Jedině On

# 23

          Když jsme se asi o hodinku později vraceli domů, byla jsem pořád celá roztřesená a tak šťastná, že jsem musela vypadat jako na hodně silných povzbuzovacích látkách. Jednou rukou jsem objímala Martina kolem ramen a tou druhou svírala v ruce onen náhrdelník. Zasněně jsem dívala někam před sebe tak dlouho, až už to Martin nevydržel a zatřásl se mnou.  ,, Halo, žiješ? Vypadáš, jako kdyby sis představovala nahatýho Justina Biebera,'' zasmál se a já si ho přeměřila pohledem. ,, Ha ha ha,'' pokusila jsem se o uražený tón, ale nakonec jsem se zasmála i já. I přes odpor pásu si mě přitáhl blíž k sobě.

   ,, Si nádherná, když se pokoušíš bejt naštvaná," pošeptal mi do ucha a mě z nějakého neznámého důvodu naskočila husí kůže. Zčervenala jsem a sklonila hlavu. Martin se jenom uchechtl a dál pozoroval něco z okna.
Když jsme konečně dorazili domů, čekalo tam na mě další překvapení. Na stole ležel velký čokoládový dort, ozdobený jahodami. Já umřu! Proč je tak úžasnej? ,, Víš, že čokoládu nejím?" ušklíbla jsem se a čekala na Martinovu reakci. Čekání se vyplatilo, protože ten jeho zmatený obličej byl tak roztomilý, že jsem litovala, že u sebe nemám foťák. ,, Cože? Jakto? To mě mrzí, promiň, to jsem netušil," začal ze sebe koktat a já měla co dělat, abych se nerozbrečela smíchy. Snažila jsem se udržet vážnou tvář, ale po chvílí mi začali cukat koutky. ,, Ty..!" řekl uraženě Martin a otočil se ke mně zády.

    ,, Měl si vidět ten tvůj výraz," pronesla jsem zkrz smích a snažila jsem se Martina otočit k sobě čelem. Samozřejmě, že jsem s ním nepohnula ani o centimetr. Najednou se prudce otočil a jedním rychlým pohybem si mě přehodil přes rameno tak, že jsem měla hlavu těsně u té jeho. Zamířil se mnou ke schodům, ale díky mé pohotové reakci se mi podařilo cestou nabrat velký kus dortu do ruky. Když to Martin nejmíň čekal, prudkým švihem ruky jsem mu dort rozplácla o obličej. Martin se překvapeně zastavil a posadil se i se mnou na schody. Otřel si tmavý krém z očí a než jsem se nadála, měla jsem ten sladký  krém na obličeji i já.

  ,, Hej!" vyprskla jsem a uraženě se na něj podívala. Posadila jsem se obkročmo na jeho nohy a zblízka jsem mu koukala do očí. ,, Zničila si ten dort," fňuknul a já roztála z jeho smutného výrazu. Tak roztomilej. Tak krásnej. Tak dokonalej. ,, Nezničila, jíst se dá pořád," nenechala jsem se jeho smutným kukučem rozhodit a vyplázla na něj jazyk. Martin si mě najednou přitáhl k sobě a opět spojil naše rty do vášnivého polibku. Jeho ulepené čelo lepilo na to moje, ale mě bylo najednou všechno jedno a nechala jsem se unášet tou krásnou chvílí. Když se ode mě odtáhl, své rty ihned přemístil na můj krk, kde se za doprovodu mých stenů začal rýsovat pořádný červený flek, který všichni známé pod názvem cucflek.

      Přivřela jsem oči a zajela mu rukou do vlasů. Když byl se svým dílem na mém krku spokojen, opřel svůj nos o ten můj a opět se mi zadíval do očí. Moje tváře začali nabírat sitě červenou barvu. Z jeho pohledu byla vidět láska, něžnost, snad i chtíč jsem tam zahlédla. Jedině on dokázal na mé tváři vykouzlit úsměv za každých okolností. Jedině on byl ten, kterého jsem kdy milovala a budu milovat. Jedině on mě chránil, pečoval o mě, miloval mě. Jedině on mě vždy dokáže potěšit už jen svou přítomností. Jedině on. Martin Brown.

      
!!PŘEČÍST!!
Takže dneska o něco kratší kapitola, doufám, že nevadí. :D A tu příští bych chtěla udělat takovou speciální. Do komentářů  pod tuhle kapitolku máte možnost napsat jakékoliv otázky ohledně tohoto příběhu. V dalším díle vám na ně ráda odpovím. Takže cokoliv vás bude zajímat, určitě se nebojte napsat do komentářů ^^ Vím, že komentáře sem většinou nepíšete, ale za pokus stejně nic nedám. :D Můžete se ptát úplně kohokoliv z příběhu, včetně mě :D Budu vděčná za každou otázku. Děkuju za přečtení a pá u dalšího dílu. c:

Mystery