Jsi to ty?

5. část

Chvíli jsem Vadima vedla ruku v ruce za sebou, ale on mou ruku pustil. Zastavila jsem a podívala se na něj, ale on jen nadzvedl obočí a šel dál. Neváhala jsem a rychlím krokem jsem se přesunula zezadu vedle něj. Ignoroval to. ,,Hele tamhle to vypadá na park!'' Zavolala Eliška, která šla 2 metry před námi. Vadim si odkašlal, chytl mě za ruku a zrychlili jsme krok.

Byli jsme tam. Stáli jsme přímo před parkem. Malý park, který byl plný zeleně. Kamkoli jste se podívali byl keř, obklopený květinami.(Pro alergiky ráj. :D)

,,Mohli by jsme si sednout tam.'' Řekla Eliška a její ukazováček ukázal na nedaleký altán. Všichni jsme šli k nejspíš dříve bílému altánu, který je nyní bílý jen místy. ,,Mohl být hezký, kdyby nebyl tolik zničený.'' Prohodila Eliška a posadila se na jednu z dříve bílých laviček. Vadim si sedl naproti Elišce a já vedle něj. ,,Co tady budeme dělat?'' Zeptala jsem se. Vadim mlčel a Eliška se jen zamyslela. Všichni jsme mlčky seděli. 'Vážně sis myslela, že se bude chovat jako v tvém snu? Jsi vážně tak hloupá? Nebo si snad od něj čekala něco víc? Ne. Tak se teď zvedni a odejdi. Ale co když se bude ptát? Prostě řekneš, že ses v něm spletla.' Povídala jsem si v duchu sama se sebou.

Seděla jsem vedle něj jak přikovaná. Nezmohla jsem se ani na poklepávání nohou. Cítila jsem jeho pohled na sobě, ale nejsem tak odvážná se na něj podívat též. 'Když už nikam nejdeš, tak se na něj aspoň podívej!' Přemlouvala jsem se. Otočila jsem tvář k němu a naskytl se mi krásný pohled. Dívala jsem se na jeho zelené oči a taky na jeho úsměv. Usmála jsem se na něj a hlavu opět narovnala. ,,Hele já se tady nudit nechci. Co takhle vy dvě hrdličky se představit? Co jsme tady jste neprohodily ani slovo.'' Pobízela nás Eliška a mně se nahrnula krev do tváří. ,,Vadime to je Lilly. Lilly to je Vadim, ale to ty víš.'' Usmála se Eliška a Vadim si stoupl. Stoupla jsem si taky a podívala se na něj. Stáli jsme přímo naproti sobě a dívali se přímo do očí. ,,A já jsem Eliška, ale ty mi můžeš říkat El.'' Promluvila, ale Vadim se stále díval jen na mě. Usmál se a objal mě. Cítila jsem jak se mi zrychlilo srdce. Po chvíli mě z obětí pustil a vyšel z altánu. ,,Kam j-jdeš?'' Dostala jsem ze sebe a stále stála v altánu. ,,Za chvíli končí CineTube a já tam musím tam být.'' Odpověděl a šel pryč. Bez pozdravu prostě odešel. ,,Hele já tu zůstanu, ale ty za ním běž!'' Řekla mi Eliška a vytahovala telefon. Přikývla jsem a rychle za ním běžela.

,,Počkej!'' Volala jsem na něj, ale on jako by to neslyšel. ,,No tak stůj!'' Běžela jsem a čekala, že to bude znovu ignorovat, ale nestalo se tak. Zastavil a já měla šanci ho doběhnout.

,,Odešel jsi a já bych neměla šanci se ti ozvat.'' Zhluboka jsem se nadechla a podala mu můj telefon. ,,Co jako chceš abych s tím udělal?'' Řekl arogantním tónem hlasu a chtěl mi telefon vrátit. ,,Prosím napsal bys mi tam tvoje číslo? Začneme znovu.'' Po téhle větě neváhal a vytvořil mi nový kontakt s jeho číslem. ,,Je tvoje, že jo?'' Usmála jsem se, i když jsem mu věřila. ,,Ty mi nevěříš?'' Zahrál uraženého, ale hned se usmál. Telefon mi vrátil, objal mě a šel do kina.

Chvíli jsem jen před budovou smutně stála, ale potom jsem vytočila Eliščino číslo.

,,Hmm?'' Řekla Eliška do telefonu. ,,Kde jsi?'' Ptala jsem se a čekala na odpověď. ,,V tom parku. Ty nejsi s Vadimem?'' Odpověděla a udiveně se zeptala. ,,Ne. Pojď zpátky.'' Odpověděla jsem jí a zavěsila.

****

,,Mami jsem doma!'' Vešla jsem domů s těmito slovy a zamkla dveře. Nikdo se neozýval, doma bylo hrobové ticho. Zula jsem si boty a šla do kuchyně. Na jídelním stole ležel papírek se vzkazem.

Zlatíčko musela jsem rychle odjet. Budu zpátky za dva dny.

-Mám tě ráda, máma ♥

Přečetla jsem si vzkaz a papír pak hodila do koše. ,,Dobře, takže zase sama.'' Pronesla jsem v naší kuchyni a šla se do pokoje převléct. ,,Tepláky to jistí.'' Řekla jsem a vytáhla černé tepláky s našitým číslem 38. Sáhla jsem i po vytahaném klučičím tričku s nápisem Free-day a doladila to teplými ponožkami. V koupelně jsem se odlíčila a udělala si drdol. ,,Ty jsi tak hrozně krásná.'' Řekla jsem s trochou ironie v hlasu, když jsem se pozorovala v zrcadle. Seběhla jsem dolů a dala vařit vodu. Zrovna jsem si sahala pro borůvkový čaj, když mi zazvonil telefon a já se k němu rozeběhla s radostí, že mi právě volá Vadim. Spletla jsem se. Volala mi Eliška.

,,Ahoj.'' Pozdravila jsem jí do telefonu. ,,Lilly ? Vím, že je to blbý, ale rodiče se zase hádaj...Mohla bych prosím přijít a přespat u vás?'' V jejím hlase byl slyšet strach a smutek. ,,Jo jasný klidně přijď. Budu na tebe čekat.'' Zavěsila jsem. Eliščiny rodiče se hádají od doby, co si Eliščin otec dovedl domů o dvacet let mladší snědou milenku. Její matka ho ještě neopustila. Zalila jsem si čaj a dala vařit další vodu pro Elišku. Mezitím zazvonil zvonek.

,,Ahoj.'' Radostně mě objala a já jí pozvala dál. ,,Zase jí mlátí.'' Řekla a slzy se jí hrnuly do očí. ,,Vážně? Oh...To je mi hrozně líto.'' Pohladila jsem jí po vlasech a zapnula televizi. ,,Dáš si čaj?'' Zeptala jsem se Elišky a ona jen naznačila, že si ráda dá. ,,Jaký?'' Zeptala jsem se a s úsměvem jsem jí přinesla různé druhy pytlíků s čajem, ale věděla jsem, že si dá ten co vždy. ,,Vždyť ty víš jaký chci.'' Řekla vážně a nebylo jí do smíchu. Vytáhla jsem tedy jablko skořicový čaj a hodila ho do hrnečku. Zalila jsem ho vodou a postavila před Elišku. ,,Děkuju...'' Poděkovala potichu a nadechla se. ,,Je to těžký...Nikdo nemá rád, když se rodiče hádají.'' Mluvila jsem a Eliška jen souhlasně kývala hlavou. Obě jsme se napili čaje. ,,Co se podívat na nějaký film? Určitě ti uleví.'' Navrhla jsem a ona se usmála. ,,Těší mě, že se snažíš mi pomoct.'' Řekla, odmlčela, napila se čaje a pokračovala. ,,Co si pustit Hvězdy nám nepřály?'' Navrhla a my se přesunuli do obývacího pokoje. ,,Udělej si pohodlí.'' Řekla jsem a do televize zapojila flešku s filmy. Sedla jsem si vedle Elišky do tureckého sedu a pustila film. Chvíli jsme koukali, ale byli jsme po dnešku unavené, takže jsme usnuli. 
-------------------------
Další část je tu!! :) 
Omlouvám se za dlouhé čekání, ale bylo hrozně málo času a jen málo kdy se na vodě naskytla wifi... 
Mám vás ráda ♥.