Jsi to ty?

19.část

Do uší nasazuji fialová sluchátka, a zapínám jednu z tisíce písniček. Jsem typ člověka, který bez hudby nevydrží ani den. Opřela jsem se o zábradlí, které oddělovalo zastávku od silnice. I přes kabát mě z něj studila záda. Párkrát jsem se rozhlédla kolem sebe, a představovala si, že jsem součástí videoklipu k písničce, kterou právě poslouchám. Dělám to dost často. Hlavně když sluchátky proudí smutná melodie.(Dělá to z vás někdo ?)  Právě písnička od Twenty One Pilots mě vyvedla z reality. Zavřela jsem oči a užívala si každý tón. Občas jsem oči otevřela, abych zkontrolovala číslo tramvaje. Nekontrolovala jsem jen číslo tramvaje, ale také jsem se dost často rozhlížela. Stále jsem na sobě cítila něčí pohled. Bylo to zvláštní, až děsivé. Když jsem se po chvíli uklidnila, že na mě nikdo nekouká, zahlédla jsem muže sedícího na lavičce vedle mě. Seděl s nohama od sebe a se shrbenými zády. Přes hlavu měl špinavou kapuci, která měla barvu jako zbytek teplákové soupravy. Takovou zeleno řlutou, do které byla přimíchána hnědá se šedou. Hlavu měl natočenou ke mně, a ruce položené na rozkroku. Odkašlal si a odplivl na zem. 'Co když si mě vytipoval a chce mě znásilnit?! Co když mě chce okrást?' V hlavě se mi honily nejrůznější myšlenky, které mě po chvíli rozesmáli, ale stále jsem nabyla klidná. 'Hele! Čtyřka.' Všimla jsem si přijíždějící tramvaje.

Dveře tramvaje se otevřely a já vlezla dovnitř. Posadila jsem se na poslední prázdnou sedačku a překřížila nohy. Z okna jsem stále sledovala muže, který seděl na lavičce. Stále seděl a já tím pádem byla klidná. On se ale během chvíle postavil, a rozešel se k otevřeným tramvajovým dveřím. Stoupl si vedle mě a chytl se šedé visící úchytky. 'Možná to je jen náhoda.' Řekla jsem si a dál klidně poslouchala písničky. Stále jsem na sobě cítila jeho pohled, a bylo mi to čím dál tím víc nepříjemné. Sledovala jsem jména zastávek, které byly plné různých lidí, a čekala na ,,Anděl''. Když jsem viděla název pro mě konečné zastávky, oddychla jsem si. Rychle se zvedla, a zkontrolovala po sobě sedačku. Už jen kvůli tomu jestli jsem tam něco nenechala.

Vystupovala jsem se zvláštním pocitem. Z okna tramvaje mě stále pozoroval ten cizinec. Měla jsem z něj strach, ale byla jsem ráda, že stojí na místě. Avšak když se rozešel, roztřásla se mi kolena. Šel přímo k východu a pomalu vyšel ven. Rozhodla jsem se co nejrychleji zmizet v davu lidí. Stále jsem se ohlížela a ujišťovala se, že jsem se mu ztratila. Mou nepozorností jsem do někoho vrazila a upadla na zem. Ten někdo mi podával ruku a zvedl mě. ,,Promiň...'' Omluvila jsem se a a ni se osobě nepodívala do očí. ,,V pohodě Lilly.'' Uslyšela jsem Davidův hluboký hlas. Ihned jsem se zastavila, otočila se a skočila mu do objetí. ,,Co ty tady děláš?'' Ptal se a pustil mě. ,,Jdu do obchoďáku... nakoupit dárky. Možná na kafe.'' Řekla jsem rozklepaným hlasem. Ne, že by mi byla zima. Ale asi o dva metry dál jsem zahlédla chlápka, který už mě vážně dlouho sleduje. ,,Tak si to užij.'' Mávl rukou David a s úsměvem odcházel. ,,Ale ne...'' Zašeptala jsem zděšeně, když jsem viděla neznámého muže odcházet z místa, na kterém stál. Rozešel se přímo ke mně. Z pod kapuce mu koukala jen čelist, na které zářil podivuhodný úsměv. Nikdy jsem si nemyslela, že úsměv může vypadat zle.

Ihned jsem začala pronásledovat davy lidí, kteří by mohli mířit do obchodního domu. Držela jsem se jich jako klíště a rozhodně neplánovala odbočovat. Když jsem uviděla obchodní dům spadl mi kámen ze srdce. S úsměvem jsem vkročila dovnitř a u eskalátorů vzala do ruky telefon. Kontrolovala jsem čas. 'Mám ještě hodinu čas.' Řekla jsem si, když jsem zandala mobil zpět do vyhřáté kapsy. ,,Ahoj.'' Pozdravila mě Denisa, stojící přede mnou. ,,Ahoj!'' Pozdravila jsem docela překvapeně. ,,Co ty tady?!'' Ptala se. ,,Ale... nakoupit dárky.'' Odpověděla jsem. ,,A ty?'' Zajímala jsem se. ,,Vlastně to samé. Můžeme společně, potřebuji poradit, co koupit tvé mamce.'' Navrhla se širokým úsměvem. ,,Tak jo. Ale do hodiny musím mít volno.'' Souhlasila jsem. ,,V pohodě... mě stejně za hoďku přijdou kamarádky.'' Mávla rukou, jako by jí to bylo jedno.