,, Martine.." pípla jsem a chytla ho za paži, když se pokusil zvednout se z postele. ,, Odpočiň si," řekl chladně, opatrně vytrhl ruku z mého sevření a odešel z pokoje. Nepřítomně jsem koukala na dveře. Slzy se mi hrnuly do očí a každou minutou jsem stále víc litovala jizev na mém předloktí.
Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, mohla to být hodina, nebo taky pět. Moje zoufalé bádání, jak se z téhle situace vykroutit, přerušil zvuk otevírajících se dveří. Rychle jsem zajela pod peřinu a předstírala spánek. Podle vůně jsem ihned poznala, že se jedná o Martina. Pomalu přešel k mojí posteli a posadil se vedle mě. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Ani jeden jsme se nepohnul. Ticho náhle přerušilo tiché vzlyknutí. Moje srdce vynechalo dva údery. Martin? Brečí? Ne. Tomu nevěřím. Nedalo mi to a nenápadně pootevřela jedno oko. Okamžitě jsem začala litovat toho, že opravdu nespím. Pohltil mě smutek.
,,... Martine?'' řekla jsem a i přes odpor dvou nových jizev jsem natáhla ruku směrem k němu a pevně stiskla tu jeho. Trhnul sebou. Znovu se mi pokusil vytrhnout ruku z mého sevření. Sykla jsem bolestí, ale nepustila. ,, Pusť mě, nechci, abys mě viděla takhle!'' zvýšil hlas a já se na něj překvapeně podívala. ,, Promiň,'' špitnul a posadil se vedle mě. Zatímco si sedal, nenápadně si pokusil utřít slzy z tváře. Místo odpovědi jsem se na něj podívala, pokusila se o úsměv a přitiskla se k němu, jak nejpevněji to šlo. ,, Nechci, abys odletěla,'' pronesl smutně, ale zároveň naštvaně.
,, Děláš, jako bych z toho byla nadšená,'' sykla jsem. ,, Lucka už to ví?'' zeptal se mě, ignorujíc mojí poslední větu. ,, Ne...'' přiznala jsem a sklopila zrak. ,, Musíš jí to říct,'' pokračoval Martin. ,, Já vím, ale.. to je.. hrozně těžký.. Představit si, že budu tak daleko od ní.. A od tebe,'' řekla jsem a oči se mi opět zaplnily slzami. ,, Neplač.. Než odletíš, máme ještě spoustu času-'' ,, Asi máme rozdílný představy o pojmu 'spoustu' .. '' ,, Necháš mě domluvit?'' bránil se trochu podrážděně, ale usmíval se. ,, Promiň, pokračuj,'' zasmála jsem se a upřeně se na něj podívala. ,, No, tak ten čas můžeme strávit jenom spolu.. '' ,, To budu moc ráda,'' usmála jsem se. ,, A kdy začneme?'' ,, Třeba hned teď,'' usmál se a táhl mě za ruku ven z domu.
,, Kam jdeme?'' zeptala jsem se skrz smích. ,, Ukážu ti jedno místo, který mám moc rád,'' opětoval mi úsměv a stiskl moji ruku pevněji.
ČTEŠ
Jedině On
RomanceOsud jí toho nenadělil mnoho. Šikanu, posměch a nezájem od rodičů. Slituje se a nadělí jí někoho, kdo by dokázal slepit její zlomené srdce? A je jí vůbec souzeno někoho takového mít?
