Jedině On

#28

  ,, Kam jdeme?'' zeptala jsem se skrz smích. ,, Ukážu ti jedno místo, který mám moc rád,'' opětoval mi úsměv a stiskl moji ruku pevněji.

Pohled Martina

             ,, Už tam budem?'' zakňourala Lucka. ,, Vydrž ještě,'' zasmál jsem se. ,, Doufam, že to bude stát za to!'' řekla vážným tónem. ,, To si piš, že bude,'' oplatil jsem jí vážný tón. Velká, rušná cesta města se začala měnit v menší cestičku, která se po dalších několika krocích změnila v úzkou pěšinku. Sebejistě jsem kráčel vpřed a těšil se, až mojí Krásce budu moci ukázat místo, kde jsem trávil jako malý hrozně moc času. Vzpomínám si, jak jsem jako malý pokaždé, když se rodiče hádali a křičeli na sebe, s brekem utíkal tak dlouho, dokud jsem nenarazil na tohle místo. Od té doby tam chodím přemýšlet, odpočívat, uklidňovat se. Po další chvíli chození už jsme procházeli lesem.

     ,, Aaa!" ozvalo se za mnou. Prudce jsem se otočil a musel jsem se uchechtnout. Lucka se zvedala ze země, celá od bahna. Naštvaně vydechla a odkopla klacek, který její pád zřejmě způsobil. ,, Ty moje malý telátko," usmál jsem se a přitáhl si ji k sobě. ,, Jsi v pořádku? " dodal jsem . ,, Snad jo, ale ty tepláky už tolik ne," zamumlala otráveně s pohledem upřeným na její nohy, celé pokryté hlínou. Znovu jsem si nemohl odpustit zlomyslné uchechtnutí. ,, Nesměj se,'' zakňourala. ,, Budu,'' vyplázl jsem na ni jazyk a sám jsem si uvědomoval, že se chovám jak malé dítě. ,, Tyyyy..!'' zasmála se Lucka a než jsem se nadál, už jsem ležel v bahně. A Lucka hned vedle  mě. 

    ,, Co dělááááš,'' zaúpěl jsem, když si na mě lehla a začala mě lechtat. Nezaváhal jsem a lechtání jsem jí začal oplácet. Nevím, jak dlouho jsme se tam takhle váleli, ale věděl jsem, že mému oblečení pračka už  nepomůže. ,, Stačí!'' rozhodla Lucka a schoulila se do klubíčka. Pomohl jsem jí vstát a chvíli jsem popadal dech. ,, Fuuuj, mam toho plný vlasy!'' ,, Vždyť je to jenom hlína,'' zasmál jsem se. ,, Ale mokrá hlína,'' odsekla Lucka, zaneprázdněná  vyndaváním listů z jejích nádherných vlasů.

  
    ,, Pojď, už tam skoro jsme," chytl jsem ji za ruku a postrčil ji vpřed. Chvíli jsme v tichosti šli, Lucka si volnou rukou vyndavala zbytky hlíny z vlasů a já ji s úšklebkem pozoroval. Konečně jsem v dálce zahlédl to místo. ,, Wow, je to tu nádherný," uznala úžasle Lucka a já jen mlčky přikývl. Obklopovaly nás stromy, zelená tráva, mech, květiny, krásné, čisté jezírko, na jehož okraji stála lavička. Je docela zvláštní, že sem nikdo nechodí. Možná je to tím, že je to tak daleko, pomyslel jsem si.  Máchl jsem rukou před sebe. ,, Vítej v mém ráji, " řekl jsem a přitáhl si ji do pevného objetí.