Jsi to ty?

2.část

Projížděli jsme Prahou. Všude bylo plno aut a lidí. Byli jsme v půlce cesty, když mi začal zvonit telefon. ,,Hm?'' Řekla jsem do telefonu Elišce. ,,Hele...No je mi to blbý, ale nechceš se pro mě vrátit? No...S tím Kladnem to nějak nedopadlo.'' Prosila mě Eliška po telefonu a mně bylo blbé říct ne. ,,Dobře... Už jedeme.'' Ujistila jsem jí a zavěsila.

,,Mami... Nemůžeme se vrátit pro Elišku?'' Ptala jsem se mamky. Ona jen přikývla a otočili jsme se. ,,Nejsi na mě naštvaná, ne? '' Podívala jsem se na mamku, která sledovala cestu. ,,Ne tebe? Ne... Ale na Elišku ano, vždy když něco potřebuje zavolá tobě, když jí řekneš, že to nejde je hned naštvaná.'' Řekla, rozhlížela se kolem sebe a hledala Elišku. ,,Jo, ale taky je to moje jediná kamarádka...'' Řekla jsem mamce a vystoupila z auta.

Šla jsem přímo k východu, kde seděla Eliška. Rychle vstala a objala mě, jako by mě neviděla rok. ,,Děkuju.'' Zašeptala mi Eliška do ucha a pustila mě. Hned odběhla do auta a rychle za sebou zavřela. Šla jsem pomalu za ní.

Posadila jsem se do auta, připoutala jsem se a zavřela oči. Čekala jsem až zastavíme a vyhodíme Elišku před jejím domem. Nestalo se tak. Zastavili jsme u našeho domu. ,,Pro tebe přijedou rodiče ?'' Zeptala jsem se Elišky a vystoupila z auta. ,,Ne, právě jsem se na něco chtěla zeptat. Můžu u vás dneska přespat?'' Zeptala se a brala to jako samozřejmost. Nestačila jsem jí ani odpovědět a už byla vevnitř.
Pomalu jsem vešla do domu, zula si boty a šla rovnou do kuchyně. V tu chvíli mamka připravovala večeři. ,,Chceš s něčím pomoct ?'' Zeptala jsem se mamky, která sebou cukla. ,,Lilly! Chodíš jako duch. Přestaň s tím, když jsi tady, oloupej mi brambory.'' Zaúkolovala mě mamka a já se pustila do práce. ,,A Eliška...'' ,,Už šla domů. Řekla jsem jí, že se to dnes nehodí.'' Skočila mi mamka do řeči.

Usedli jsme k večeři a mamka nahodila výraz 'Musím ti něco říct'. ,,Víš... Už delší dobu se scházím s někým koho si potkala v nemocnici. Už mě nebavilo být sama. '' Řekla mamka a já si vzpomněla na můj sen. ,,Ne...Ještě mi řekni, že se budeme stěhovat. '' Pronesla jsem a nervózně začala poklepávat nohou. ,,Ne. Nebudeme se stěhovat, jen chci abys věděla, že někoho mám. Nechci před tebou mít žádně tajnosti.'' Uklidnila mě mamka a já měla dalších sto otázek. ,,Jo...Takže kdo to je?'' Ptala jsem se. ,,Vážně to chceš vědět?'' Odpověděla otázkou a já jen přikývla. ,,Dobře, je to tvůj lékař.'' Řekla. Zaskočilo mě to, ale zároveň jsem s tím počítala. Dojedla jsem a rychle šla nahoru.

Osprchovala jsem se a vrátila se do pokoje. Zapnula jsem notebook a šla na facebook. V ten okamžik mi napsala Eliška.
Eliška: Nepodnikneme zítra něco? :)
Nevěděla jsem co jí na to napsat, přeci jenom nechci strávit každý den v obchoďáku. Jsem si na 100% jistá, že pokud napíšu kladnou odpověď zítra skončím v obchoďáku. Ale pravda je, že zítra nemám co dělat.
Já: Jasně, ale co? :)
Odpověděla jsem nakonec kladně a čekala odpověď od Elišky. Připravovala jsem se na plně nabitý program v obchodním centru.
Eliška: No. Co takhle vyrazit do kina, pak na Čerňák a pak na bubble?

Vážně mě to překvapuje? Ale ne... Typicky strávené holčičí odpoledne. Dobře, tak na zítra mám plán.
Já: Zní to dobře. Vyzvedneš mě? :)
Odepsala jsem jí a čekala jsem.
Eliška: Jo... Zítra v 10 buď ready ;)
Odepsala a já se mohla odhlásit z facebooku. Šla jsem ještě dolů za mamkou do obýváku. Schody jsem scházela pomalu a slyšela jsem jak mamka s někým telefonuje. Bylo mi jasné s kým. Posadila jsem se na schody a čekala, až mamka dotelefonuje. Když po čtvrt hodině stále telefonovala, vzdala jsem to a šla zpět do pokoje. Vlezla jsem si do postele a vytáhla jsem mobil. Projížděla jsem sociální sítě. Usnula jsem, ani nevím v kolik.

Ráno mě vzbudila Eliška. ,,Neříkala jsem ti náhodou, že v 10 máš být připravená? '' Vzbudila mě a vytáhla mě z postele. ,,Jo, promiň'' Omluvila jsem se a pomalými kroky jsem se přemístila do koupelny. Upravila jsem se, oblékla se a vyšla jsem. ,,Rychleji to nešlo?'' Pronesla ironicky a vyšli jsme ven. Šli jsme asi půl hodiny k nějakému kinu a Eliška vybrala film. ,,Na co vůbec jdeme?'' Ptala jsem se, když jsme vcházeli do sálu. ,,Nech se překvapit.'' Řekla Eliška a posadili jsme se. V sále se zhaslo a film začal. Eliška vážně vybrala horor. Ona horory nesnáší a vybrala horor. 
,,To byla, ale kravina'' Vyšla jsem z kina s těmito slovy. Eliška se na mě jen uraženě podívala. ,,Kravina? To nemyslíš vážně. Vždyť to bylo skvělé!'' Protestovala a vypadalo to, že to myslí vážně. ,,Tak promiň, ale vážně to byla kravina.'' Omluvila jsem se jí a vyrazili jsme k Čerňáku.
,,Tak co, kam půjdeme jako 1.?'' Zeptala se Eliška a jako samozřejmost brala její oblíbený butik. Zastavila jsem se. ,,Co zas děláš ?'' Naštvala se Eliška. ,,Hele mě už to vážně nebaví, vždy musím být po tvém! Fakt už mě nebavíš!'' Začala se vztekat. ,,Klid...Jen prostě nemám ráda nakupování...'' Mluvila jsem klidně. ,,Hm...Tak si běž dát kafe a počkej tam na mě.'' Urazila se a odešla utrácet. Zamířila jsem ke kavárně a posadila se tam.  Chvíli jsem tam seděla bez povšimnutí, ale potom ke mně přišla tmavovlasá slečna. ,,Co si dáte?'' Zeptala se mě jemným hlasem. ,,Zatím nic. Na někoho tady čekám, ale děkuji.'' Odpověděla jsem jí a ona hned odešla. 
Seděla jsem tam nějakou dobu sama. Pak jsem zpozorovala Elišku s deseti plnými taškami. Šla přímo za mnou, vypadala klidněji. ,,Ty sis nic neobjednala?'' Udiveně se ptala Eliška a pokládala tašky vedle stolu. ,,Ne, čekala jsem na tebe'' Odpověděla jsem a usmála se. Eliška na to zamával rukou na slečnu, která u mě byla před čtvrt hodinou. ,,Tak co si dáte?'' Zeptala se znuděně. ,,2x latte'' Objednala nám Eliška a mě se ani nezeptala. ,,Tak děkuju...'' Poslušně jsem poděkovala a začali jsme si povídat. Latte nám přinesla jiná slečna, která byla o něco nepříjemnější. Agresivně to položila na stůl a odešla. ,,Pořád přemýšlíš nad tím klukem?'' Zeptala se Eliška a napila se. Já jen přikývla. 
Kávu jsme dopili a šli jsme si ještě projít obchoďák. ,,Hele za chvíli budu muset jít.'' Řekla jsem Elišce, když jsem se podívala na hodinky. ,,A dneska u tebe spát můžu?'' Ptala se. ,,Hele asi ne... Mamka je poslední obou divná a nechce, aby u nás někdo spal. '' Odbyla jsem jí a hodila telefon do kabelky. ,,Tak fajn. Jdu si dát bubble tea.'' Odmlčela. ,,Ty přeci domů trefíš.'' Pokračovala provokativně. ,,Ne...Přijede pro mě mamka.'' Řekla jsem jí při odchodu. ,,Tak se měj.'' Rozloučila se se mnou. 
Čekala jsem v podzemních garážích. Bála jsem se. Doufala jsem, že mamka přijede každou chvíli. Nesnáším podzemní garáže. Moje matka to ví a přeci mě tu nechá čekat půl hodiny samotnou. Chtěla jsem skákat radostí, když jsem viděla naše auto. Rychle jsem si sedla do předu a připoutala se. ,,Kde máš Elišku ?'' Ptala se udiveně mamka. ,,Nemám na ní dneska náladu. Chtěla u nás spát a dneska bych na to vážně neměla.'' Odpověděla jsem a zavřela dveře. 
Přijeli jsme domů. Hned jsem sahala do kabelky pro klíče, ale mamka mě zarazila. ,,Není zamčeno. Prostě jdi dál.'' Poslala mě domů. 'Vážně zapomněla zamknout?' Proběhlo mi hlavou. Otevřela jsem hlavní dveře a uviděla mého doktora. ,,Panebože...'' Pronesla jsem potichu, když jsem ho viděla jen v košili a spodkách.'Vážně už ho tahá i k nám domů?'  Divila jsem se a rychle se zula. ,,Dobrý den.'' Pozdravila jsem vyděšeného lékaře a šla nahoru. Ani nevím jestli na mě nějak zareagoval. Bylo mi to jedno. Šla jsem do šatny a převlíkla se. Rozpustila si vlasy a vlezla do postele. Zapnula notebook a přihlásila se na facebook. Přišla mi zpráva od Elišky.
Eliška: Co takhle vyrazit na youtube akci.? :)
Já: Na jakou?
Eliška: Na CineTube :). 
Já: Klidně, ale kolik stojí lístek. 
Eliška: To neřeš. Zvu tě. Nechci tam jít sama. :)
Já: Dobře, kdy ? 
Eliška: Za týden :) 
Odepsala a odhlásila se. Ještě ten den jsem se podívala na program té akce. 'To není možné...Vážně tam bude?' Zajásala jsem si pro sebe a vypnula notebook.