Jsi to ty?

31. část

Vláďa stál přímo přede mnou. Se vztyčenou hlavou pozoroval oblohu, na které svítily hvězdy. V ruce držel otevřenou poloprázdnou láhev a usmíval se. ,,Kolik vůbec je?'' Otočil hlavu k nám. Ptal se na čas, i když mu ruku zdobily červené hodinky, na které byl líný se podívat. ,,Za pět minut půlnoc.'' Odpověděl mu Vadim a objal mě zezadu kolem pasu. Pevně mě k sobě tiskl a políbil mě do vlasů. Vláďa to zpozoroval a ihned přemístil jeho zrak na prozatím tmavou oblohu. ,,Cítím se nějak divně.'' Ozvalo se zezadu od Ondry, Davida a Lucky. Byl to právě David, který tam byl sám. No... sám nebyl, ale neměl tam s sebou žádnou přítelkyni, která by ho o půlnoci obdarovala polibkem. Bylo mi ho líto. Jak Davida tak Vládi... i když, Vláďovi to bylo nejspíš jedno... vypadal na to.

,,Kontrolujete někdo čas?'' Ptala se nervózně Lucka. ,,Neboj.'' Zaznělo Ondrovým hlubokým hlasem. ,,Vyčisti si brejle, radši.'' Zasmál se Vláďa a najednou se mu z pusy valil kouř. Opět kašlal. ,,Že kouří.'' Zašeptala jsem Vadimovi do ucha, když se ke mně nakláněl, tak, aby mě mohl políbit. ,,Tys to nevěděla?'' Pošeptal do mého nejspíš rudého ucha. ,,Že kouří?'' Podívala jsem se mu do obličeje a doufala, že nás Vláďa neslyší. Bylo dost pravděpodobné, že nás neslyší, všude kolem bylo tolik lidí, kteří si povídali nahlas. Přes ten hluk jsem ani Vadima skoro neslyšela. A to stál přímo za mnou. ,,Ne. Že hraje v Pornu. Jasně to, že kouří.'' Řekl ironicky. ,,Aha. Tak... ne. To jsem nevěděla.'' Vykulila jsem na něj zelené oči a usmála se.

Vadim si stoupl vedle mě a chytl mě za ruku. Podívala jsem se na něj a usmála se. Koukali jsme si z očí do očí a usmívali se. Koukala jsem na jeho zářící zuby a jsem si sto procentně jistá, že jsem se červenala. Naštěstí mi zima tváře do červena zabarvila už před nějakou dobou. Hřál mi studené ruce, i když ty jeho nebyly o moc teplejší. Byly skoro stejně chladné jako ty moje.

Naší ''zírací'' chvilku přerušilo odpočítávání lidí okolo. Vadim s Vláďou se na sebe podívali a Vláďa se podivně usmál a kývl, potom vydechl oblak kouře a napil se.

,,Tak šťastnej novej rok, princezno.'' Oslovil mě Vadim a přitiskl si mě k němu blíž. Ruce z mých zad přesunul na zadek a hlavu přiblížil ke mně, políbil mě. Stoupla jsem si na špičky, abych k němu byla blíž a práci mu ulehčila. Přeci jenom nejsem zrovna nejvyšší a on má metr devadesát, takže stoupání na špičky pro mě není žádná novinka.(Prokletí malých holek.-Hledejte si malý kluky . Just joke- vysocí kluci jsou lepší!)

,,Tak jsme si zbyli, ty můj kulíšku.'' Ozval se v pozadí Vláďův hlas. ,,Neříkej mi tak.'' Odbyl ho třemi slovy David, kterému se oslovení ''kulíšek'' ,které Vláďa běžně používal, moc nelíbilo. Před tím, než jsem odpojily naše rty jsem Vadima do spodního rtu kousla. Vzrušeně vydechl a následovně mě pustil.

,,Jak dlouho tady chcete být?'' Zeptal se Ondra malinko znechuceně. ,,Jestli se ti tady nelíbí, tak můžeš jít. Cestu k nám znáš.'' Vláďa se otočil k Ondrovi zády a byl zticha. ,,Ok.'' Odcházel a strčil do Vadima. ,,V pohodě.'' Obmotala jsem mu ruce kolem jedné paže a držela ho. ,,Na mě jako nečekáš?'' Volala na něj Lucka a on se zastavil. ,,Tak pojď.'' Natáhl ruku za sebe a čekal, až ho za ní chytne a spokojeně odejdou směr Opatov.

,,Já jdu asi s nimi.'' Řekl David a nervózně se podrbal na zátylku, jako by se Vládi bál. Přišlo mi, že jediný, kdo se ho nebojí jsem já, Vadim a Petr. Samozřejmě taky Vodopád. ,,Hej... tak to už můžeme jít všichni, ne?'' Otočil se k nám Vláďa a prohlížel si nás od hlavy až k patě. ,,No... jako můžeme.'' Souhlasila jsem a podívala se na Vadima, který už se nejspíš taky těšil do tepla. Venku byla příšerná zima a tak se nebylo čemu divit. Všichni jsme byli málo oblečení a vymrzlí. ,,Taky bych už šel.'' Usmál se Vadim a podíval se na Vláďu, který opět upil ze zelené láhve, která už byla skoro prázdná. ,,Tak jdeme!'' Zaradoval se David a čekal, až si Vláďa stoupne vedle něj.