„Unesená Katka T."

Kapitola 21

Máma

                                                                             12. září

Další měsíc bez tebe Kačenko. Za tu dobu mám popsané 4 sešity, které si schovávám v poličce a nikdo je nečetl, jsou určené pro tebe. Musím se přiznat, ze začátku jsem si nemyslela, že jich bude tolik. Spousta lidí z naší rodiny mi nadává, že je to ztráta času. Říkám, že není, ale pochybuji. Mám celý život psát deníky, které si možná potom ani nepřečteš? Nechci si to připouštět, že se mi nevrátíš.. jenže všichni to říkají. Tím, že to říkají nahlas zabíjí naději, která tu je. Pro mě tu stále je. Ostatní ji opustili, když zmizela druhá dívka. Všichni si své děti od teď hlídají a není to fér, já nemohla tušit, že se něco takového stane. Oni to teď tušit můžou a můžou je ochránit. Já tě neochránila, vím že by jsi řekla, že to není moje vina, všichni to říkají. Ale já se cítím jako matka, která selhala. 

Co bych ti tak mohla říct, kromě svého litování. Ve škole všem moc chybíš. Policisté tvůj případ mají pořád otevřený, ale už není v procesu vyšetřování, teď se zaobírají druhou holku. Možná jde o stejné únosce a mně jen hlavou chodí jedna myšlenka.. co když je ta holka náhrada za tebe? Modlím se, aby nebyla.