Jsi to ty?

22. část

,,Co se děje?'' Ptá se David prohlížejíc můj naštvaný obličej. ,,Nic.'' Odpovídám znechuceně a sedám si na židli vedle něj. ,,Tak něco asi jo, ne?'' Odhazuje noviny na stůl a prohlíží si mé rty, které jsou jemně zabarvené do fialova. Přesně do té barvy, kterou má dnes Denisa na rtech. ,,Říkám, že se nic neděje. Nemá cenu to řešit.'' ,,Denisa?'' Ptá se mě a v obličeji má starostlivý výraz. Bez jakéhokoliv vydání zvuku přikývnu, a zadívám se mu přímo do očí. ,,Kde je?!'' Zvýšil hlas a plácl do stolu. ,,V mojí... teda v její koupelně.'' Posílám ho za ní a čekám, že se zvedne a půjde do koupelny. Nic takového. V ruce drží telefon a vytáčí Denisino číslo. ,,Ihned přijď dolů!'' Řve do telefonu, tak, že i mamka stojící u lednice leknutím nadskočila. ,,Ne! Hned pojď dolů.'' Pokládá telefon na stůl a pokouší se, stále vypadat klidně. Bez úspěchu. Koutky jeho úst se třepají a oči se mu lesknou. Trápí ho to. Bojí se, že jeho domněnka bude pravdivá.

Slyším nepravidelné kroky. Cítím nervozitu za ní. Mám přímo strach z toho, co jí David řekne. Cítím se být v její kůži. Poslední krok jí dělí od vstupu do kuchyně. Zastavila se. Stín zkresluje, a tak to vypadá, jako kdyby své dlouhé, husté vlasy stahovala do culíku. ,,No pojď.'' David jí propichuje pohledem a Denisa se pokouší neplakat. ,,Nemáš se čeho bát. Nic ti neudělám. Chci si pouze promluvit.'' Ujišťuje jí a ona se tak odhodlala přijít. ,,Posaď se.'' Odstrkuji židli vedle mě. Zneklidnila. Dívá se na mě, jako bych byla noční běs, ale přes to si vedle mě sedá. David zůstal beze slova. Se zklamaným výrazem pozoruje to co má na hlavě. ,,Co jsi to? P-proč jsi to...'' Dlaněmi zakrývá úzký obličej. ,,Tati... já to vysvětlím.'' Dívala se na to, jak je zdrcený. ,,Tohle už nevysvětlíš.'' Mne si oči, jako by chtěl aby to byl pouze zlý sen. ,,Ale jo. Víš... chtěla jsem změnu. Lilly mě našla v koupelně. Bylo to ještě horší, tak mi to zarovnala a upravila. Když odcházela, zastavila jsem jí. Chytila jsem jí za ruku a začala jí líbat. Nemohla jsem... spíš jsem nechtěla přestat. Miluju jí. Tak moc jí muluju.'' Slzy jí stékají po obličeji. ,,Je to tvoje sestra!'' Udeřil do stolu, až nadskočily skleničky s vodou. ,,Nevlastní...'' Zírá na mě velkýma očima. ,,Nechci aby to vyznělo zle, ale prostě... nejsem na holky. Nemám to ani v plánu.'' Drtím její srdce. ,,Ale proč? Přijdu ti snad ošklivá, odporná, zlá? Dokázala bych ti snést modré z nebe.'' Drží mou ruku a mne mé dva prsty. Vytrhla jsem se jí a zvedla se ze židle. ,,Dneska chci spát někde jinde. S ní v jednom pokoji spát nebudu.'' Oznamuji bez jakéhokoliv citu k Denise. ,,Já to chápu.'' Usmívá se David. ,,Usteleme ti v obýváku.'' Přišla mamka s fialovou dekou a černým polštářem. ,,Děkuji.'' Přebírám věci na gauč a odcházím do obývacího pokoje.

,,Páni.'' Žasnu při pohledu na náš vánoční strom. ,,Jak se ti líbí?'' Vchází do místnosti mamka. ,,Je nádherný.'' Prohlížím si každičký detail na stromečku. Vždy jsme měli umělý strom, ale teď tu krásně voní jedle. Projasňuje ji pár vánočních světýlek ve tvaru hvězdy. Celá je sladěna do červeno zlaté barvy. Vánoce bez hvězdy na špičce nejsou, proto můj pohled přemisťuji na místo, kde se má tyčit hvězda. Není tam. ,,Kde je?'' Divím se a bojím se nejhoršího. Bojím se, že mi mamka oznámí, že jí rozbila. ,,Čekala jsem na tebe. Přeci jenom je to naše tradice.'' Otáčí se a ze skříně za ní vytahuje zlatou hvězdu. ,,Můžeš jí tam připevnit, ale já si musím sednout.'' Podala mi vánoční ozdobu a nemotorně usedla na kraj pohovky. Stojím na houpacím křesle vedle stromečku a opatrně nasazuji jednu z věcí, která mi připomíná babičku. Babička byla na Vánoce vždy u nás doma. Pamatuji si to. I když si jí moc nedokážu vybavit, vím, že jsme hvězdu vždy nasazovali společně. Pěkný vzpomínky. ,,Zlatíčko já si musím lehnou. Není mi moc dobře.'' Drží se za hlavu a opatrně se zvedá z gauče. ,,Jo, to je v pohodě.'' Jdu jí ještě naposledy obejmout. Tiskne mě k její hrudi a vlasy z pravého ucha mi dává na stranu. Přiblížila pusu k mému uchu a zašeptala ,,Denisky se neboj. Nedám tě.'' Políbila mě na pravou tvář a odchází si lehnout.