„Unesená Katka T."

Kapitola 13

Máma

Pátek, 31. června

Milá Kačenko, už je to 6 dní, co jsi zmizela. Rozhodla jsem se psát si tenhle deník, aby jsi si ho, až se vrátíš, mohla přečíst a zjistit, jaké to tady bez tebe je. Věřím, že se vrátíš, znáš přeci můj šestý smysl, říká mi, že jsi stále naživu.
Všichni to snášíme velmi těžce, táta každý večer kouká na zprávy, jestli tam o tobě nebude zmínka. I Bonnie cítí, že něco není v pořádku. Zmateně kouká, když ji jdu vyvenčit, protože je zvyklá na tebe. Věřila bys, že i tvůj bratr se konečně zvedl od počítače a pomáhá nám? Já věděla, že ikdyž se neustále poštěkáváte, tak se máte rádi. A já? Už mi volalo tolik lidí, kteří mi tvrdí, že všechno bude dobré a já v to také doufám. Každou chvíli na tebe myslím a modlím se za tebe. Policie dělá co může, nebo nám to alespoň říkají - nedokázali zatím přijít na nic, ale nevzdávají to. Nedovolím jim to vzdát.
Dnes byl poslední den školy. Na vysvědčení jsi měla jen dvě 2. Jsi naše šikulka, bojovnice, budoucí policistka. I proto věřím, že jsi v pořádku.
Snažím se vybavit si náš poslední rozhovor. Byla jsem na tebe zlá a vyčítala si to už jen když si za sebou zavřela dveře. Už jsem ti nestihla říct jak moc mě to mrzí a že tě miluji tak moc jak může matka svou dceru milovat. Prosím, chci ti říct, že mě všechny naše hádky mrzí, vrať se nám..