„Unesená Katka T."

Kapitola 12

Nejdelší 2 hodiny v mém životě, nevěřila bych, kolik zvrhlostí se může v posteli provádět. Chce se mi umřít, ale když umřu, udělám jim radost. Je to jako kdybych odcházela z boje se sklopenou hlavou a to nechci. Vydrž to, Kači. Tohle nebude trvat věčně. 

Když se mnou skončil zapálil si cigaretu a seděl vedle mě. Bylo ticho. Chybí mi smích kamarádek, potkávání náhodných lidí v supermarketu, tolik mi toho schází. 

"No nic." řekl muž a sáhl si do kapsy. "Tohle jim předej." 

Hodil mi do klína balík papírovek. 10 tisíc. Tak už vím úplně přesně o co jde. Jsem jejich kurva, která jim vydělává. Tohle se na světě opravdu děje? Zůstala jsem sedět opřená o zeď. Netrvalo dlouho a přišli. Rozhlíželi se po pokoji, jako bych tu nebyla. Kéž by. 
"Nic tady nenechal?" zeptal se Radim. Neodpověděla jsem, jen jsem mu ukázala balíček papírovek. Zadívali se na mě. 
"Docela slušně si za mě zaplatil." řekla jsem se smíchem. 
"Naval to!"

Vyskočila jsem z postele a pokračovala. "A co když ne? Ty peníze jsem vlastně vydělala já."

"Docela si vyskakuješ na to, že jsi před chvílí málem brečela, nechtěj abych ti -" 

Skočila jsem mu do řeči. "Co, budeš se mnou zase chtít spát?" zasmála jsem se. "Hele jako ale posledně nic moc." dodala jsem a při vzpomínce na to jsem se zatřásla. Měl pravdu, tímhle jsem si docela naběhla, ale už mě nebaví jak se mnou zacházejí jako kus hadru a rozhodně mě nezabijí. Potřebují mě. Ohlédla jsem se na Jaka a ostatní, kteří stáli za ním a pobaveně se chichtali. Odhodila jsem peníze na postel. Ať si je klidně vezme do hrobu. 

Jake mě vedl tmavými chodbami do koupelny, kde jsem měla nachystané oblečení a ručníky. Přistoupila jsem k umyvadlu nad kterým viselo zrcadlo a podívala se na sebe. Pohled jsem na sobě dlouho neudržela, nemohla jsem se na sebe dívat. Jsem tak odporná, tak blbá, hnusná. Stoupla jsem si pod tekoucí sprchu a sledovala jak voda odtíká. Když jsem vyšla z koupelny, čekal tam na mě Jake. Je tu něco jako můj učitel? Jak to nazvat, neustále na mě dohlíží, nebo kontroluje? Už to mám, Jake je jako ostraha ve věznici. Nikdo mu neuteče. 
Vrátila jsem se zpátky do své "cely" kde jsem zase zůstala sama. Jen já a ticho. 

"Zítra za tebou přijde další." řekl mi, když jsem se posadila na matraci. Tohle je teď má náplň dne? Ráno vstát, odpoledne se vyspat s neznámým chlapem a pak jít zase spát? Nahlédla jsem pod matraci. Moje 2 zbraně tu stále jsou, ale ještě není správný čas.