„Unesená Katka T."

Kapitola 31

Měla jsem pocit, že to nikdy neskončí, tahle cesta, tohle utrpení. Neustále jsem střídala chůzi s během, že už jsem úplně zapomněla na bolest břicha nebo ruky. Po tváři mi jen stékaly slzy a v hlavě mi běhala jen 1 otázka. Proč neslyším žádná auta? Když jsem si tuto otázku připustila navalila se na ni další a to, dostanu se odsud někdy snad? Tato myšlenka mě tentokrát znova donutila rozběhnout. "Já to musím zvládnout." šeptla jsem si a konečně něco v dálce uviděla. Zrychlila jsem. Příkop se ztrácel a začal navazovat na silnici. Než jsem si to uvědomila stála jsem na ní. Zasmála jsem se. "Jsem blízko." připustila jsem si. Stále ale žádné auto. Musím jít dál. Najít někoho nebo něco. Šla jsem zase doprava, nohy se mi třásly, strachem ale i štěstím, že se konečně dostanu pryč. Jen musím jít dál.

MEZITÍM: MATĚJ, RADIM, JAKE

RADIM
S Jakem jsme stály na příjezdové cestě a čekali na Matěje. Na toho kreténa. Měl jedinej úkol, odvézt ji šéfovi a ani to nezvládl, všechno to pyplání je teď zbytečný když je mrtvá. Sice si to ta svině zasloužila, ale byly za ní dobrý prachy, který teď ale budeme muset vrátit. Podíval jsem se na Jaka. Vypadal ustaraně, ale přesto tak nějak, že je mu to jedno. Nikdy se žádný holky tady nedotkl, ale to z něj nedělá lepšího, stejně se chodí pobavit jinam. Je pro naši společnost přínosem, nebýt jeho ty holky tu ani nemáme, ikdyž k tomu byl tak nějak donucen kvůli jeho minulosti.
Konečně jsme uviděly zběsile řítící se černé BMW. Když zastavilo vystoupil nervózní Matěj. Při pohledu na něj se ve mně začla vařit krev, když jsem si vzpomněl kolik peněz jsme mohly mít.
"Jak ti mohla zrdhnout ty idote?" zařval jsem na něj a držel ho za okraj trika.
"Já nevím prostě vyskočila." odvětil. Byl až za ušima posranej. Moc dobře věděl, že má problém.
"Měls jí dát do kufru a nehrát si na frajera!" zařval jsem. Matěj stál a tupě zíral do země.
"To jste jely 200 kilometrů za hodinu, že umřela nebo co kurva!" zapojil se do hovoru Jake.
"Nee normalně nějak 90 co ja vim... já vlastně ani nevim jestli byla mrtvá." řekl.
S Jakem jsme oba svraštily obočí a jen se nevěřícně koukaly, co za vola to před náma stojí a začli se obávat.
"Jak jako nevíš?"
"Tak nehejbala se a měla divnou ruku a ta krev všude, ale vlastně asi dejchala." .. "Tak trochu." dodal.
"Bože!!" Tohle bude ještě problém, ta holka je svině.
"Kde ti vyskočila?" zeptal se Jake?
"U té odbočky na Novosázelskou, jak začínají lesy. Zkopnul jsem ji tam do příkopu."
"Novosadská se ale opravuje, jestli půjde příkopem nikam se nedostane." řekl Jake. Tím svým až moc briliantním uvažováním mě vážně sral.
"Jedem." zavelil jsem a s Jakem jsme nasedly do BMW. Jestli tu sviňi najdeme, tak dostane co proto.