„Unesená Katka T."

Part 6

Snažila jsem se z provazů vyvléct, pokaždé mě ale akorát víc pořezaly. Vzdala jsem to, prostě jsem tam čekala. Bála jsem se toho, co bude.

„Dávej na ni pozor, je to mrcha, ještě ke všemu studuje na policejní, takže se ubrání a .." poznala jsem hlas Jaka. Skoro to vypadalo jako by mě chtěl ochránit. Vypadalo by to tak kdyby vypustil slovo mrcha. Ale jak sakra vědí, že jsem na policejní škole a když to vědí, proč i přesto tu jsem? Tolik otázek a žádná odpověď.

„Dobrý, já vím, když něco zkusí tak uvidí." řekl neznámý hlas. Kolik chlapů v tomhle domě je? To je ono, myslím, že jsem v domě, protože jsem zase v jiném pokoji. Ale proč jsou na všech oknách okenice?

Z mého přemýšlení mě vytáhly kroky, které se stále přibližovaly. Nakonec předemnou stál jeden chlap. Prohlédla jsem si ho. Hubeňour. Bude mít nulovou sílu, to bude moje výhoda.

„Kačenka se nám probudila." řekl a hladově se na mě díval. Nějak tak, jak se chlap dívá na ženu. Nechci vědět co se mu honí hlavou.

„Nejsem žádná Kačenka." zaprotestovala jsem.

Začal se ke mně přibližovat pusou. Líbal mě od břicha až k prsům. Nic nechutnějšího jsem v životě nezažila. Hlavně se tomu strachu nepoddat. Když byl mnou natolik rozptýlený, mírně jsem se rozhoupla a silně ho kopla do břicha. Rozzlobila jsem ho tím.

„Za tohle dostaneš lekci!!" zařval a začal mi uvolňovat ruce z provazů. Ano.
Hned co jsem měla volné ruce, začla jsem se bránit. Snažila jsem si vzpomenout na všechny chvaty, které jsem znala ze školy. Když máte hněv a strach dohromady, jde to samo. Nedá se říct, že by se neuměl ubránit. Ale špatně si chránil tělo a tak dostat ho nebylo zase tak těžké. Ovšem kdybych si měla představit, že bojuji s takovým Jakem. Bez mrknutí oka bych byla na zemi.
Poté, co jsem ho dorazila kopnutím do rozkroku a on se válel na zemi a skučel, jsem se rozběhla ke dveřím. Vykoukly na mě 2 cesty. Doprava nebo doleva? Kratší je ta v levo. Rozeběhla jsem se a u zatáčky se koukla za roh. Stáli tam 2 chlapy. Neznala jsem je. Bez přemýšlení jsem se otočila a utíkala zpátky. Bohužel si mě všimli a utíkali za mnou.

Křičeli na mě ať stojím, ale něco mi říkalo ať běžím dál. Sice jim neuteču ven, ale nemůžu je nechat mne jen tak chytit.
Jakmile jsem zaběhla za pravý roh stál tam Jake. Chtěla jsem proběhnout kolem něj i přesto, že jsem věděla, že nemám šanci. Chytil mně za pas tak silně, že jsem myslela, že mně přelomí napůl. Za pár sekund přiběhli i ti dva co se mně snažili chytit. Dali mi, co proto.
Jake mně držel za paže a já usoudila, že nemá cenu se s ním prát. Ti dva mě kopali do břicha a jelikož jsem na sobě měla stále jen spodní prádlo, tak mi to připadalo stokrát horší. Byla jsem stokrát zranitelnější. Když už jsem neměla ani sílu sebou cukat, chytili mně za nohy a doslova odhodili na zem. Zase jsem v jiné místnosti. Tohle mi nedává smysl. Buď jsem na nějaké opuštěné farmě a nebo v sakra velkým domě.

Zase jsem ležela na studené zemi jako na začátku. Schoulená v klubíčku jsem se chytala za bolavé břicho. Sklonil se ke mě Jake.
„Ty ani nevíš o kolik těžší si to děláš, když s náma furt bojuješ.." pohladil mě po vlasech. „Až se to dozví budeš mít víc a víc zájemců." neodpověděla jsem mu. Kdybych mohla ptám se. Momentálně na to, ale nemám sílu. Usnula jsem.