Jsi to ty?

32. část

Skousla jsem jeho spodní ret, který se otíral o ten můj. S výdechem se do polibku zasmál a odstrčil mě od sebe. ,,Co je?'' Zeptala jsem se nechápavě. Vadim s rudými tváři a se širokým úsměv zíral přímo za mě. Nevěděla jsem, jestli se mám otočit. ,,Nechtěl jsem vás rušit, ale... jdu si pro pití.'' Uslyšela jsem za zády tlumený hlas. Ztěžka jsem polkla a rozhodla se otočit. Naskytl se mi pohled na Vláďu. V pravé ruce držel láhev od nějakého alkoholu, který celou noc usrkává, a v té levé prázdnou plechovku od energetického nápoje. Podívala jsem se mu do očí a nevěděla jsem, co říct. Mám se za nás omluvit? Nebo se jen hloupě usmát? 
,,Promiň.'' Podívala jsem se mu do nevnímajícího obličeje. Musí být tak opilý, takže by si to nemusel zítra pamatovat, ne? Beze slova se otočil čelem k ledničce a vytáhl plechovku energeťáku, který vypil na dva loky. ,,Už zase jdu.'' Odcházel z kuchyni a ani se neotočil. ,,Myslím, že bychom měli jít.'' Obrátila jsem se k Vadimovi a doufala, že bude souhlasit. ,,To je přesně tvůj problém.'' Narovnal se a překřížil ruce na hrudi. ,,Co tím myslíš?'' Nadzvedla jsem obočí a doufala, že z něj mluví alkohol. ,,Vždy, když se něco posere, tak chceš zmizet.'' Svraštil obočí a udělal krok ke mně. ,,Nemyslím to zle, ale... měla by ses to odnaučit.'' Mluvil mi do duše. Zhluboka jsem vydechla a zavřela oči. ,,Promiň.'' Omluvil se. Nevěděla jsem co dělat. Nevěděla jsem co říct. Děsně mě to naštvalo, i když to nemyslel zle. Jsem prostě až moc vztahovačná, a vím to. 
Víčka jsem stále držela těsně u sebe, dokud jsem neslyšela vzdalující se kroky. Až, když jsem věděla, že jsem v místnosti sama, otevřela jsem oči. Rozhlédla jsem se po prázdné místnosti a pokusila se si vše srovnat v hlavě. To co mi řekl, taky to, jak to myslel. Zmatená jsem se opřela o kuchyňskou linku, o kterou jsme se před pár minutami, opírali s Vadimem. 
Zaklonila jsem hlavu a chvíli jí tak nechala. Všechno se mi v hlavě honilo za sebou. Tolik věcí se mi vracelo, i když jsem o nich dlouho nepřemýšlela. Přemýšlela jsem o mámě, Davidovi a dokonce i o Denise. 
,,Ahoj.'' Pozdravil mě neznámý dívčí hlas. Rychle jsem narovnala hlavu a podívala se před sebe. Stála přede mnou drobná slečna s upřímným úsměvem. Měla dlouhé, rovné, hnědé vlasy. ,,Ahoj?'' Pozdravila jsem jí, i když jsem jí vůbec neznala. Přistoupila ke mně blíž a vypadala, že chce něco říct. Dívala se na mě velkýma, zelenýma očima, okolo kterých měla perfektně nakreslenou oční linku. Když byste viděli pouze její obličej, řekli byste si, že tahle holka si na sebe nevezme nic jiného než růžovou a fialovou.
Ale ona ne. Kolem trupu se jí obepínalo černé tílko a štíhlé nohy obepínaly černé, potrhané džíny. Odtrhla jsem pohled od jejího oblečení a opět se jí podívala do očí. Nemusela jsem se koukat nahoru, jako když mluvím s Vadimem. Tahle holka byla, dokonce i menší než já. Sice ne o moc, ale byla.
,,Já jsem Tereza,'' Odmlčela se a zakašlala ,,ale radši mi říkej Teri.'' Úsměv se jí ještě víc rozšířil. Vyzařovala z ní pozitivní energie, a přesně tohle jsem v tuhle chvíli potřebovala. ,,Já jsem Lilly.'' Pokusila jsem se o úsměv. Dívala se mi do očí, a bylo vidět, že si prohlíží každou nedokonalost na mém obličeji. Nejsem dokonale nalíčená, a ani nemám nádherný obličej jako ona, ale bylo vidět, že jí to je jedno. ,,S kým tu jsi?'' Zeptala se, když se přestala dívat na mé rty. ,,S Vadimem. Nemohla jsi ho přehlídnout. Dva metry vysokej, bílá hlava-'' Snažila jsem se jí ho popsat, ale ona mě přerušila ,,Znám ho. Je to jeden z mých dobrých kamarádů, a že jich moc není.'' Skousla spodní ret a hned nahodila udivený obličej. ,,On je tady s tebou?!'' Nevěřila mi. ,,No...jo?'' Nevěděla jsem, jestli jsem řekla něco špatně. ,,Takže ty jsi jeho... holka?!'' Ptala se a společně se širokým úsměvem vyvalila nádherné oči. ,,Ehm... jo.'' Nevěděla jsem, kam koukat. Její pohled mě opravdu děsil. ,,To je super! Vadík má holku!'' Skoro skákala na místě, ale udržela se. ,,A ty jsi tu s někým, nebo jsi šla náhodou kolem?'' Chtěla jsem se o ní dozvědět víc. ,,Já se znám s Vláďou.'' Upřesnila. ,,Takže ty taky natáčíš videa?'' Ptala jsem se, protože jsem s ní chtěla strávit co nejvíc času. Byla příjemná a asi jako jediná nebyla pod parou, jako všichni kolem. ,,Jo, ale to není důležitý. Prostě se znám s Vláďou, tak jsme sem s Jonášem zašli. Sice pozdě, ale přece.'' Zasmála se. ,,S Jonášem?'' Nevěděla jsem o koho jde. ,,Ah... jo. Můj boyfriend.'' Upřesnila. ,,Aha...'' Nevěděla jsem co na to říct a celkově, co si s ní povídat. ,,Nechceš jít mezi lidi? Jako... já jsem outsider dost, ale ty mě asi překonáváš, no.'' Řekla úsměvně a já o tom začala přemýšlet. Celý večer prostojím sama v kuchyni... a holka, která o sobě tvrdí, že je outsider mi řekla, že jsem outsider já. Něco bude asi špatně. ,,Tak jdeme.'' Pohodila jsem rameny a čekala, až mou odpověď zpracuje. Stála s nohami na šířku ramen a nevěřícně mě pozorovala. Zastavila jsem se a nechápavě nadzvedla obočí. ,,Co se děje?'' Protočila jsem oči. To ona chce, abych tam šla, a když tam jdu, tak stojí. ,,Všichni říkali, že nebudeš chtít jít.'' Informovala mě. ,,Tím všichni, myslíš Vadima?'' Začalo mi docházet, že jí poslal on. 
Sklopila hlavu a dívala se na její šedé ponožky, na kterých byli černí smajlíci. Chvíli takhle potichu stála a bála se cokoliv říct. ,,To ti snad nakecal to, že jsem agresivní, nebo co?'' Zasmála jsem se, protože se ani nehnula. ,,Promiň. Teď vypadám jako ovlivnitelná ovce. Ale já fakt nechtěla, abys tu stála sama. A jo... Vadim mě poslal.'' Pomalu zvedala hlavu a bála se mé reakce. ,,A to, že jsi agresivní neříkal. Jen prostě nejsem konfliktní člověk.'' Dvakrát nadzvedla ramena a nevěděla co říct. Nevěděla, jestli jsem, nebo nejsem naštvaná. ,,To je v pohodě. Tvoje chyba to není...'' Ujistila jsem jí a ona se hned usmála. Tahle holka je vážně smíšek. Což je super, protože v poslední době vídám jenom lidi, kteří nasadí kyselý ksicht hned po ránu, kdy musí vstát do práce, či do školy. ,,Vlastně ani Vadimova. Nechce abych tu byla sama, '' Zakašlala jsem, protože jsem vdechla kouř z cigarety ,,ale lhát ti o mně nemusel.'' Podotkla jsem a ona přitakala. ,,Ber to z té lepší stránky.'' Podívala se směrem ke dřezu, ve kterém bylo naházeno veškeré špinavé nádobí. A že ho nebylo málo. ,,Neřekl o tobě, že jsi agresivní.'' Povznesla se nad celou situací a spokojeně odcházela do obývacího pokoje. Krátce jsem se rozhlédla po kuchyni, otřela o sebe rty a vyšla za ní.  
,,Takže jsi přišla!'' Zaradoval se Vláďa a Vadim se na něj zle podíval. ,,Jo...jsem tady. Ale za to můžete poděkovat Teri.'' Stoupla jsem i blíž k ní a objala jí kolem ramen. ,,To je moje holka.'' Vykřikl vysokým tónem hlasu, kluk sedící vedle Petra. Zadíval se na nás tmavýma očima, které zastínil hustým, neupraveným obočím. Nejspíš měl tmavé vlasy, ale měl je pod bílou kšiltovkou, takže nevím. Taky je možné, že neměl žádné. Malé uši mu odstávali od kostnatého obličeje, na kterém vás nejvíc zaujal nos. Dlouhý, úzký nos, který byl podle mě trochu křivý. Ihned jsem dala ruku z Teri pryč a dělala, že se nic nestane. I když byl Jonáš hubený, vypadal nebezpečně. 
Podívala jsem se na Vadima, který mi vedle něj dělal místo a poplácal volné místo na sedačce těsně vedle něj. Neváhala jsem a ihned jsem překračovala několik lidí sedících na zemi, tak, abych jim na nic nešlápla, nebo jim neublížila. 
Pohodlně jsem se k němu posadila a opřela hlavu o jeho hrudník, který se zvedal nahoru a dolu. ,,Omlouvám se za to, co jsem ti řekl.'' Zašeptal, tak, abych to slyšela jen já a pohladil mě po vlasech. V ten moment mi přejel mráz po zádech. ,,Ne...neomlouvej se.'' Zaklonila jsem hlavu, abych se mu mohla podívat do očí. ,,Já to chápu. A jsem ráda, že jsi mi to řekl. Chci ti jenom říct...'' Podívala jsem se kolem na nás a potom opět na něj. ,,Chci ti jenom říct díky.'' Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. 

--------------------------------------------

KONEČNĚ JE TO TADY!!! 
Pokud se Vám část líbila, můžete mě podpořit votem/ hvězdičkou/ likem -whatever. Nevím jak tomu říkáte. :) 
Zároveň tu mám na Vás jednu otázku. :) 

Budete někdo na Utuberingu v Praze, že bychom se mohli potkat...:) -Jo, vím. Bude tam x lidí, ale to je jedno, já nám věřím! :D