„Unesená Katka T."

Part 3

„Ale stejně to budeš mít ulepený a fuuuj." udělala u toho nějaký xicht na obličeji kterému jsem se musela zasmát.

„Ok, tak počkej." protočila jsem oči v sloup.

Záchody byly na druhé straně prodejny. Vešla jsem dovnitř. Nikoho jsem neviděla. Pustila jsem kohoutek a vodou jsem začla omývat stehno. Koukala jsem na svou nohu na které jsem už necítila nic lepivého. Zatáhla jsem kohoutek a utírala si ruce do ručníku. Najednou se prudce otevřely dveře od jednoho záchodu. Přitlačily mě na stěnu. Nevypadalo to zrovna jakoby ze záchodu vyšla elegantní slečna a měla jsem pravdu. V zrcadle jsem uviděla muže. Nebyl to ten od koše, co na mně vylil pití, ale zas tak moc se od něj nelišil, alespoň ne postavou. Oči jsem si vážně prohlížet nestihla.
Chytil mě silně u krku, přitlačil ke zdi a šmátral si pro něco v kapse. Já se ale nedala. Stoupla jsem mu svou nohou na jeho, čímž jsem si ho přidržela. Pak následoval úder loktem do břicha a nakonec kopanec kolenem do rozkroku. Není to tak složité jak se zdá, jen základ sebeobrany, který mě učili na škole. Chodím totiž na policejní školu do prvního ročníku. Když jsem toto ale na hodinách zkoušela nenapadlo mě, že to využiji tak brzy. Každopádně učitel na sebeobranu, profesor Hecl, by na mě byl pyšný. Zvládla jsem ho dostat k zemi, když se chytal za svůj rozkrok. A tak jsem rychle utíkala ke dveřím dokud byl čas. Otevřela jsem je ale vrazila jsem akorát do dalšího chlapa, chytil mě mnohem pevněji než ten předtím.

„Co děláš vole, vždyť ti málem utekla!" řekl silným hlasem.

Možná bych ho taky zvládla, ale udělala jsem zásadní chybu. Ohlédla jsem se na druhého chlapa, čímž jsem mu dala šanci. V realitě si ani neuvědomíte, že právě děláte chybu. Je to tak rychlé.
Když jsem se na něj otočila zpátky už jsem měla něco zabodlé v krku. Injekci řekla bych. Strašně to štípalo a bolelo zároveň a mně se začly podlamovat nohy. Pak jsem upadla do bezvědomí, nebo usla. Jaký je to rozdíl. Prostě mě dostaly.

Když jsem se probudila pod mým bezvládným tělem jsem cítila jen studenou podlahu na které jsem ležela. Nevěděla jsem ale kde ležím. Mé oči byly křečovitě zavřené. Celým tělem mi projížděla ostrá bolest. Ještě nejsem mrtvá, řekla jsem si když se mé oči povolily a já je otevřela. Ale něco mi říká, že tohle není konec.
Cítila jsem vlhký a studený vzduch. Možná jsem ve sklepě. Je tu zima jako ve sklepě, ale je tu také tma, proto to nevím jistě.