„Unesená Katka T."

Part 10

Třeba se mi přes ně podaří dostat, všichni tihle chlapy vypadají, že mozkem obdarováni nebyli a spoléhají jen na svoje svaly. Až na Jaka, ten možná mozek má, bude nejtěžší se přes něj dostat.

„Sedíš mi na místě." řekl výhružně hlas, který stál zamnou. Z toho hlasu mi běhal mráz po zádech. Zase ten závan ironie. Radim. Drsně jsem odsunula židli a stoupla si za ně. Všichni seděli a jedli a já se rozhlížela po místnosti. Počkat..
Dveře teď nikdo nehlídá, otočila jsem se na ně. Můžu utéct, ale. Proč se nemůžu pohnout z místa? No tak běž, rozběhni se! říkalo mé podvědomí.
Nemůžu, teď není ta správná chvíle. A kdy bude? opáčily mé myšlenky. Možná už nikdy... je to má šance?

„Katko." řekl Jake. Odvrátila jsem pohled od dveří a podívala se na něj. Nic neřekl. Mně ale připadalo jako by mi jeho obličej říkal tohle ti nevýjde. Šance je pryč. Zmeškala jsem ji.

„Hele dívej." řekl Radim a hodil mi k nohou nějaké noviny. Zvedla jsem je a zaregistrovala obří titulek.

UNESENÁ KATKA T.

Z textu se mi vlévaly slzy do očí. Četla jsem dál. Policie stále pátrá, ale stále se ničeho nechytili. Prohledali jezera a rybníky. Myslí si, že jsem mrtvá. Nikdy mě nenajdou. Přes své zaplavené oči už jsem nemohla dál číst. Pevně jsem svírala noviny.

„Nebul, třeba svou rodinu ještě někdy uvidíš." řekl jeden z nich. „V příštím životě." dodal. Začli se smát. Mně ale bylo ještě víc do breku. Co je to za lidi, že je jim vtipné cizí neštěstí. Jak můžou mučit, ubližovat, smát se. Nemají srdce, jsou to psychopati. Nejsem v domě s 5 muži. Jsem v domě s 5 psychopaty.

Jeden z nich vstal a šel ke mně. Zůstala jsem stát. „ Dovolíš? Rád bych si přečetl sport." řekl a smál se. Smál se mi přímo do obličeje. Soukal mi z rukou noviny. Naštvala jsem se.

„Ty hnusná svině." zvlykla jsem a vrhla se na něj. Snažil se mi facky oplatit, ale já ho nenechala. Nebyl moc silný, chtěla jsem aby trpěl jako já, alespoň fyzicky. Moc prostoru jsem k tomu ale nedostala. Ostatní 4 se od stolu hned zvedli a začli mě mlátit. Všude, všelijak. Dokud jsem ho nepustila. Pak mě povalili na zem, ale to jim nestačilo. Stále do mě kopali. Do břicha, do nohou, do hlavy. Svíjela jsem se jako had. Pak mě odtáhli za ruce do koupelny, abych si umyla zakrvácený obličej. Ležela jsem na studených kachličkách a v hlavě mi pořád pobíhal název UNESENÁ KATKA T.

Snažila jsem se vyškrábat na nohy a tak jsem se chytla madel které byly pod umyvadlem. Když jsem se zapřela trochu se nadzvedly. Nejsou to madla, je to skříňka.
Pustila jsem kohoutek, aby nebyl slyšet zvuk otevírání skříňky. Třeba se mi něco z toho bude hodit.
Je tu jedna taška s nářadím. Metr, kleště a různé věci k opravě. V druhé tašce jsou hygienické potřeby. Vzala jsem do ruky žiletku. Kdyby bylo nejhůř, uvidím se s mou rodinou na jiném světě, než je tento, pomyslela jsem si a v ruce svírala žiletku. Znovu jsem si prohlédla tašku s nářadím a všimla si ostrého šroubováku. Ten by se mohl hodit. Obě pomůcky jsem si zastrčila za okraj kalhot a šla si umýt obličej.
Pak jsem otevřela dveře od koupelny, ale někdo mě svalil na zem. V té rychlosti jsem si nevšimla tváře. Nasadil mi nějaký pytel na hlavu, který zvláštně smrděl a já upadla do tmy.