„Unesená Katka T."

Kapitola 26

Muž mě chytil za rameno a otočil si mě zády k němu. Lekla jsem se a myslím, že to na mně bylo i znát. Rozvázal mi ruce a provaz pohodil na zem.
"Je to dobrý nápad?" zeptal se přihlížející Jake. Výjimečně jsem s ním souhlasila, musí mu být přece jasné, že při první příležitosti uteču.
"Myslím, že slečna ví, co by se stalo, kdyby se o něco pokusila." odpověděl a podíval se na mě vyčítavým pohledem. A to jsem ještě nestihla nic provést. Na náznak souhlasu jsem přikývla, ikdyž ve skutečnosti jsem moc nechápala. Slečna ví, co by se stalo, přehrávala jsem si situaci v hlavě. Popravdě nevím. Myslí tím, že by mě zbil? Znásilnil? Obojí udělá stejně. Nebo dokonce zabil? Umřu tak i tak. Je to jen otázka času.
"No myslím, že jsme tu skončili. Dejte vědět, když budete mít zase něco nového Jaku." Oslovení, které muž na konci dodal, ve mně vyvolalo zvědavost. Vypadalo to, jakoby se ti dva znali, možná to byli obchodní partneři dlouhou dobu. Jake samozřejmě jen ten, co dohazuje, nic jiného. Zase mám pocit, jakoby byl ten hodný. Ale není, bohužel. Kdyby byl pomohl by mi, nevzal by peníze, neunesl by. I přes všechny tyhle i více důvodů, která má hlava dokázala vyjmenovat jsem se toho pocitu, ale nedokázala pustit. Podívala jsem se na něj. Pohled mi opětoval, ale netrval dlouho. Muž mě táhl za rameno k autu. Otevírání dveří od auta bylo poslední, co jsem zaregistrovala, protože pak už si pamatuji jen tmu a ostrou ránu, kterou schytala má hlava.