"No dobrý." ozve se Radim stojící ve dveřích. Za ním stojí Jake a drží v ruce boty. Hodí je přede mě, jakoby házel nějakému psovi klacek. "Venku je mokro, tak si je obuj."
Venku? To slovo mě zaskočí. Jak to vypadá venku, uvidím okolí ve kterém jsem? Můžu utéct? Mám v hlavě stovky myšlenek, avšak dávám si pozor aby to na mě nebylo znát. V klidu si šněruji bytelné kotníkové tenisky, které jsou k šatům přímo nevkusné. Když se narovnám, blíží se ke mně Jake s provazem a zezadu se mi chystá svázat ruce. Hlavou mi probleskne myšlenka bránit se, ale když si všimnu Radima opřeného o práh dveří, hned mě myšlenka přežene. Přes svoje rameno se naposledy zadívám na stále spící Kláru, pak už mě Jake tlačí z místnosti pryč. Nemyslela jsem si že se odtud někdy dostanu.
Jdeme přes dlouhou chodbu, kterou už moc dobře znám, jako v nějaké formaci. Radim přede mnou a Jake tlačící mi na ruce zamnou. Tenhle dům je plný místností, chodeb. Musí to být nějaká mohutná stavba, nechápu jaktože mě tu nehledají. Rozhlédnu se do jedné místnosti s otevřenými dveřmi kolem které zrovna procházíme. Zahlédla jsem skupinku mužů sedících u stolu hrající karty. Je to tu jak nějaký bordel, nebo snad místo, kde se schází ti největší zločinci se svými obětmi? Zastavili jsme před dveřmi, které se výrazně lišili od všech jiných, nebyly železné a měly klíčovou dírku. Jsou vchodové. Všimnu si Radima šmátrající v kapse u kalhot. Vytahuje klíče. Dveře zamknuté na dva západy se otevírají a mně se do očí dostane denní světlo. Ucítím čerstvý vzduch a překročím práh budovy.
ČTEŠ
„Unesená Katka T."
Mistério / SuspensePod mým bezvládným tělem jsem cítila jen studenou podlahu na které jsem ležela. Cítila jsem vlhký, studený vzduch. Stále jsem ale nevěděla kde to jsem. Mé oči byly křečovitě zavřené. Celým tělem mi projížděla ostrá bolest. Ještě nejsem mrtvá, řekla...
