„Unesená Katka T."

Part 9

„Sedni" řekl mi a později rukou pokynul na jídlo a pití, které leželo na stole. Zabořila jsem lžičku do jogurtu s cereáliemi a nabrala si. Začala jsem přemýšlet nad tím, co mi říkal Radim. Chci se ho na to zeptat, ale nevím jak. Bojím se ho, že mi něco udělá, jde z něj obrovská síla, ze které mám respekt.

„Jak sis mě vybral?" prohodila jsem nakonec mezi sousty.

Nechtěla jsem se mu dívat do očí a tak jsem tupě zírala do jogurtu, jako bych se v něm něco snažila najít. Už jsem si myslela, že neodpoví, ale potom z něj přeci jen něco málo vypadlo.

„Viděly jsme se už dávno.." mluv dál, říkala jsem si. „Stál jsem náhodou před tvým domem a ty jsi měla jít se psem." dořekl.

Panebože. Pamatuji si ho. Bylo to o podzimu, vždy v 9 večer chodím před barák na chvíli, v ten večer jsem se zrovna koukala na kriminálku, kde byl únos dívky. Proto když jsem ho uviděla stát před tím domem, čekala jsem než odejde, ale on pořád stál. Viděl jak jsem se na něho podívala a pak odskočila pryč, proto jsem se bála ještě víc. Když nakonec odešel, vyšla jsem, ale on neodešel úplně. Jen popošel. Zděsila jsem se a šla na druhou stranu. Nechala jsem psa vyčůrat, ale když jsem viděla jak se vrací zpátky ke mně, rozběhla jsem se do vchodu, který vedl do sklepa. Při mé smůle se nerozsvítilo světlo, co bylo nad dveřmi a jelikož byla tma, já neviděla klíčovou dírku abych si otevřela. Myslela jsem, že mě zabije. Ale on jen stál a díval se na mě. Po chvíli hmatání a zkoušení jsem nakonec dveře otevřela a vrthla do sklepa.
Dál nic neřekl, z mého výrazu nejspíš poznal, že jsem si vzpomněla. Zjišťuji tady věci, o kterých bych nejraději nevěděla. Dozvím se ještě něco?

„Další dva týdny jsem nechodila se psem, protože jsem si myslela, že se vrátíš a.." vzlykla jsem. „Proč si čekal dalších 7 měsíců?" zeptala jsem se nechápavě.

„Musel jsem o tobě zjistit víc a naplánovat to." Takže mezitím, co jsem si žila svůj život někdo plánoval můj únos. Nejhorší na tom je, že Jake se ani trochu netváří, jakoby ho to mrzelo.

„Takže unášíš holky.." vypustila jsem svou myšlenku nahlas. Neodpověděl.
„Řekni mi už konečně kde jsem.." zvýšila jsem hlas. Odpovědi jsem se nedočkala. „Prosíím!" zařvala jsem hystericky. Stále nic. „Co je dnes za den?" pokračovala jsem ve svých otázkách.

„Úterý." odpověděl klidně.
„A kde jsem?!" zkusila jsem znovu. Zasmál se mi.
Jsem tu už 4 dny, máma musí být zničená. Co asi dělá Dominika? Dala o mém zmizení aspoň vědět policii nebo se ani neobtěžovala. Až ji uvidím, tak.. a uvidím ji? Ano, uvidím. Dostanu se odtud, vím to, jen to nesmím vzdát.
Při mém hloubání jsem si ani nevšimla, že do pokoje přišli další 4 muži. 3 jsem poznala, čtvrtého ne.
Jeden byl Radim, toho znám až moc dobře. Druhý ten, kterému jsem utekla a třetí ten, co mě polil colou v McDonalds, mohlo mě napadnout, že je to past. Jsem v 1 domě s 5 muži.