Jedině On

#10

,,Dem se bát?'' ,, Já se nebojim ničeho.'' ,, Jak myslíš.'' zasmál se a šel objednat lístky. Však ještě uvidíme, kdo si půjde jako první vyměnit spodky.

Pohled Lucky

            ,,Já nemám co na sebeee! '' zakňučela jsem. Martin ke mně přišel a prohlédnul si skříň plnou oblečení. ,, Děláš si srandu?'' zasmál se při pohledu na tu tunu oblečení. Začal se v tom přehrabovat a já jenom bezmocně přihlížela. ,, Máš vůbec něco s krátkým rukávem?'' zeptal se udiveně a ukázal na obrovskou hromadu svetrů. Sklopila jsem oči a znovu znechuceně upozornila na svoje ruce plné jizev. ,, Vezmu si něco s dlouhým rukávem, aby ses za mě nemusel stydět,'' rozhodla jsem a šáhla jsem po prvním svetru, který mi přišel pod ruku. ,, No tak na to rychle zapomeň dámo. Nestydím se za tebe. Právě naopak,'' řekl přísně a opatrně mi svetr vytrhl z ruky.

            Překvapeně jsem ho pozorovala, jak se znovu hrabe v záplavě mého oblečení. ,, Ááá, tady je to, co jsem hledal,'' zaradoval se a hodil po mně bílé tričko s kotvami a krátkým rukávem. Hned za ním na mě přistáli modré džínové kraťasy. ,, Za deset minut ať si dole.'' Pohladil mě po vlasech a s úsměvem odešel z pokoje. Rychle jsem to na sebe hodila a prohlížela se v zrcadle. Hmm, na to, že je to kluk, umí docela dobře vybírat a kombinovat oblečení. Možná i líp než já. Uchechtla jsem se a popadla do ruky hřeben. Chvíli jsem bojovala se záplavou mých dlouhých vlasů, ale nakonec se mi podařilo vyplodit něco jako účes. Naposled jsem se podívala do zrcadla a nervózně jsem sešla po schodech dolů.

     ,, Vypadáš nádherně,'' špitl ohromeně a obejmul mě. ,, Děkuju,'' usmála jsem se a trochu se začervenala. Oplatil mi úsměv, popadl mě za ruku a zamířil ke dveřím. Ochotně jsem ho následovala, zamkla dveře a po jeho boku kráčela směrem k velkému nákupnímu centru.

Pohled Martina

            Šel jsem potichu vedle ní a užíval si její přítomnost. Nevím, proč se stydí chodit v krátkém oblečení, postavu má dokonalou a vždycky jí to sluší. Ach jo, měl jsem z tý skříně vyhrabat něco s hodně velkým výstřihem. Znovu jsem se pousmál nad svými úchylnými nápady a rychle je zahnal, i když nerad. ,, Martine?'' ,, Jo?'' ,, Na kolik jsi to kino objednával?'' ,, Na půl druhou. Proč?'' odpověděl jsem jí trochu nechápavě. ,, Já jenom že je za pět půl,'' zasmála se. Sakra. Když si všimla mého vyděšeného výrazu, začala se smát ještě víc. ,, Jako fakt?'' zeptal jsem se a doufal jsem, že si dělá srandu. ,, Jako fakt.'' zopakovala po mně. Cesta trvala ještě minimálně čtvrt hodiny. ,, To nestíháme.'' Jako by mi četla myšlenky. ,, To jsem rád, že to tvému holčičímu mozečku taky došlo,'' zasmál jsem se. Uraženě to mě strčila a já málem spadnul na zem. ,, Tyyyy!'' vykřikl jsem a skočil na ní. Ve vzduchu jsem se přetočil, takže dopadla ona na mě. Pevně jsem jí chytil a nechtěl jí pustit.

,, Martine, ty pako, pusť mě!'' začala ječet a to mě motivovalo k tomu, abych jí chytil ještě pevněji. Mlátila a kopala, ale nebylo jí to nic platné. Oba jsme se smáli na celý park. ,, Vzdávam se,'' hlesla udýchaně a přestala se zmítat. Bez odpovědi jsem jí začal lochtat. Znovu začala ječet a smát se. Když už mi jí bylo líto, a bylo vidět, že už nemůže, nechal jsem jí a vyčerpaně dopadl na zem vedle ní. ,, Na to, že jsi holka, máš docela výdrž, '' uznal jsem. ,, Vždyť říkam, že jsem odolnej kus.'' Znovu se zasmála a já se na ní podíval. ,, To jo,'' řekl jsem a přisunul se blíž k ní. ,,Teď nebo nikdy." problesklo mi hlavou. Tázavě se na mě podívala. Chytil jsem ji za bradu a přitáhl se k jejímu obličeji. Naše rty se spojily do krásného, procítěného polibku. Hladil jsem jí rukou po zádech a ona mi obtočila ruce kolem ramen. S radostí jsem se nechal unášet tím, po čem jsem tak dlouho toužil. Po chvíli se ode mě odtáhla a stydlivě se na mě podívala. Přitom se snažila skrýt to, jak zčervenala, ale moc jí to nešlo. Byla strašně roztomilá. Usmál jsem se a beze slova jsem jí pomohl vstát.

,, Mno, do toho kina už to asi nestihneme,'' přerušil jsem chvíli ticha. Zasmála se a kývla hlavou. ,, Tak zajdem aspoň na zmrzku? '' navrhl jsem a ona souhlasila. ,, Jakou si dáš?'' zeptal jsem se jí asi o čtvrt hodiny později, když už jsme stáli u stánku. ,, Jahodovou,'' odpověděla a mlsně se zadívala na kornout, který jí podala prodavačka. ,, Ty si nedáš?'' zahuhlala s plnou pusou zmrzliny, když jsme odcházeli od stánku. ,, Ani ne, ale ochutnam od tebe tu jahodovou,'' zasmál jsem se a rychlým pohybem jsem jí kornout vytrhnul z ruky. ,, Héééj, vrať mi to,'' zakňučela a udělala psí oči. Rychle jsem spolkl co nejvíc zmrzliny to šlo, a poloprázdný kornout jí vrátil zpátky. Uraženě se na mě podívala, ale když viděla, jak jsem se chytl za hlavu u snažil se rozmrazit svůj mozek, jenom se uchechtla. ,, To máš za to,'' řekla a strčila do mě. Uraženě jsem se zasmál, popadl jí za ruku a zamířil směrem domů. ,, Jsi fakt krásná,'' stihl jsem poznamenat. S úsměvem zakroutila hlavou, a zčervenala ještě víc.

Takže, dneska to seknu tady. Doufám že se vám tenhle příběh líbí ^^