Jedině On

# 15

Pohled Lucky

          ,, Jo teto, děkuju, už můžeš jít, nic nepotřebuju.'' řekla jsem a pokusila se o falešný úsměv. Nezapomněla jsem na oko zakašlat, aby to vypadalo, že jsem nemocná. S úsměvem odešla a já byla konečně sama. A ano, hádáte správně, předstírala jsem, že je mi špatně, abych nemusela do školy. Abych ho nemusela vidět. Utíkala jsem před tím. Bála jsem se, že jsem ho nadobro ztratila. Ano, jsem srab. Nehoráznej. Ale nedokázala jsem to změnit. Dál jsem bezmocně ležela v posteli a plakala. Už tejden jsem nebyla na čerstvym vzduchu. Co to s tebou je Lucko? Jdi se alespoň projít, ať nedřepíš doma tak dlouho, že budeš mít za chvíli 200 kilo. To byla sice ironie, protože jsem skoro nic nejedla. Jako tělo bez duše jsem se zvedla a vyšla ven. Bloudila jsem uličkami, se svěšenou hlavou a sem tam mi po tváři stekla osamocená slza. 

         Co budu dělat? Nemůžu před ním pořád jenom utíkat. Takhle to nejde. Nechci ho ztratit. Prostě nesmím. Přemýšlela jsem, jak se k němu dostat, abych si s ním mohla alespoň promluvit. Najednou jsem si vzpomněla, že mi říkal, kde bydlí. Povídal mi o tom domě, kdy a jak se tam nastěhovali. Snažila jsem se vybavit si tu adresu. S nejistou představou jsem zašla do obchodu a koupila tam jeho oblíbené čokoládové cookies. Chabý dárek, ale nic lepšího jsem teď nemohla vymyslet. Zamířila jsem tam, kde jsem se domnívala, že bydlí. Obcházela jsem domy v té ulici a hledala jeho jméno na zvonku. Hledala jsem docela dlouho, takže jsem byla hodně nadšená, když jsem objevila ten správný dům.

        Zhluboka jsem se nadechla a třesoucí rukou jsem stiskla zvonek.
Bohužel to ale nebyl Martin, kdo mi otevřel. Ve dveřích se objevila příjemně vyhlížející žena. ,, Ehm, dobrý den, omlouvám se, že vás ruším, ale není tady Martin?" vykoktala jsem ze sebe a pokusila se o úsměv. ,, Před chvílí odešel ven s kamarády, mám mu něco vyřídit?" ,, A-Aha.. No.. Tak to nevadí, já přijdu jindy.. Děkuju." rozloučila jsem se a snažila se zadržet slzy. ,, A nechceš jít dál? Můžeš tu na něj počkat. " usmála se na mě. S radostí jsem přijala a vešla dovnitř. Stydlivě jsem následovala tu paní, nejspíš jeho mamku.

,, Posaď se, dáš si něco k pití?" Posadila jsem se ke stolu. ,, Ne, děkuju. " znovu jsem se pokusila o úsměv.

*****

           Povídali jsme si dlouho. Byla to fakt skvělá ženská. Byla s ní sranda, a zároveň byla milá a ochotná. Sem tam se mě vyptávala na Martina a na to, proč tu na něj čekám, ale to jsem vždycky nějak obešla s tím, že jsme se prostě pohádali. Zrovna mi vyprávěla nějakou příhodu ze služební cesty, a já se mohla udusit smíchy. Najednou jsem uslyšela zvuk klíče v zámku a ve dveřích se objevil Martin. Smích mě rychle přešel a vystřídal ho strach.  ,, Martine?" řekla jsem potichu vstala od stolu. Přišla jsem k němu, ale on o krok ustoupil.

        ,, Martine, můžeme si promluvit, prosím?" vyhrkla jsem a moje slzy si opět hledaly cestu z mých očí. ,, O čem bys chtěla mluvit?! Není o čem, a já s tebou nechci mluvit, nechci! Vypadni a už mi nelez do života ty krávo!" zařval a z jeho hlasu byl slyšet alkohol. Dopotácel se do svého pokoje a třískl dveřmi. Stála jsem, neschopná slova a snažila se zadržet pláč. Martinova máma mi soucitně položila ruku na rameno.

      ,, Zlato... Nic si z toho nedělej.. Byl opilej, toho sis přece musela všimnout.. Nesnášim ty jeho starší kamarády, který vždycky nakoupí chlast a pak se někde ožerou." řekla a v jejím hlasem byl slyšet smutek, ale i hněv. Se slzami v očích jsem se na ni otočila a podala jí ty cookies. ,, Tady máte, za to, že jste na mě byla tak hodná, děkuju za ochotu, dobrou noc. " Vzlykla jsem a rychlým tempem zamířila zpět k domovu. Bylo mi líto, že jsem ji tam tak nechala, ale nechtěla jsem jí brečet na rameni jak malá holka. Snad to pochopí. V hlavě mi pořád zněly jeho slova. Vypadni a už mi nelez do života, ty krávo. Nikdy už nic nebude jako dřív. Ztratila jsem to. Ztratila jsem vše, na čem mi záleželo.

Takže.. Povinně všichni přečíst prosím :"DD Určitá osoba si stěžovala, že z předchozího dílu vidí jenom část ( Asi jenom jeden odstavec ). Tak jsem vás chtěla poprosit, jestli byste mohli do komentářů napsat, jestli vidíte ten příběh celý, nebo jenom tu část. Mně osobně se to tu zobrazuje celé, tak nevím, kde je problém. :c Předem děkuju a pá u dalšího dílu ♥