Jedině On

# 21

Pohled Martina

,, Martine?'' ,, No?'' ,, Ona usnula,'' zasmála se Míša a pomalu se zvedla ze židle. Uchechtl jsem se a jemně pohladil Lucku po tváři. Už jsem mířil ke dveřím, když jsem si všiml, že Míša pokládá na stůl nějaký balíček. Když viděla můj nechápavý výraz, hned se pustila do vysvětlování. ,, Luci má zítra narozky, a já zítra jedu pryč, na dva týdny do Chorvatska, tak jí to nechám tady,'' sdělila mi. Chápavě jsem přikývl a vydal se domů. 

          O půl hodiny později jsem stál před zlatnictvím. Vešel jsem dovnitř a slušně pozdravil. Očima jsem přejížděl po desítkách náušnic, náramků, hodinek, náhrdelníků, a všelijakých jiných šperků. Moji pozornost upoutal stříbrný řetízek se srdíčkem, vysázený malinkými červenými kamínky. Představil jsem si ho, jak by se krásně vyjímal na její pevní hrudi, jak by se lehce nadzvedával pokaždé, když se nadechne. Zamilovaně jsem na něj koukal a přemýšlel, jestli by se Lucce líbil. Když jsem došel k závěru, že by se jí líbit mohl, podal jsem prodavači nemalý obnos a nadšeně vyšel z obchodu. Cestou jsem se ještě stavil a koupil jí nějaký parfém, u kterého jsem musel doufat, že mi prodavačka dala dobré doporučení, protože v těchto věcech se prd vyznám. Spokojeně jsem došel domů a všechno pečlivě zabalil. Tím ale moje přípravy ještě zdaleka nekončily.

 *Následující den*

Pohled Lucky

 
        Naposledy jsem se porozhlédla po pokoji, jestli jsem něco nezapomněla, a pak rychlým krokem konečně opustila to místo, které tak nemám ráda, ale i přesto se tam často nacházím. V ruce jsem svírala balíček od Míši, ve kterém se nacházela naprosto dokonalá sukně a nějaké ty serepetičky z drogerky, např. řasenka, laky na nehty a podobně. Po nekonečné cestě tramvají jsem konečně došla domů. Vešla jsem dovnitř a zasedla ke stolu. Hlava mě pořád bolela, ale podle doktorů to není nic vážného, díkybohu. Jako správný závislák, jsem vzala do ruky mobil a klikla na messenger. Ze všeho nejdřív jsem Míše poděkovala za úžasný dárek a následně napsala Martinovi.

You: Ahoj.

Martin Brown: Ahoj, tak co, jak se cítíš?

You: Dobře, už jsem doma :)

Martin Brown: Fakt? Tebe už pustili? Tak to je skvělý! Nechceš se dneska sejít?

You: Moc ráda.

Martin Brown: Super! Tak já tě za dvě hodinky vyzvednu, jo? :)

You: Ok, těšim se! :D :)

Martin Brown: Já víc :*

You: Jo a, Martine?

Martin Brown: Ano Krásko?

You: Děkuju, že si mi pomohl. Bez tebe.. Bůh ví, co by mi udělal.

Martin Brown: To byla samozřejmost, a už na toho kreténa nemysli.

You: Pokusím se, tak zatím pa. 

Martin Brown: Pa :)

Odložila jsem mobil a dobelhala do pokoje. Stoupla jsem si před zrcadlo. Vážně už je mi 17? Rozhodně tak nevypadam. Ani trochu. Prohrábla jsem si vlasy a plácla sebou na postel. Mám spoustu času. Co asi teď dělají rodiče? Určitě si na mě ani nevzpomněli. Povzdechla jsem si.

Po chvíli lenošení a miliardě marných pokusů o překonání jednoho pitomého levelu v Color Switch, jsem se zvedla a nepřítomně zírala do skříně. Co si na sebe vezmu? Šaty? Triko a kraťasy? Triko a dříny? Svetr? Overal? Tu novou sukni? Bože, já nevím. Nakonec jsem se rozhodla, že si vezmu něco trochu svátečního. Když už mam ty narozky, tak ať nějak vypadam, ne? Vytáhla jsem světle modré šaty, dlouhé někam nad kolena. K nim jsem zvolila černé lodičky na menším podpatku a doufala, že se nepřizabiju. Doťapkala jsem si dát sprchu, oblékla si šaty, vlasy jsem si sepnula do jednoduchého drdolu a přemýšlela, jestli si mám udělat černé linky. Nakonec jsem se rozhodla jenom pro řasenku. Naposledy jsem se prohlédla v zrcadle a netrpělivě očekávala Martina. 

      Když už jsem si začínala myslet, že si netrpělivostí ukoušu ruku, konečně se objevil ve dveřích. ,, Wow, vypadáš dokonale,'' prohlásil a s otevřenou pusou si mě prohlížel. ,, Děkuju,'' špitla jsem a trochu se začervenala. ,, Jsi roztomilá, když se červenáš.'' Po tomhle prohlášení jsem zčervenala ještě víc. ,, Tak pojď,'' usmál se Martin a za ruku mě odvedl až k luxusnímu autu, kde na nás čekal řidič. S otevřenou pusou jsem se podívala na Martina. ,, Hlavně, ať ti tam nevletí moucha,'' ušklíbl se a jako správný gentleman mi podržel dveře. Nastoupila jsem a on si sedl dozadu vedle mě. ,, Tak co, líbí?'' ,, Je to dokonalý, ale můžeš mi prosím vysvětlit, jak sis mohl dovolit soukromého řidiče?'' zasmála jsem se a ještě jednou se porozhlédla po tom úžasném autě. Připadala jsem si jako princezna. Někdo by řekl, že jako zlatokopka. Uchechtla jsem se nad tou představou. Lucka zlatokopka.

              ,, To není můj řidič, ani moje auto, jak už ti asi došlo. To je všechno tátovo. Když potřebuju odvoz, táta mi to auto i s řidičem půjčí,'' vysvětloval. Jeho rodiče jsou bohatí? O tom se mi nikdy nezmínil. Co já se o něm ještě všechno nedozvím. Jenom jsem zakroutila hlavou a chytla Martina za ruku. Usmál se a stiskl ji pevněji. Celou cestu jsme si povídali, takže utekla docela rychle. ,, Luci? Mám na tebe takovou prosbu. Můžu ti zavázat oči? Mám pro tebe.. Překvapení.'' Vykulila jsem oči. ,, Co? Jaký překvapení?'' ,, Kdybych ti to řekl, už by to nebylo překvapení,'' uchechtl se. ,, Tak fajn,'' zasmála jsem se a nechala ho, aby mi šátkem zavázal oči. Nevím proč, ale přišlo mi to hrozně vtipné. Smála jsem se i tomu, že jsem se při vystupování z auta praštila do hlavy. ,, Jau,'' zasmála jsem se a Martin se hned omlouval, že měl dávat větší pozor. Se smíchem jsem ho ujistila, že je to v pohodě, a nechala se od něj vést, bůh ví kam. Ale věřila jsem mu.

           Najednou se zastavil. ,, Už jsme tady,'' řekl tajemně. Nevím proč, ale trochu se mi třásly ruce. Pomalu jsem si sundala šátek z obličeje. To, co jsem uviděla, mi málem vyrazilo dech. Srdce se mi rozbušilo a já si začínala myslet, že by bylo nemožné, aby to někdo neslyšel. Do očí mi vyhrkli slzy radosti. Nehybně, s otevřenou pusou jsem koukala, na to místo, kam mě zavedl. 

Pokračování příště. Tak, kam myslíte, že jí zavedl? o.o xD Doufám, že se díl líbil, budu ráda za každý vote, koment, i přečtení. ^^