Ve škole nás vždy učili, že abychom mohli vyhodnotit plán, musíme nejdřív zmapovat celou situaci. V té mé se právě absolutně nevyznám, takže je čas začít se orientovat.
"Tak." začnu a Matěj se na mě podívá se zájmem v očích. "Proč sis mě koupil?" zeptám se.
"Já si tě nekoupil, jsem jen převozník, něco jako taxikář, skutečně za tebe zaplatil někdo jinný." Nechápala jsem, vždyť jsem ho už viděla předtím, vybral si mě.
"Kdo?" zeptám se.
"Jméno ti neřeknu, ale řeknu ti, že ti nezávidím." Odpověď mě moc neuklidnila nebo spíš vůbec.
"Horší než to předtím to být nemůže." řeknu, protože vím, že tímhle z něho vytáhnu víc než kdybych položila přímou otázku.
Začne se smát. "Holka, to místo a Radim byl med, chlápek kterej na tebe čeká je mnohem náročnější a právě čeká na novou ženu a hospodyni v jednom."
Neodpovím. Informace co mám mi stačí. Svůj pohled přesunu k oknu, aby nebyly vidět oči zaplavené vodou. Vím co udělám, tohle je moje jediná šance a jestli nevýjde, je navždycky konec.
"Jak dlouho ještě pojedeme?" zeptám se skleslým hlasem.
"Třičtvrtě hoďky. Ještě chvilku si můžeš prohlížet krásnej výhled." odpoví.
45 minut. Tolik času mi zbývá. Nejsem připravená na to, co chci udělat, ale musím to utnout. Teď nebo nikdy.
"Můžu si vyzout boty?" zeptám se.
"Jo hoď je dozadu." Odpovědí mi přímo nahrává do karet. Sehnu se k botám a začnu rozšněrovávat jednu botu. Mohutnou tenisku sundám a pohodím na zadní sedadlo. Skláním se k druhé tenisce, ale už ne s úmyslem sundat ji. Chytnu tkaničku, mezitím se mírně namáčknu na dveře auta. Vše probíhá naprosto nenápadně a rychle. Otvírám dveře auta, poslední co cítím je mírný dotek ruky na zádech, ale je pozdě. Z auta vyskakuji a poslední, co cítím je dopad na tvrdý asfalt.
ČTEŠ
„Unesená Katka T."
Mystery / ThrillerPod mým bezvládným tělem jsem cítila jen studenou podlahu na které jsem ležela. Cítila jsem vlhký, studený vzduch. Stále jsem ale nevěděla kde to jsem. Mé oči byly křečovitě zavřené. Celým tělem mi projížděla ostrá bolest. Ještě nejsem mrtvá, řekla...
