„Unesená Katka T."

Kapitola 25

Zhluboka dýchám ten čistý vzduch co je kolem mě a rozhlížím se po krajině rozléhající se okolo budovy. V levo od budovy jsou zaparkovaná černá luxusní auta. Vepředu nevyužitý velký kus pozemku, který by mohl sloužit k zahrádce či bazénu a za ním pak už jen les. Zapadlé místo na okraji lesa, které ani není zaznačeno na mapách. Místo, kde by mě nikdo nehledal, protože o něm nikdo neví.
Denní světlo mě přímo bodá do očí a proto svoji hlavu odvrátím dolů. Zadívám se na trávník na kterém stojím. Na první pohled poznám, že se jedná o neudržovaný trávník, kvůli jeho výšce. Všimnu si kapkách na stéblech trávy. Déšť by odpovídal typickému podzimnímu počasí. Když jsem se naposledy ptala, co je za měsíc bylo mi řečeno, že září. Nevím jestli tomu ale stále tak je.
Z mých myšlenek a kochání se přírodou mě vytrhne Jake, který mě táhne směrem k autům. Z dálky vidím postavu muže stojícího u jednoho z aut. Když přijdeme blíž poznám i jeho tvář. Tohle je můj nový majitel, jak říkal Radim. S Jakem si podají ruce a pak začnou diskutovat. O mně. Rozhovor nechci poslouchat, snažím se ho, ikdyž ne moc úspěšně nevnímat a pozornost věnuji opět teniskám a povrchu na kterém stojím. Tentokrát to není trávník, ale betonové parkoviště. Kousky štěrku jsou ale stejně nasáklé vodou jako stébla trávy.
"Tady je částka, která byla stanovena." řekne muž. Jakoby slovo částka byl můj povel na který mám reagovat, zvedla jsem hlavu a podívala se kolik kusů papírovek tvoří můj život. Jake tučný houf papírovek přijal a založil do kapsy u kalhot. Podívala jsem se na něj vyčítavým pohledem, který pro něj ale nic neznamenal. Na tváři jsem ucítila dotek. Ikdyž jsem na doteky byla zvyklá, pokaždé mi z nich přejela husina po celém těle. Přála bych si necítit už nikdy žádné doteky. Hlavu jsem naklonila na muže a zadívala se mu do tmavě hnědých očí z kterých jde strach.
"Neboj užijem si spolu dost srandy." řekne a pustí ruku z mé tváře. Moje husina zmizí, ale naopak přichází nervozita a strach.