„Unesená Katka T."

Kapitola 15

Pomalu otvírám své rozespalé oči a zaregistruji, že mě někdo nese v náručí. Zase zavřu oči a užívám si chvíli klidu, kdy po mně nikdo nic nechce, protože si myslí, že spím. Uslyším otevírání dveří od mé cely. Má specifický drnčivý zvuk, jednak proto, že je ze železa a taky protože má bezpečnostní zámek. Trvá to celkových 20 sekund než se dostanete dovnitř či ven.

Někdo mě pokládá na zem před dveře, nejspíš Radim, je teď něco jako můj opatrovník. Nosí mi jídlo, pití, oblečení. Zkrátka dělá všechno proto, abych nechcípla, i když vím, že si to přeje nebo by mu to při nejmenším nevadilo, tak jako všem tady. Jsem pro ně jen materiál, díky kterým mají peníze. 

Posadila jsem se a chystala se dojít si pro vodu, kterou jsem měla nachystanou. Všimla jsem si ale, že nejsem v místnosti sama. Podívala jsem se na šmouhu, kterou jsem zahlídla periférním viděním a zjistila, že je to Jake. Stál v pozoru a shlížel na mě. Zajímalo by mě, co si myslí. Cítí provinilost, za to že mě sem dostal nebo je snad pyšný za svůj úlovek. Znervozňuje ho krev u mého nosu nebo mu snad dělá dobře? Z jeho tváře se nedá nic vyčíst.

"Co potřebuješ?" zeptala jsem se, když nic neříkal.

"Přišel jsem se podívat."

"Na to co jsi ze mě udělal?" řekla jsem a stírala si krev u nosu. Neodpověděl. Až po chvíli jsem si všimla, že něco leží na mé matraci. "Co je to?" ukázala jsem směrem na ni.

Jake se otočil a rázem odhodil černý pytel, který zakrýval to něco. Panebože, není to něco, ale někdo. Další dívka se stejným osudem, který mám já. Na první pohled mě zaujaly vlnité blonďaté vlasy, které jí sahaly až k prsou. Přistoupila jsem blíž a pohlédla jí do obličeje. Dokonalá bílá pleť s pihami kolem drobného nosu. Zatím spí, zatím neví, co ji čeká. Ach ty malinká, neotvírej ty oči, bude to tak lepší. 

"Vždyť je to dítě." řekla jsem chladně. "Kolik jí je? 13, 14?" rozmáchla jsem rukama.

"To je mi jedno." odpověděl a byl na odchodu.

"Jak ti to může být jedno? Copak to nevidíš? Copak to nikdo nevidíte?"

"Je to obchod." řekl a ztratil se mi z očí. 

Vrátila jsem se zpět k dívce a sedla si vedle ní. V hlavě jsem si neustále přehrávala rozhovor s Jakem a chtěla na něco přijít. Je jiný než ostatní tady. Nikdy mě neuhodil a tím se mi asi zdá jiný, sice to z něj lepšího člověka nedělá, přece jen se dopouští trestného činu, tím že unáší holky a dělá obchod, jak by řekl on, ale mám z něj zvláštní pocit. Jako kdyby mi něco říkalo, že mu můžu věřit, přitom nemůžu, není to můj přítel. Nevím, proč to Jake dělá, ale vím.. myslím? Že mu unášení dívek nedělá dobře, přistupuje k tomu sice chladně, ale nevidím na něm tu rozkoš, kterou mají ve výrazu ostatní.

Z mých myšlenek mě vytrhlo hlasité, opakované nadechnutí. Probouzí se.