů a fotek. Po pravé straně byly čtyři otevřené dveře, na konci místnosti jedny zavřené a po mé levé paži dvě zavřené. ,,Budeš tady jen tak stát?'' Pošeptal mi do ucha Vláďa. ,,Bože.'' Nadskočila jsem leknutím a otočila se na něj. ,,Pohoda kotě.'' Hlasitě se zasmál a hlavu nasměroval ke vzdálenějším dveřím na pravé straně. Podivně se usmíval a tak jsem se tam otočila taky. ,,Vodopáde! Pojď sem.'' Rukama se zapřel o stehna a dvakrát do nich plácl. ,,Vodopáde, říkám ti pojď sem!'' Zvýšil hlas, ale stále se na psa usmíval. ,,Vodopád?'' Nadzvedla jsem obočí. ,,Nějakej problém?'' Narovnal se a pes přiběhl. Byl to malý zlatý retrívr, a kupodivu mu byl velice podobný.

,,Je to takový můj kulíšek.'' Natáhl po něm ruce a vyzvedl ho nahoru. ,,Viď. No tak... pojďte. Ostatní už na nás čekají.'' Pohodil hlavou směrem ke dveřím, ze kterých se ozývala hlasitá hudba, cinkot skleniček a smích. Obrátila jsem se na Vadima. Měl jiskry v očích a bylo vidět, že se na Vláďovu párty opravdu těší. Ještě než jsem stihla odvrátit pohled, všiml si mě. ,,Můžeme?'' sklonil ke mně hlavu. Zhluboka jsem se nadechla a přikývla jsem.

,,Hele...'' Vláďa náhle zastavil a obrátil se na nás těsně před vchodem do místnosti. ,,Jen chci, abyste se nebáli,'' Odkašlal si ,,protože není čeho. Jako spíš mluvím na tebe čičino, jasan? Jsou to lidi jako já a Vadim.'' Mrkl na mě, a Vodopád, kterého držel stále v ruce mu oblízl tvář. On se na něj jen zhrozeně podíval, pár krát mrkl a položil ho na zem.

,,Vláďo napij se!'' Hulákal na Vláďu muž sedící v bílém křesle. Měl tmavé vlasy a černé vousy. Měl mohutnější postavu, kterou mu pokrývalo černé tričko s nápisem ''PeeeTaaa''. Byla tam spousta lidí. Seděli na zemi, v křeslech nebo u počítače. ,,Vadim je tady!'' Vykřikl někdo z mnoha lidí. ,,Přinesli jsme nějakou flašku.'' Přiklonila jsem se k Vláďovi a řekla to tak, aby to slyšel jen on. ,,Tak to polož do kuchyně.'' Usmál se na mě a ukázal do kuchyně, která byla schovaná za rohem obývacího pokoje.

,,Ahoj.'' Ozval se za mnou cizí, hluboký hlas. Rychle jsem se obrátila a dlaněmi se opřela o kuchyňskou linku. ,,A... ahoj'' Pozdravila jsem a čekala co se bude dít. Vyhodí mě odsud? Nalije mi na uvítání Whiskey? Nabídne mi kamarádství?

,,Od koho jsi? S Vláďou jsem tě neviděl, takže jeho holka nebudeš určitě. '' Začal mluvit bez toho, aby se představil. ,,Jsem Lilly, jen tak mimochodem. A jsem od Vadima.'' Představila jsem se a zároveň odpověděla na jeho otázku. ,,Jo... já jsem Petr.'' Usmál se a nadzvedl ruku, ve které držel skleničku s nějakým alkoholem. Chtě něco říct, ale všiml si, že mám prázdné ruce. ,,Ty nepiješ?'' Pozastavil se nade mnou. ,,Co? Ne... teda jo. Piju, ale zatím nebyla příležitost.'' Usmála jsem se na něj a sledovala jak ze skříně bere sklenici podobnou té, kterou drží v ruce. ,,Morgana piješ, ne?'' Ptal se, ale bylo to k ničemu. Nepočkal na mou odpověď a alkohol do mé sklenice nalil. ,,Vlastně jo. Piji.'' Vzala jsem do ruky polo plnou sklenici a čekala, až Petr vezme do ruky tu svou. ,,Tak... na naše shledání!'' Řekl zcela vážně, ale jeho vážnost překazil hlasitý smích. Zasmála jsem se taky a přiťukla si s ním. Nadzvedla skleničku a napila se. V tu chvíli se mi zmuchlal obličej a zakuckala jsem se. ,,Jsi v pohodě? No jo... není to pití pro dámičky, no.'' Zasmál se a skleničku mi chtěl z ruky vzít. ,,To je v pohodě.'' Vydechla jsem a usmála se, jakoby se nic nestalo. ,,Ok.'' Odepřel ode mě ruce a odešel z kuchyně. Opět jsem tam byla sama.

Jsi to ty?Kde žijí příběhy. Začni objevovat