Jedině On

Messenger

Přišla jsem domů, vyslechla si pár nadávek od mámy, umyla jsem nádobí a zalezla si do pokoje. Hodila jsem s taškou do kouta, převlékla se do vytahaného trička a tepláků, sepnula si vlasy do drdolu a sedla si na postel. Přesně tak, jak to dělám každý den. Vzala jsem do ruky mobil a rozklikla Messenger.

Napsala jsem Míše a položila mobil vedle sebe na postel. Zavřela jsem oči a pokoušela se usnout. Z polospánku mě vyrušilo cinknutí mobilu.. Potichu jsem zaklela a sáhla po mobilu. Asi mi napsala Míša. Místo zprávy na mě ale vybafla žádost o přátelství. Podle fotky jsem hned poznala, že je to on. Bože , on je fakt neodbytnej. Chtěla jsem tu žádost odmítnout , ale omylem jsem klikla na přijmout.

Gratuluju Lucko, jsi velmi šikovný člověk. Okamžitě mi napsal.

Martin Brown: Ahoj, jsem rád, že si mi tu zadost přijala, ve škole ses tvářila dost ledově :D

Ledově? Co si o sobě sakra myslí? On asi nepochopí, že nemám zájem se s ním bavit. Zobrazila sem si to a šla si číst na wattpad.

Martin Brown: Ale ale, tak asi ne jenom ve škole. To ses vážně rozhodla neodepisovat?

You: Možná.

Odepsala jsem mu, protože mě začalo zajímat, co po mě chce.

Martin Brown: Jsi tvrdohlavka. To se mi líbí. Jinak ale vypadáš mile.. Teda aspoň na sobě nemáš tolik makeupu jako ty ostatní barbie.

You: Vždyť jsi mě viděl dneska poprvý.

Martin Brown: Právě proto se chci seznámit.

You: Proč zrovna se mnou?

Martin Brown: A proč ne? 1. Neteče z tebe make up. 2. Nenosíš jenom nechutně neonově růžový oblečení . Stačí. :D Prostě jsi mě zaujala.

You: A co po mě vlastně chceš?

Martin Brown: Jak jsem říkal. Seznámit se.

Prokroutila jsem oči. Vážně nechápu, proč se chce seznamovat zrovna se mnou. Nejsem ničím výjimečná. Spousta holek by byla štěstím bez sebe, kdyby jí napsal kluk jako je on. Musela jsem uznat, že byl hezkej, ale to pro mě nehrálo žádnou roli.

You: Jak myslíš.
You: Mimochodem, vzbudil si mě.