„Unesená Katka T."

Part 1

„Takže už můžu jít?" zeptala jsem se znuděně táty, který zrovna čistil v kuchyni hlávkový salát. Poslední dobou to mezi námi nebylo nejlepší, hádky už byly na pořadu dne a to samé i s mámou. Neustále na mně něco měli a vadil jim snad každý můj pohyb.

„Kam?" zeptal se. Jako kdybych to s ním před hodinou neprobírala. Moc dobře jsem věděla, že ví kam chci jít, ale stejně se zeptal. Proč?

„K Domče přece." odvětila jsem. Pak následovala dlouhá přednáška o tom, jak se mám chovat, ať mu zavolám, jestli jsem večeřela a podobně. Já vím, že strach o dítě má každý rodič, i já bych měla, ale od té doby, co mám 16 let je to horší než kdy bylo. Dřív jsem chodila v noci domů z hokejového stadionu, z kina a nic jim nevadilo. Zajímalo by mě, co se změnilo tím, že jsem zestárla o jeden rok.
Nakonec táta svolil a já si vzala tašku ve které jsem měla věci na přespání. Jsem ráda, že dnes nemusím být doma.
Popravovala jsem si tričko a ucítila, že se na mě někdo dívá.

„Co?" podívala jsem se na mamku s udiveným výrazem.

„To jdeš jako takhle?" řekla mi.
Co je na mně zase špatně? Co se jí zase nelíbí. Vždyť moje tričko nemá žádný výstřih a kraťase jsou úplně obyčejné. „Někde se courat po městě s holým zadkem." pokračovala.

Tohle mě dorazilo. Kdyby tak viděla co nosí jiné holky. „Ahoj." řekla jsem a vycházela ze dveří. Odpovědi jsem se ale nedočkala, jak jinak.

Seběhla jsem schody a mířila na sraz s Domčou. Má nejlepší kamarádka. I přesto, že všude chodí pozdě a já čekám snad celou věčnost, bych ji nikdy nevyměnila. Všechno jsem jí vždycky řekla, výjimkou nebyl ani dnešní výstup s mámou a tátou. Měla jsem pocit, že jen ona mě pochopila. Nikoho jiného, kdo by mi byl tak blízký, jsem ani neměla. Cestou na večeři jsem se jí se vším svěřila a cítila jsem se zase o trochu lépe.
Došly jsme do McDonalds a objednaly si obě to samé. V jídle jsme byly jako dvojčata, oboum chutnalo to samé, teda až na mou nenávist k rajčatům.
S jídlem jsme si sedly k třetímu stolu na začátek sedačky. Někdy si říkám, že kdybych si sedla až na konec sedačky ke stěně, nikdy by se to nestalo.