Jsi to ty?

25. část

Nazí jsme leželi v posteli a já měla výčitky, z toho, co se právě stalo. Hlavu jsem měla na jeho hrudníku a poslouchala, jak mu bije srdce. Pravou ruku, kterou měl pod mým bokem mě hladil po zádech. ,,Zase jsi nezatáhla žaluzie.'' Zasmál se a já taky. ,,Promiň.'' Zaklonila jsem hlavu a tím se podívala do jeho obličeje. Nic neřekl a políbil mě. Pravou rukou mě nadzvedl a naznačil, že chce, abych se posadil do jeho klína. Udělala jsem tak. Pravou rukou mě držel za rameno a levou přemístil pramínek mých vlasů za ucho. Následovně mi hlavu přiblížil k jeho hlavě. Rty se přiblížil k mému uchu a zašeptal ,,Je špatná chvíle na to říct, že tě miluju?''. Sjel rty k mému krku a políbil ho. Po celém těle se mi udělala husí kůže a já myslela, že vybuchnu. Pravou ruku přemístil k mému pozadí a lehce ho zmáčkl. Usmál se a olízl si rty. Chtěl mě políbit. Přibližovali jsme se k sobě a koukali se do očí.

Tuhle chvíli přerušil někdo před dveřmi. Agresivní ťukání do dveří, které se nadále stupňovalo dokud jsem obmotána v dece nešla otevřít. Pomalu jsem se blížila ke dveřím. Rozhlížela jsem se kolem sebe a dělala cokoliv, abych ke dveřím přišla pozdě a osobu stojící za dveřmi donutila k odchodu. Inu, nestalo se tak. Neznámý za dveřmi do dveří ještě kopl a zařval. ,,Nemám čas Lilly! Pojď mi prosím otevřít, spěchám.'' Podle hlasu jsem jí poznala. Za dveřmi stála Eliška. V hlavě jsem plánovala, jak jí vysvětlit, že to nejde. Ale nakonec jsem stejně otevřela.

Hned co se dveře otevřely mi v náručí přistála Eliška s pláčem. ,,Co se stalo? Pojď dovnitř.'' Chytla jsem jí kolem ramen a vzala jí do bytu. ,,Neruším?'' Popotáhla ucpaným, červeným nosem. ,,Ne... tedy. Ne vůbec nerušíš.'' Převzala jsem její kabát do levé ruky a pověsila ho na věšák.

Jako hromádka neštěstí unaveně seděla na kraji pohovky a přes nohy měla přehozenou šedou deku. Vzlykala, vztekala se a občas se usmála, tak, aby zahnala slzy. Posadila jsem se do křesla a z nízkého, stříbrného stolku na jedné noze podala proutěný košík, ve kterém byly papírové kapesníky. Ihned jeden použila a utrápeně se na mě podívala. ,,Co se stalo?'' Položila jsem jí ruku na její zmrzlé prsty. ,,Od kdy spíš nahá?'' Snažila se odejít od otázky. Podívala jsem se na mé zabalené tělo a zčervenala. ,,Co se ti stalo?!'' Byla jsem neodbytná. ,,Nic tak hroznýho...'' Snažila se dělat jako, že se nic nestalo, ale po tváři jí stékala další slza, zabarvena do černa od řasenky. ,,Víš... to Dominik. Nevím jestli je správné s ním být. Přišla jsem k němu domů a automaticky šla do jeho pokoje. Dělám to tak vždycky. Jeho rodiče už si zvykli na to, že je nezdravím. Pokaždý vyjdu ty rozvrzaný schody co nejtišeji to jde... možná, kdybych šla hlasitěji, tak se to nestane. Otevřela jsem dveře k němu do pokoje a první pohled, který se mi nabídl byla nějaká čubka, která si to tam s ním rozdávala! Chápeš? Jak to mohl udělat?!'' Hlavu držela v dlaních a vzlykala hlasitěji, než když přišla. ,,Možná to nebylo tak, jak to vypadalo...'' Pohladila jsem jí po zádech. ,,A jak by to asi sakra bylo!'' Zařvala a vlepila mi facku. Zavřela jsem oči a přikývla. Nikdy se nestalo, že by mě uhodila. Ano, často na mě byla hnusná, ale tohle udělala poprvé a naposledy. ,,Vypadni!'' Ukázala jsem na východ z kuchyně. ,,To mi nemůžeš udělat! Já... já nemám kam jít.'' Klekla si přede mě na šedobílý koberec. ,,Děsně mě mrzí to co jsem udělala. Promiň!'' Sevřela moje ruce do tich svých. Podívala jsem se na ní nenávistným pohledem a odvrátila zrak. Dívala jsem se na vchod od kuchyně, ve kterém se začal objevovat stín. Stín se začal přibližovat a byl čím dál tím víc ostřejší. Bylo zřejmé, že je to Vadim. Jistě. Kdo jiný by tu byl, že?

,,Ne... ne... teď fakt ne.'' Nevěřícně jsem sledovala stín a modlila se, aby do místnosti nevkročil. Teď na to prostě není vhodná doba. ,,Takže tady můžu zůstat?'' Hlavu jsem otočila zpět směrem k ní. Oči jí zářily radostí a koutky se zespodu obličeje přesunuly na úroveň nosu. Zuby se jí schovávali za plné rty, které měla zamazané svítivě růžovou rtěnkou. ,,Jo... ustelu ti na gauči.'' Neměla jsem srdce na to jí poslat pryč.