Jedině On

#19

Položil mi ruku na rameno a usmál se. ,, Krásko?" ,, No?" ,, Víš, že jsi strašně nádherná, když se směješ?"

Pohled Martina

Natáhl jsem se k míse s brambůrky a vzal ji do ruky. ,, Otevři pusu." zasmál jsem se a zamával Lucce s brambůrkem před nosem. ,, Ham." ušklíbla se a otevřela pusu. Dal jsem jí ten brambůrek a mísu opět položil. Napil jsem se a pokusil se sledovat děj filmu, ale moje myšlenky si vždycky našli cestu až k ní. Koutkem oka jsem ji pozoroval. Byla dokonalá. ,, Neslintej." Trhnul jsem sebou a začal vnímat okolní svět. Až teď jsem si všiml, že jsem celou dobu koukal na ni. A ne koutkem oka. Přímo jsem na ni civěl. Promnul jsem si oči a omluvně jsem se na ni podíval. Usmála se na mě a chytla mě za ruku. ,, Až příště budeš přemejšlet, alespoň se koukni jinam," zasmála se. ,, Jak si to poznala?" ,, A co jako?" ,, No, že jsem přemejšlel o tobě." Překvapeně nadzvedla obočí. ,, O mně?" Kurva. Právě jsem se prozradil. Proč nemůžu jednou držet hubu?! Provinile jsem pokýval hlavu. ,, Doufám, že v dobrým," zasmála se a šťouchla mě do ramene. ,, Jak jinak," usmál jsem se pohladil jí po tváři.

Chytil jsem ji za boky a posadil na sebe obkročmo tak, že měla obličej těsně u toho mého. ( Kdyby někdo nevěděl, tak podobně jako na obrázku :D ). Mé rty se dotkly těch jejích a já byl v sedmém nebi. Tak krásná. Tak milá. Tak dokonalá. Usmál jsem se do polibku, když mi zamotala ruce do vlasů. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a v tichosti hleděli do očí toho druhého.

Beze slov se mi vrhla kolem krku a zabořila hlavu do mého ramene. Objal jsem jí rukama a jemně ji hladil po zádech. Zavřel jsem oči a nechal se unášet touhle krásnou chvílí, když najednou zazvonil zvonek. ,, K sakru," řekli jsme oba najednou. Vysmátě jsme se na sebe podívali a ruku v ruce jsme došli dolů ke dveřím. Zkrz kukátko jsem nahlédl ven. Ztuhl jsem. ,, Kdo to je?" Přišla ke mně Lucka a pohladila mě po rameni.

Pohled Lucky

,, James," pronesl chladně. Srdce se mi rychle rozbušilo a o krok jsem couvla. ,, Ne.. Ne!" špitla jsem potichu. ,, Nechci ho vidět. Je mi z něj na nic. Nejradši bych mu otočila tu jeho oslizlou hlavičku o 360 stupňů. ,, Já toho kreténa zabiju!" Zařval Martin, když viděl, jak jsem posmutněla. Naštvaně otevřel dveře. ,, Ale ale, koho to tu máme? Přišel si ochránit svojí holčičku? " uchechtl se James, když spatřil Martina ve dveřích. ,, Tobě to minule nestačilo?!" frknul posměšně Martin a v jeho pohledu bylo vidět, že se jen tak tak drží. Minule? Udiveně jsem nadzvedla obočí. ,, Vypadni a nech ji na pokoji," dodal Martin. ,, Nechápu, co na něm vidíš Lucko. Krásy moc nepobral a určitě šukal s půlkou města," ušklíbl se James, ignorujíc Martina. Nevím, kde se ve mně vzala ta odvaha, ale stoupla jsem si před Martina a podívala se na toho slizouna pohledem, který by dokázal vraždit.

,, Tak podívej se, chlapečku," začala jsem a na slovu chlapečku jsem si dala obzvlášť záležet. ,, Martinovi nesaháš ani po kotníky, nehledě na to, že vypadáš, jako kdybys vylezl z popelnice a chováš se jak pětileté děcko, co ojelo minimálně půlku školy. A jestli si dobře pamatuju, nikdo se tě o tvoji přítomnost neprosil, takže si zbal všechny tvoje ubohé balící metody a vypadni odsud!" Dokončila jsem a práskla za sebou dveřmi. Naštvaně jsem oddychovala a opřela se rukama o stůl. ,, No teda, já čumim." Otočila jsem se na Martina, který na mě ohromeně hleděl. ,, Kdybych měla alespoň trochu síly, nejspíš bych mu i jednu vrazila," prskla jsem a začala jsem litovat, že cvičim tak málo. ,, To jsem udělal už za tebe." ,, Cože?" ,, Tak trochu jsme se porvali, no." On se popral? Kvůli mně? ,, Ale neboj, jsem pohodě, schytal to hůř," dodal hned.

,, Asi bych si neodpustila, kdyby se ti kvůli mně něco stalo," přiznala jsem. Chytil mě za ruce a přitáhl si mě k sobě. ,, Budu se za tebe vždycky rvát, i kdyby mě to stálo život, " zašeptal mi do ucha. Najednou jsem nevěděla, co říct. Co si mám myslet. Mám ho ráda? Ano, moc. Má rád on mě? Doufám, že jo. Ale bála jsem se. Bála jsem se mu to říct. James byl sice idiot, ale jedno mě naučil. Vyznat klukovi city není tak jednoduché, jak se zdá. Nedá se to vrátit zpátky. A rychle se to může otočit proti vám. Dívala jsem se do jeho nádherných očí a přemýšlela, jak to bude dál. Říct mu to? Nebo to tajit?

Takže, pokračování příště. xD Co byste dělali, kdybyste byli na místě Lucky? Nebo, jak byste reagovali, kdyby se před vašimi dveřmi objevil někdo, o jehož přítomnost rozhodně nestojíte?